Ovoce plné slunce

A přestože se jim věnuje jen o víkendech, dělají mu radost.

"Nikdy mi nešlo o to, kolik ovoce se tady vypěstuje," rozhlíží se primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Šumperku po svém sadu, který má na chalupě na Vysočině. „Pozemek je velký, takže ovoce se tady vypěstuje pro jednu rodinu dost i v neúrodných letech. Takže po mně nechtějte, abych vám vysvětloval, jak zvýšit výnosy postřiky a hnojením. Mnoho věcí ponechávám na přírodě, své ovoce chápu jako zhmotnění životodárných přírodních živlů – země, slunce, vody, vzduchu.“ Dokonce ani třeba strupovitost jablek neřeší. "Mám pocit, že to stejně moc neovlivním. Jeden rok jsem byl v době možného postřiku v cizině, nic jsem neaplikoval, a neobjevil se snad jediný stroupek, jablíčka byla jako malovaná, hladká, sametová. Další rok jsem byl doma, stromy ošetřoval, a celá úroda byla flekatá. S nadšením vítám nástup rezistentních odrůd, jiné již nerozšiřuji."

Meruňka na Svitavsku
"Tady nejsme na jižní Moravě," předvádí pěstitel stromek schovaný v závětří za domem, "meruňkám a broskvím se tu moc nedaří. Hlavně proto, že kvetou příliš brzy a obvykle na ně přijde mráz v květu nebo v raném stadiu tvorby plodů." Letos k tomu nedošlo, takže stromek, na kterém má naroubované dvě odrůdy – jednu ranou (Lebona) a druhou pozdní (Velkopavlovická), aby se mohlo sklízet postupně – je obsypaný plody. "Jsou ovšem roky, kdy mráz všechno, spálí a pak pár zbylých meruněk nazývám křestními jmény," poukazuje zkušený sadař se smutným úsměvem na holý fakt.

Boj s mrazem
Rozhodně tedy vybírejte druhy vyšlechtěné tak, aby nakvétaly později, a ještě se pokuste tento proces o pár dnů prodloužit. Co pomůže? "Žádný zaručený recept není. O pár dnů později prý nasazují do květu mladé větvičky, které začaly vyrůstat po letním řezu – takzvaný Šittův řez se provádí na nových letorostech, seřezávají se za 12. až 15. listem od konce května do poloviny června. Doporučuje se také mlžení do korun stromů mikropostřikovači v době jarního nočního mrazu (voda při přeměně skupenství na led vydává teplo, takže se daří ochránit květy a mladé plody do –3 až –5 ºC). Sám to nemám vyzkoušené, protože tu přes týden nejsem – nemůžu tedy většinou zachytit onen okamžik, kdy se teplota zlomí do nočního mrazíku." Jistou ochranu proti zmrznutí ve dřevě, ze stejných důvodů jako aerosolové mlžení, poskytne postřik proti moniliovému úžehu – chorobě, kterou v posledních letech meruňky hodně trpí.

Kvalita půdy
Nejde ale jen o to, že meruňky v okrajových oblastech nerodí, protože pomrznou. Stromy často hynou velmi mladé, jelikož pro ně není vhodná půda. Toto ovoce je z dietetického hlediska významné vysokým obsahem draslíku. Meruňky jsou proto na něj poměrně náročné a v některé půdě ho bývá nedostatek, musí se přidávat. Ještě důležitější je náročnost meruněk na dostatek vzduchu – kyslíku – v půdě. Potřebují tedy spíše písčitou zeminu než hlinitou až jílovitou, jaká je u nás častější. V čem pěstitelé chybují? Když vykopou před výsadbou hluboké jámy a zeminu vymění za kvalitnější. To by bylo v pořádku, jenže za čas po výsadbě zemina v jámě sedne a stromek se ocitne v dolíku. Vzdor dostatečné dodávce živin brzy umírá kvůli přemokření a nedostatku vzduchu. Meruňka jako relativně teplomilné ovoce je adaptovaná na oblasti s menším úhrnem srážek, než je v Česku obvyklé. Občasné přísušky snášejí lépe než nadbytek vláhy. Řešením je sázet stromky na vyšší kopeček a těžší zeminu vylepšit dostatkem písku.

Červené hrušky

Autor: Zdeněk Kvíz

Jablka a hrušky
"Mám velký pozemek, takže si tady mohu zkoušet vysazovat všechno možné," ukazuje lékař do zadní části zahrady, kde má vlastní ovocnářskou školku - tady si pěstuje podnože ze semen vybraných ovocných druhů a pláňat. "Odrůd jabloní a hrušní se ale dnes nabízí tolik, že by se mi sem nevešly. A protože rád zkouším, jak co chutná, roubuji na jednu podnož několik odrůd. U meruněk, višní a třešní to má i praktický důvod: ovoce nedozraje všechno najednou a dá se zpracovávat postupně. U jabloní je to však opravdu jen z důvodů úspory místa. Trošku mi vadí, že v současné době se šlechtitelé zaměřují na jakousi univerzálnost. Ano, je výborné, že odrůdy odolávají mrazu, chorobám i škůdcům. Jenže se trochu vytratila rozmanitost chutí, ale i tvarů. Prodejci chtějí nabízet jablko šťavnaté, sladké a krásné na pohled – a najednou chutnají tak nějak všechna stejně. Já se snažím uchovat si i odrůdy, které třeba jinde vymizely. Občas o ně někdo projeví zájem a můžu mu dát roub. Mám výhodu, že se sadu věnuji od mládí, už třicet let. Lidé většinou začínají s tímto koníčkem v pozdějším věku, já jsem v předstihu." A díky tomu i zkušenosti, o které se ochotně dělí na diskusním fóru www.zahrada.cz. "Dá se to stihnout," usmívá se, když začnete uvažovat, kde na to všechno při náročném povolání bere čas. Zejména, pokud nechcete nutit stromy k plodům, na které v dané lokalitě nemají. Tedy využít přirozených tvarů místo ovocných stěn a přírodní odolnosti místo chemie. "Nejvíc práce věnuji sadu na jaře, když se příroda probouzí, to mám tendenci ji postrkovat. Teď v létě už ji nechávám v klidu a víc si užívám možnost u svých stromů si odpočinout."