Uznávaná krotitelka strojů: „Divili byste se, kolik žen v České republice pracuje s jeřábem!“ | Pro ženy | Blesk.cz

Uznávaná krotitelka strojů: „Divili byste se, kolik žen v České republice pracuje s jeřábem!“

2. března 2015 | 00:00

Nikol Zimčíková (36) z Karviné je hrdou mámou dvou dětí, devítiletého syna a třináctileté dcery. Ta práci své maminky obdivuje natolik, že se sama chtěla stát jeřábnicí. Život z výšky si Nikol užívá i v soukromí, kde, vedle dětí a přítele, nejvíce zbožňuje nakupování elegantních bot na vysokém podpatku. „Chlapi na provozu se na mě chodívali koukat.“

Nikol v Karviné vystudovala základní školu a odborné učiliště se zaměřením na technickou administrativu. Původně se chtěla věnovat studiu na zdravotnické škole a dodnes se o zdraví životní styl aktivně zajímá. V mládí ji velmi lákalo také cestování, jedním z vysněných míst pro ni byla Florida, kde žije její otec. Namísto odletu se konala svatba a zanedlouho se budoucí jeřábnici narodil první potomek. Odvážná žena, která žádného svého rozhodnutí ani z daleka nelituje, odpovídá společně se svou milovanou dcerou Míšou.

Jak se z ženy stane jeřábnice? Přece jen jde spíše o „mužské“ povolání…

Ženské povolání, mužské povolání… a není to jedno? Divili byste se, kolik žen v České republice pracuje s jeřábem. Je ale pravda, že většinou jsou starší. Já jsem se k této práci dostala přes svého tehdejšího přítele a vidíte to. Chytla mě natolik, že ji dělám dodnes, tedy už přes 16 let.

Autor: Marie Bartošová

Jak vnímají tvé povolání ostatní? Například převážně pánská část tvých kolegů?

Já své povolání nepovažuji za nic výjimečného. A myslím, že ani lidé v mém okolí. Vůbec si nepamatuji, že bych někdy měla problém. Jistě, když jsem prvně nastoupila, chlapi na provozu se na mě chodívali koukat. Tehdy mi ale bylo 20 let a měla jsem 50 kg! Co o mně říkali nevím, akorát si pamatuju, že jsem nedávno zaslechla názor, že blond byla víc sexy a moc mi slušela. Takže jdu zpátky na blond. Jak mě vnímají kolegové dnes, to je otázka spíš na ně. Za sebe bych řekla, že si mě hýčkají a jsou šťastní, že tu mají mladou ženskou.

Co ženy kamarádky? Nežárlí na tebe?

Kamarádky poznáte podle toho, že když je nejhůř, ozvou se vám, napíšou, optají se, jak se máte a podobně. Jsou to ty, které si dokáží udělat čas, a je jedno jestli zavolají, napíšou, nebo se staví poklábosit na kafe. Myslím, že takových kamarádek mám kolem sebe tak akorát.

Autor: Marie Bartošová

Jak je na tom přítel a co na to tvoje děti?

Příteli to rozhodně nevadí, ještě aby, vždyť jsem se s ním poznala právě u nás ve firmě. Ten mě má rád pro to, jaká jsem, ne pro to, co dělám. A děti? Mám devítiletého kluka a třináctiletou dceru, oba jsou na mě hrdí. Dcera Míša se mámou jeřábnicí dokonce chlubí kamarádkám! Dokonce jednou navštívila naší firmu a jeřáby jí úplně nadchly. Ale to už je pryč.

To je zajímavé. A co by chtěla Míša dělat nyní?

Se jí zeptejte sami!

Míšo, jak vnímáš svou maminku?

Moje mamka je super. Její povolání je sice fajn, ale nechtělo by se mi vstávat v 5 ráno. I když si jí vážím, nechci být stejná jako ona, protože nemám důvod být stejná. Kopu si vlastní cestu. Navíc mám z výšek špatný pocit, vždy se mi začíná točit hlava! O svých snech jsem zatím nepřemýšlela. Asi bych se chtěla nějak věnovat lyžování, které ve volném čase pilně trénuji. Vidím to tak, že bych se zaměřila na sportovní školu a vydala se touto cestou. 

