Na Kolínsku o kopec nezavadíte a také zahrada Dany Holubové nemá žádné terénní zlomy. Přesto se na ní tyčí velehory. Sice miniaturní, zato osázené tak, aby vynikla i krása kamenů a jejich uspořádání.
Do domku po rodičích se Dana s rodinou nastěhovala před dvaceti lety. "Tehdy byly na zahradě hlavně ovocné stromy, pár záhonků se zeleninou a letničky." Staré stromy příliš stínily a už ani moc neplodily. Navíc Danina představa o zahradě byla úplně jiná. "Takže se kácelo a rozrůstal se trávník. A teď si celé ty roky hraju a postupně realizuju zákoutí podle svých představ. Neberu si na pomoc architekta ani knihy, občas najdu inspiraci v časopisech, ale většinou si prostě při pohledu do zahrady všechno pomalu vymýšlím sama."
Pěkný pohled
Kolem zahrady vede silnice, od ní se Holubovi oddělili živým plotem ze vzrostlých tújí. Stačí ale zajít za roh do ulice a přes plot můžete obdivovat plody zahradnického úsilí. Na záhonu vysokých trvalek pořád něco kvete. "Z jara mi dělaly radost lilie a koniklece, teď v červenci je období barevných floxů a ostrožek, také traviny se na záhonu krásně vyjímají," předvádí Dana záhon, který má dvě funkce – stále poskytuje květiny k řezu do vázy a zároveň směrem od ulice schovává užitkovou zahrádku. "Je příjemné vyběhnout před dům pro čerstvou zeleninu do polévky nebo si očesat vlastní jahody a maliny. Takže kus ,zemědělského´ pozemku tu také máme." Objevíte ho ale až ve chvíli, kdy k němu dojdete, protože z ulice ani od místa pro příjemné posezení v závětří na něj není vidět. "Letos jsem experimentovala a nasázela mezi jahody gladioly. Kvetou až po sběru plodů a stejně je pak hlavně dávám do vázy, tak mi jinde aspoň nezabírají místo." Milovnice květin zkrátka osází každý kousek půdy. Dokonce i sloup s elektrickým vedením je porostlý popínavkou. "A jak se tu klematisu daří! Až moc, pomalu se dostává k drátům, takže ho budeme muset trochu přistřihnout."
Kameny a exotika
Chloubou milovnice otužilých rostlinek jsou postupně budované skalky. Kameny sbírá po okolí, když je zemědělci vyvezou z polí. Něco donese nebo doveze na vozíčku sama, pro ty větší posílá některého ze svých čtyř dospělých synů. "Chodím na procházky se psem a jak někde uvidím kámen, který se mi líbí, hned tam posílám kluky. Smějí se mi, že z polí se kameny vynášejí a já si je na zahrádku nosím, ale nakonec vždycky pomůžou i se skládáním a usazováním." Dana miluje všechny rostliny a pořád objevuje něco nového. Na oknech má pestré muškáty, kolem domu v květináčích fuchsie a petúnie, ale i zvláštní cibuloviny – kaly a krvokvět. Ve velkých nádobách se na dvorku před bývalými kůlnami, které se "proměnily" v prádelnu a sušárnu, pyšní i několik vzrostlých, bohatě kvetoucích oleandrů. "Daří se jim tady dobře a na zimu je dávám do "žehlírny" vedle prádelny. Nikdy tam nemrzne, takže si v klidu přezimují."
TIP PRO VÁS
Loubinec je bujný |
Vděčné skalničky
Které rostliny si zahrádkářka oblíbila? Lomikameny. Vytvářejí husté stále zelené polštářky na kamenech, stačí jim minimum půdy, trochu přistínění a vlhkost držící se v podloží. Růžice listů mají sytě zelené, šedomodré až šedozelené, květy různých velikostí se zbarvují od bílé přes žlutou, růžovou a červenou až po fialovou. Některé rozkvétají už v únoru, jiné zdobí květy ještě v listopadu. A rulové kameny díky lomikamenům pestře září od jara do podzimu.
Zaštipovat, tvarovat
Největší láskou majitelky jsou však nenápadné rostlinky, krčící se na kamenech. "Tady v okolí je všude rula, takže z ní buduju skalky," vysvětluje, že nechce do zdejšího prostředí nosit "cizí" kameny. "Tato hornina je lehce porézní, květiny se v ní mohou zachytit kořínky. Také mám dvě žulová korýtka, přivezla jsem si je od známých, když likvidovali starou usedlost. V těch se alpinkám daří ještě lépe." Hory v kamenném truhlíku mají své strmé štíty, hluboká údolí, ve kterých se pomaloučku rozrůstají maličké lomikameny, i závětrné úbočí s trpasličí tújkou, zastupující lesnatou stráň. Ale miniatury si Dana hýčká i na skalkách. "Pořád chodím a tu odštípnu rašící větvičku, tam odtrhnu přebytečný lístek. Tak se mi třeba ze skalníku podařilo vypěstovat stromeček jako bonsaj." Uřezávání je v téhle zahradě tak trochu posedlost. Stará jabloň přišla o hlavní větev, aby nevyháněla do výšky a nestínila. Dokonce i dvacetiletý stříbrný smrk loni ztratil vršek. "Už byl moc velký, tak jsme se před Vánoci rozhodli, že po letech s umělými stromky budeme mít živý," směje se zahrádkářka.
Co zaujalo redaktorku Gabrielu Koulovou Cibuloviny v květináčích |