Úspěšnou českou sportovkyní, medailistkou ale také významnou ambasadorskou kampaně Děkuji, maminko, která bude reprezentovat Českou republiku na olympijských hrách v Riu je i Bára Špotáková. Oštěpařka jede obhajovat medaile z předchozích dvou olympiád v Londýně a v Pekingu. Je jednou z největších medailových nadějí české výpravy a je si toho dobře vědoma. Svou přípravu proto silně soustředila na Rio a rozhodně nechtěla nic podcenit kvůli fanouškům a především kvůli vlastním ambicím. Také ví, že bez maminky by nebyla tam, kde je. Výhra by nebyla úspěchem jen pro Báru, ale představovala by i velký dík mamince. Jestli se chystáte sledovat Bářiny medailové hody, ale ještě nevíte, jak budete fandit. Pročtěte si následující možnosti, možná se najdete.
![](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/procter-gamble/MHgwL3NtYXJ0L3RoYg/1-gallery-2723869.jpg?v=5&st=uaiUHegfWPm8cCauLnUkHQQ4uI-2lnfhVmhYFdOBwSQ&ts=1600812000&e=0)
„Kdo neskáče, není Čech“
Jakmile je odstartováno nebo zazní úvodní píšťalka, začne to s vámi šít. Neudržíte se chvíli v klidu, neustále vyskakujete ze sedačky, ze židle nebo z čehokoli, na čem sedíte. Nezvládnete po dobu závodu sedět (pokud nejde zrovna o maraton), jedna chyba, zvrat a jste na nohou. Pokud jste zrovna na návštěvě u rodičů vaší přítelkyně a slušné chování vám nedovolí vyskočit a zařvat, alespoň si poklepáváte nohou, rukou, čímkoli, co ostatní dovádí k šílenství. Nic naplat, když vám přátelé říkají, že zatím o nic nejde. Nemůžete si pomoci, je to ve vás. Když už nemůžete být při tom a vidět Báru házet oštěpem, nebo veslovat Ondřeje Synka, chcete vyjádřit podporu alespoň svým pohybem a „makat“ v tu chvíli s nimi.
„Já vím, jak na to“
„Ježiš, jak to házíš? Ten pohyb má vycházet z ramene! A co ten úhel? Vždyť jsme to trénovali.“ Sportovní teoretik. Minimálně jednou v životě jsme se s někým takovým všichni setkali. Každý sport zná, cituje jeho pravidla, principy, ví, jak by se měl sportovec ohnout, pohnout, jaký úhel svírat při běhu a tak dále. Sám, ač tvrdí opak, zná sport jen ze zpráv a nikdy nic aktivně nevykonával. Přesto od obrazovky rád „trénuje“ a rozdává cenné rady. Sportovce samozřejmě nazývá křestními jmény, někdy dokonce přezdívkami, aby ukázal, že se o ně zajímá a dobře je zná. Naštěstí má každý člen olympijské výpravy svého trenéra, jehož rady a metody jsou jistě podložené zkušenostmi. Na druhou stranu i tito „chytrolíni“ to myslí dobře a nepřejí si nic jiného, než výhru.
![](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/procter-gamble/Zml0LWluLzQ1MHg0NTAvZmlsdGVyczpxdWFsaXR5KDg1KTpub191cHNjYWxlKCkvaW1n/2723868.jpg?v=0&st=hF2Zm-z9DF-C5VqB2HnLlKuG4u_1OiVuAjRb7CM8vwk&ts=1600812000&e=0)
Čím víc nahlas, tím větší podpora
Pokud startovací pistole, píšťala nebo spuštěná časomíra evokuje ve skákačovi pohyb, tak v křiklounovi zase silný zvuk. Sice se při každé napínavé chvilce neošívá, ale zato téměř každou vteřinu závodu, chybu v zápasu, tenisovou dvojchybu, nebo naopak bravurně přeskočenou překážku, krásný hod či úspěšnou smeč komentuje a svou hlasitost ať už přibývajícími nezdary nebo úspěchy. Pozitivní i negativní průběh závodu totiž v tomto fanouškovi vyvolává silné emoce a rozhodně ho nenechává chladným. Jestli máte takového sportovního nadšence za souseda, tak okamžitě poznáte, kdy probíhá jaký závod. Jeho hlasitost se pokuste omluvit, je to výraz podpory a významné sportovní svátky přeci jen nejsou každý den.