Deník líné matky: Debilní jaguáři a spánkový deficit

V tomto adventním rozpoložení se ukazuju jako špatná matka, když si na školkové maškarní Juniora vzpomenu 24 hodin před jeho vypuknutím. Maska navíc nesmí být ledajaká. Nestačí ho omotat toaleťákem a zvát mumií. Musí jít za zvířátko. Takže jsem v koncích!

18:00

Obtelefonovávám dětné kamarádky v okruhu padesáti kilometrů v naději, že mají doma masku zvířátka. Dostávám nabídku hejkala a piráta, což by mi asi neprošlo. Takže se vrhám do útrob Juniorova vyřazeného oblečení, abych z něj vyhrabala spací overal s motivem zebřích pruhů. Jásám!

Problém je, že v momentě, kdy ho ukazuju Juniorovi i muži, oba odmítavě vrtí hlavou. Pravda, overal je poněkud (dost) sepraný, neznatelně (velmi) žmolkatý a maličko krátký (o 3 velikosti menší), ale vypadá jako zebra! Muž ale (asi oprávněně) namítá, že by Junior vypadal jako blbec a dítko si na základě oblíbeného animovaného seriálu přeje jít za jaguára. Moje nadšení nezná mezí!

18:30

Vyrážím na novodobý lov jaguára do blízkého obchodního centra. Vzhledem k naprosté absenci oblečení v barvě jaguára volím variantu levhart obláčkový. Muž mě sice poučuje, že levhart není totéž, co jaguár, ale já se modlím, aby to mé tříleté dítě nepoznalo. Jediný kousek, který tedy mám, jsou šedivé leginy. Bezva.

18:35 - 19:15

Hledám po obchodech šedivé tričko bez obrázků, které by na sobě nemělo potisk a nestálo pět stovek. Ukazuje se to jako téměř nemožné. Nakonec ho objevím v setu s jakýmsi tmavě modrým. Nic nenamítám a platím.

19:15 - 19:30

V obchodě s bižuterií objevuju set plyšových zebřích oušek na čelence i s ocáskem. To stejné mají i v designu dalmatina. Jaguára samozřejmě nemají (překvapivě). Volám domů a přemlouvám hochy k přehodnocení varianty zebra. Nesouhlasí ani jeden.

Odchytávám tedy prodavačku a ptám se na set kočičích uší a ocasu. Říká, že byl, ale je vyprodaný. Prosím prodavačku, aby se šla podívat do skladu. Vlastně už skoro žebrám. Jde! Ale samozřejmě se vrací s prázdnou. Beru bílé myší uši s chomáčky a přemýšlím, jak z nich sakra udělám jaguára.

19:30 - 20:00

Stojím uprostřed obchodního centra s výrazem postřelené laně a přemýšlím, z čeho udělat ocas. Po dvaceti minutách se rozhoduju koupit silonové podkolenky a balíček vaty. Silonky samozřejmě nemají ani v černé ani šedivé. Jak jinak. Zamítám tělovou a beru černé.

20:05

S vyplazeným jazykem dobíhám domů a ukazuju Juniorovi uši. Pláče, že nechce být myš, že chce být jaguár a odmítá si je vzít na hlavu. Potlačuju touhu uši rozšlapat, odkládám je na stůl a jdu uspat dítě.

20:45 - 22:00

Hodinu a čtvrt se snažím vytvarovat jaguárovi ocas, aby nevypadal jako penis poníka! Muž se směje. Já taky, ale s maličko hysterickým podtónem.

22:00

Začínám na leginy a tričko malovat barvou na textil skvrny jaguára. Pouštím si kanál s dokumenty a těším se do postele.

23:00

Mám hotovou jednu nohavici. Spát půjdu zřejmě ve čtyři.

00:00

Práce pokračuje stejným tempem. Stále mám hotovou jen jednu nohavici, ale navíc i přední stranu trička. Nevím, proč jsem doufala, že tričko půjde rychleji. Pomalu mi dochází barva na textil. Modlím se a vypínám televizi - začal dokument o jaguárech!

01:30

Brečím do kalíšku s barvou. Je ředitelná vodou, takže jí aspoň bude víc. Zbývá mi ještě udělat z myších uší jaguáří a našít ocas. Nevím, co jsem komu udělala, ale tak zlá jsem být nemohla.

02:30

Dávám kostým na topení a s neutuchajícími vzlyky odcházím zdechnout do houští. Zdá se mi sen, že podpaluju budovu televizní stanice, který ten pitomý seriál vysílá.

6:50

Vstávám a volám muži, jak se mu líbí jaguár. Je natolik empatický, že nešetří chválou. Je to trošku průhledné (ví v kolik jsem šla spát), ale miluju ho za to. Při bližším zkoumání zjišťuju, že jsem zapomněla namalovat skvrny na ocas. Beru do ruky černou lihovku a toužím po kokainu.

8:00

Junior ve školce v šatně brečí, že nechce dostat ouška až po spaní, ale chce je hned. S pocitem nejlepší matky galaxie běžím do práce. Snad mě pár litrů kávy probere.