Okrasné keře - 3. díl

1. Tavolník (Spiraea)

Tvoří rozsáhlou skupinu rychle rostoucích keřů. Proč jsou tak populární? Kromě odolnosti vůči prašnému prostředí se chlubí bohatostí květů a snadno se pěstují. Tavolníky mají bílé květy, které se objevují už na jaře a jsou uspořádané v přisedlých okolících na větvích. Letní druhy se vyznačují květy růžovými nebo červenými v plochých květenstvích, případně v delších vzpřímených latách (připomínají hrozny). Tavolníky potřebují plné slunce, případně polostín, a množí se letními řízky pod sklem nebo dřevitými na podzim.

2. Mochna (Potentilla)

Přestože v městských výsadbách můžete nejčastěji vidět žluté květy mochny, na výběr máte více barev – také oranžovou, růžovou a bílou. Kdy kvetou? Od května až do září. Mochnám stačí jakákoliv zahradní zeminu, nemusí být ani propustná. Daří se jim na slunném místě, ovšem snesou i polostín. Množení je snadné: semenáčky po nahodilém vysemenění nebo řízkováním v létě pod sklem.

3. Zimolez (Lonicera)

Mnozí ho považují hlavně za pnoucí rostlinu se sladce vonícími květy, ale existují také druhy rostoucí jako keře. Mezi nejběžnější v městských výsadbách je L. tatarica, která vytváří keře až 3 m vysoké, v květnu až v červnu ozdobené drobnými růžovými květy. Vyžaduje slunné místo s běžnou zahradní zeminou a množí se hřížením nebo řízkováním na podzim.

4. Dřišťál (Berberis)

Pěstuje se řada kultivarů opadavých i neopadavých, lišících se barvou listů a výškou. Mezi často využívané patří B. thunbergii atropurpurea s bronzově zbarvenými listy, který dorůstá do výšky 1,5 m. Všechny dřišťály mají trny a v dubnu až v květnu na nich můžete vidět žluté až oranžové květy. Nejsou náročné na půdu ani na stanoviště a množí se hřížením nebo zakořeňováním řízků v pařeništi.