Autor: Marie Bartošová

Také velký cíl. A jaká je cesta jeřábnice, Nikol?

Abych mohla ovládat jeřáb, musela jsem splnit řadu zkoušek a projít školením. Jezdilo se v té době do Ostravy, kde probíhaly psychotesty. Ty jsme museli zvládnout jako první. Následovalo písemné školení a test týkající se znalostí ohledně jeřábu. Prostě jako musíte znát své auto, tak my se učili znát jeřáb. Dostanete otázky, jako třeba z čeho se skládá jeřáb, co je brzdový kotouč, jaká může být tloušťka brzdového obložení, kde je jaká převodovka nebo jak se v převodovkách kontroluje olej. Poté už jsme šli na praxi, kde jsme museli s instruktorem jeřábníkem odjezdit hodiny. Z toho byla opět provedená zkouška za dozoru revizního technika. Teprve poté jsme mohli obsluhovat tento stroj sami. Nastupovala jsem koncem dubna a v srpnu už jsem ovládala jeřáb v plném provozu.

Jen bych dodala, že i po 16 letech praxe se mám ve svém oboru pořád co učit. Každý jeřáb totiž vykonává jinou službu: někde se jen převáží, někde se nakládá, jinde se namáčí do konzervolu, některé jeřáby mají magnet apod. Pořád je co objevovat. 

Umíš řídit i něco jiného? Cítíš se jako krotitelka strojů?

Tak to nevím! Umím řídit auto. V obchodě jsem obsluhovala také motorový zdvižný vozík, k čemuž bylo také nutné udělat zkoušky. Je navíc potřeba mít dobrý postřeh a umět ukočírovat břemeno. Chce to odvahu. A kdo ji má, ten je schopný zkrotit i stroj, jako je jeřáb. Takže možná ano, možná jsem krotitelka!

Autor: Marie Bartošová

Co tě na jeřábu a tvojí práci nejvíce baví?

Mám ráda spolupráci. Baví mě i práce v mužském kolektivu. U nás na provozu je nutná kooperace a schopnost dorozumět se. Máme předepsané komunikační prvky, které ke své práci potřebuji znát já i vazač, který je dole a dává mi pokyny. Ty se učí na tzv. „vazačském“ školení.

Jak vypadá tvůj typický pracovní den?

Přijdu do práce, vylezu si nahoru do kabiny jeřábu a zapíši se do deníku zdvižného zařízení. Poté zkontroluji, jestli je vše v pořádku, podívám se, co se dělo minulou směnu a než se rozjedu, vyzkouším brzdu. Instrukce pak dostávám od vazače. Většinou se přitom týkají přenesení trubek z určitého místa do tzv. fachu, což je jakýsi stojan. Celá naše směna má asi 13 lidí, zbytek dělá pode mnou – ne, že bych jim poroučela, jen se zkrátka na rozdíl ode mě pohybují na zemi.

Napadají tě nějaké historky z práce?

Historky z práce? Na to snad není ani čas. O pauze se chodí na obědy a u jídla se nemluví! To si spíš užijeme na akcích po šichtě. Jdeme na bowling a pak na večeři, kde si dáme třeba krocana s domácím upečeným česnekovým chlebem, mňamka. V pozdějších hodinách pak dojde třeba i na karaoke a nějaký ten taneček. A jelikož já zpívat fakt neumím, dokážete si představit, že to stojí za to!

Co úrazy? Máš nějakou negativní zkušenost?

Úrazy byly, jsou a budou. Většinou se naštěstí nejedná o nic hrozného. Jindy za to může nepozornost pracovníků. Dají prsty tam, kam nemají, a tak o ně přijdou. To se stává hlavně při práci na soustruhu na pilách a podobně. Mně osobně se stalo, že brigádník dal ruku do stroje, protože mu tam nedopatřením sjely dvě trubky. Bohužel předtím nezmáčkl tlačítko STOP. Magnety ve stroji ukázaly svou sílu a utrhly mu prsty. Klučina omdlel, ale mělo to šťastný konec. Prsty se posbíraly do sáčku a daly na led. Doktoři mu je pak dokázali přišít. 

