2°C
Původně pivoňky hrály roli léčivé rostliny a pěstovaly se v klášterech, brzy však zdomácněly i mezi poddaným lidem. Dokonce už ve středověku se vědělo o několika okrasných formách, včetně plnokvěté pivoňky lékařské. Svědectví o jejím pěstování najdete i ve známém Matthioliho herbáři z roku 1554, kde se uvádí, že plnokvětá pivoňka byla do střední Evropy dovezena ze Španělska a tenkrát šlo o poměrně drahou rostlinu.
Pivoňka však rychle zdomácněla a stala se jednou z trvalkových stálic. Nový impuls ve šlechtění bylinných pivoněk představoval dovoz asijských hybridů pivoňky čínské na konci 18. století. Její první odrůdy pěstované v Evropě se staly hitem – kultivary pivoňky čínské se totiž lišily barvou i tvarem květů od původních evropských rostlin. Začátkem 19. století se mnoho okrasných školek ve Francii, Belgii, Holandsku i Anglii začalo věnovat šlechtění těchto keřů a mnohé odrůdy se dochovaly dodnes.
Náš tip:
Na skalkách a jako lemy záhonů se často pěstuje Paeonia tenuifolia s jemnými, kopru podobnými listy a jedním tmavě červeným květem.Pochází z Balkánu a východní Evropy a v přírodě je vzácná. Určitě vás ale zaujme i pivoňka mlokosevičova (Paeonia mlokosewitschii) původem z Kavkazu, protože žlutá barva jejích květů je na pivoňky vskutku neobvyklá.
