2°C
Úspěšnou českou sportovkyní, medailistkou ale také významnou ambasadorskou kampaně Děkuji, maminko, která bude reprezentovat Českou republiku na olympijských hrách v Riu je i Bára Špotáková. Oštěpařka jede obhajovat medaile z předchozích dvou olympiád v Londýně a v Pekingu. Je jednou z největších medailových nadějí české výpravy a je si toho dobře vědoma. Svou přípravu proto silně soustředila na Rio a rozhodně nechtěla nic podcenit kvůli fanouškům a především kvůli vlastním ambicím. Také ví, že bez maminky by nebyla tam, kde je. Výhra by nebyla úspěchem jen pro Báru, ale představovala by i velký dík mamince. Jestli se chystáte sledovat Bářiny medailové hody, ale ještě nevíte, jak budete fandit. Pročtěte si následující možnosti, možná se najdete.
„Kdo neskáče, není Čech“
Jakmile je odstartováno nebo zazní úvodní píšťalka, začne to s vámi šít. Neudržíte se chvíli v klidu, neustále vyskakujete ze sedačky, ze židle nebo z čehokoli, na čem sedíte. Nezvládnete po dobu závodu sedět (pokud nejde zrovna o maraton), jedna chyba, zvrat a jste na nohou. Pokud jste zrovna na návštěvě u rodičů vaší přítelkyně a slušné chování vám nedovolí vyskočit a zařvat, alespoň si poklepáváte nohou, rukou, čímkoli, co ostatní dovádí k šílenství. Nic naplat, když vám přátelé říkají, že zatím o nic nejde. Nemůžete si pomoci, je to ve vás. Když už nemůžete být při tom a vidět Báru házet oštěpem, nebo veslovat Ondřeje Synka, chcete vyjádřit podporu alespoň svým pohybem a „makat“ v tu chvíli s nimi.
„Já vím, jak na to“
„Ježiš, jak to házíš? Ten pohyb má vycházet z ramene! A co ten úhel? Vždyť jsme to trénovali.“ Sportovní teoretik. Minimálně jednou v životě jsme se s někým takovým všichni setkali. Každý sport zná, cituje jeho pravidla, principy, ví, jak by se měl sportovec ohnout, pohnout, jaký úhel svírat při běhu a tak dále. Sám, ač tvrdí opak, zná sport jen ze zpráv a nikdy nic aktivně nevykonával. Přesto od obrazovky rád „trénuje“ a rozdává cenné rady. Sportovce samozřejmě nazývá křestními jmény, někdy dokonce přezdívkami, aby ukázal, že se o ně zajímá a dobře je zná. Naštěstí má každý člen olympijské výpravy svého trenéra, jehož rady a metody jsou jistě podložené zkušenostmi. Na druhou stranu i tito „chytrolíni“ to myslí dobře a nepřejí si nic jiného, než výhru.
Čím víc nahlas, tím větší podpora
Pokud startovací pistole, píšťala nebo spuštěná časomíra evokuje ve skákačovi pohyb, tak v křiklounovi zase silný zvuk. Sice se při každé napínavé chvilce neošívá, ale zato téměř každou vteřinu závodu, chybu v zápasu, tenisovou dvojchybu, nebo naopak bravurně přeskočenou překážku, krásný hod či úspěšnou smeč komentuje a svou hlasitost ať už přibývajícími nezdary nebo úspěchy. Pozitivní i negativní průběh závodu totiž v tomto fanouškovi vyvolává silné emoce a rozhodně ho nenechává chladným. Jestli máte takového sportovního nadšence za souseda, tak okamžitě poznáte, kdy probíhá jaký závod. Jeho hlasitost se pokuste omluvit, je to výraz podpory a významné sportovní svátky přeci jen nejsou každý den.