Autor: Marie Bartošová

Kdybys nebyla jeřábnicí, co bys chtěla dělat?

Asi zdravotní sestřičku. O téma zdraví se zajímám, pořád čtu nějaké zdravotnické knihy. Myslím, že by mě to bavilo.

Je cítit, že Karviná ti přirostla k srdci. Nepřemýšlela jsi někdy o stěhování, ať už v rámci ČR nebo do zahraničí?

Do zahraničí jsem mohla kdysi v době, kdy jsem měla otce na Floridě. Tehdy jsem ale zjistila, že jsem těhotná, takže se místo odletu konala svatba! Před dvěma lety jsem kvůli soukromým problémům přemýšlela o stěhování do Prahy. Nakonec jsem ale zůstala, protože pro děti by šlo o příliš drastickou změnu.  Přestěhovali jsme se tedy alespoň z jedné strany Karviné na druhou, ze sídliště z paneláku do rodinného domku v části zvané Ráj. Tady je nám dobře.

Jak je to s prací na severní Moravě? Jak se v regionu pohlíží na spojení žen a řemesla?

Možnosti na severní Moravě jsou v tomto ohledu poměrně omezené. Osobně si ale myslím, že kdo pracovat chce, zaměstnání najde. Druhou otázkou je, za jakou cenu. Jak na spojení žen a řemesla pohlížejí jiní, to vám vážně nepovím. Třeba u nás ve firmě je ale jeřábnic hned několik. Některé ženy obsluhují i frézovací stroj, kde dohlížejí, aby byla práce dobře odvedená.

Jakože cože • VIDEO: /PR.Konektor/

Jaké jsou tvoje záliby?

Mám ráda boty, hlavně ty na vysokém podpatku. Známí někdy říkají, že je kupuju jak rohlíky. A dál? Určitě móda, cestování a knížky, hlavně romány. Taky bych asi nemohla být bez sportu. Obě mé děti závodně lyžují, tak se s nimi snažím držet krok, jezdím na in-linech a chodím do fitka.

Kolik párů bot máš? Toužíš v současnosti po nějakém novém úlovku?

Přesně to opravdu nevím. Pří stěhování jsem jich ale byla nucena zhruba polovinu vyhodit, teď bych to viděla tak na 30 párů. A to snad není tak hrozné! Ráda mám italské značky, ty české se mi většinou rozlepí. Možná to bude znít zvláštně, ale v současnosti toužím po bílých dřevácích na léto. Ty poslední mi bohužel dosloužily.

Proč ses rozhodla zapojit do projektu Milka: „Ženy jinak. Jakože, cože?!“?

Do projektu jsem se zapojila na doporučení kamarádky, která žije v Praze. Jsem spontánní člověk a tak jsem si řekla, proč to nezkusit? Taková příležitost nepřijde každý den.

Autor: Marie Bartošová

Vyzkoušejte si netradiční roli a vyhrajte sladké ceny!

Že žena nemusí být jen skvělá kuchařka, obětavá matka a milující manželka, si můžete vyzkoušet na vlastní kůži ve speciální fotosoutěži projektu „Ženy jinak. Jakože, cože?!“. Projděte si všechny kategorie, vyfoťte si selfie v netradiční roli a získejte ceny od Milky. Nejlepší fotografie obdrží sladkou odměnu v podobě čokolády Milka se sušenkou LU nebo krekrem TUC, které symbolizují neobvyklé kombinace stejně jako ambasadorky projektu. Navíc každý, kdo splní všechny výzvy a poodhalí svou jemnou stránku, má šanci získat hlavní cenu soutěže - velkolepý all inclusive víkend v ONE ROOM HOTELu v Žižkovské věži. Pro více informací navštivte www.troufnisinajemnost.cz.  

 

Klíčová slova: milka, jakože cože, ženy, jeřáb
Diskuse ke článku
.
Související články