Okrasné keře - 2. díl

Mezi nejvyhledávanější patří druhy, které upoutávají svými květy. Využívají se nejen jako solitéry, ale především do skupinových výsadeb. Podle doby kvetení se dají kombinovat, a tak dotvářejí kolorit výsadeb po celý rok.

1. Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata)

Jde o keř s lichozpeřenými opadavými listy, rod zahrnuje kolem dvaceti druhů. U nás se dříve velmi hojně pěstoval právě klokoč zpeřený – plody jsou velké nafouklé blanité tobolky s několika velmi tvrdými semeny. Jejich tvar i tvrdost je přímo předurčily do služeb lidstva pro výrobu klokočových růženců. Klokoče nejsou náročné na pěstování, rostou v humózní dobře zpracované půdě a dosahují výšky až 5 m.

2. Ruj vlasatá (Cotinus coggygria)

Má opadavé nedělené vejčité listy, na okraji průsvitné s patrnou žilnatinou. Květy tvoří nadýchané koncové laty, které připomínají chmýří. Dřevo tohoto keře oceňují truhláři. Ruj dobře roste v každé půdě, a to až do výšky 5 m. Právě pro svou velikost dobře sehraje úlohu solitéry, ovšem nemusíte se bát použít ji také do skupinových výsadeb.

3. Zlatice převislá (Forsythia suspensa)

Pochází z Číny, ale oblíbila si ji také celá Evropa. Kvete časně na jaře a dosahuje výšky 2 až 4 metrů. Spolehlivě pokryje dané místo, proto se často využívá i jako živý plot. Jasně žluté, zvonkovité květy působí dekorativně. Kromě zlatice převislé se u nás pěstují také zlatice prostřední a zlatice zelená. Nároky na péči jsou shodné – nenáročné druhy lze pěstovat i na horších půdách.

4. Weigelie zahradní (Weigela florida)

Vytváří rozložité keře, v koruně mnohem širší než u země, vysoké 2 až 3 m. Weigelie jsou nenáročné a bude se jim dařit v každé poloze, ale pozor - v mrazivých zimách mohou namrznout. Šlechtitelé už vypěstovali řadu kultivarů rozdílných barvou (od růžové po červenou) a velikostí trubkovitých květů. Weigelie kvete od května do června, ovšem v září často znovu nakvétá.