16°C
Cestujete ráda?
Strašně. Nejvíc jsem se nacestovala s bývalým manželem Pepou. Když prodal firmu a já jsem pracovala v televizi, měli jsme natolik volné ruce, že jsme mohli cestovat hodně, takže jsme projeli spoustu míst. Tehdy jsem si splnila svůj cestovatelský sen a ten se teď tak nějak zastavil. Se synem hledám hlavně pohodu a klídek.
To měla být jedna z otázek – jak se vaše cestovatelské touhy proměnily s příchodem Kristiána?
Samozřejmě markantně. Už nevyhledávám ta exotická místa, nejdu do žádných nebezpečí, naopak přemýšlím nad různými scénáři, kdyby se něco stalo, abych si uměla poradit, aby byl v dosahu lékař a podobně. Bývala jsem docela zhýčkaná, teď jsem celkově míň náročná. Člověk, když si sáhne na ten tzv. luxus, spí v pětihvězdičkových hotelích, ve finále zjistí, že to nepotřebuje. Bylo hezké to ochutnat, ale s dítětem je to mnohdy spíš nepohodlné, musíte ho pořád usměrňovat. Takže teď už volím dovolené hlavně pohodové, abychom tam měli společnost dětí, fajn partu lidí, aby tam bylo čisto.
Vy máte zkušenost i s dlouhodobějším přesídlením do zahraničí, že?
Ano, když jsem porodila, koupili jsme dům na Floridě s tím, že dokud Kristiánek nebude školou povinný, budeme tam trávit maximum času. To se nám i dařilo. Pak jsem ovšem nastoupila do televize, takže už nebylo tolik možností. Teď po rozvodu jsem dům prodala. Byla to krásná životní etapa, po které nijak neteskním. Užila jsem si to, ale mít v zámoří nějakou nemovitost je i dost zavazující. Člověk pak zjistí, že v Česku vydělává peníze na údržbu domu, do kterého se ani vlastně nepodívá.
Byl pro vás problém si v cizině zvyknout?
Nejsem typ člověka, který by toužil žít jinde než v Čechách. Snad kdybych se zamilovala do cizince. Jen mě mrzí, že jsem se kolem dvaceti nevypravila třeba do Anglie, abych si vyzkoušela postavit se na vlastní nohy, být v cizině odkázaná sama na sebe. Náš život na Floridě byl snadný v tom, že jsme tehdy měli dostatek financí, já jsem se mohla jen starat o dítě a užívat si všeho hezkého, co tamní prostředí nabízí. A navíc jsem tam měla i mnoho známých a přátel a zároveň jsem si mohla užít anonymitu a být „jenom“ maminka. Což jsem tady moc nezažila, protože krátce po porodu jsem začala pracovat.
Jaký cestovatel jste byla za svobodna? Dokázala jste někam vyrazit jen tak, na blind?
Jako vzít batožinu a vyrazit? To rozhodně ne. V tom jsem trošku zhýčkaná, vždycky jsem musela mít aspoň zamluvený hotel nebo známé, na které jsem se mohla obrátit. Možná by to bylo jiné, kdybych měla vedle sebe chlapa dobrodruha, ale v tom jsme na tom s Pepou byli tak nějak nastejno, zkrátka kavárenské typy.
Na jaké nejexotičtější místo jste se podívala?
Asi na Srí Lanku, taky jsem tam zažila nejvíc dobrodružství. Byli jsme tam dokonce na Silvestra a když chtěli v hotelu odpálit ohňostroj nad mořem, vylétlo to přímo mezi nás, hotelové hosty. Takže došlo na ohořelé uši a kabelky a místo vítání nového roku to vypadalo jak ve válce. Taky jsme tam procestovali vnitrozemí, a to jsou právě věci, které si s dítětem moc neumím představit.
Kam jste podnikli první cestu se synem?
Letecky to byla Amerika, Kristiánkovi bylo tehdy něco málo přes rok. Jinak do té doby jsme občas cestovali autem po Evropě, ale první cesta k moři vedla do Ameriky. Bylo to devět hodin letu do Atlanty a z Atlanty dvě hodiny na letiště u Naples, kde jsme měli dům.
Jak jste se na to připravovala?
Zažila jsem v letadle řvoucí děti a bolesti uší, takže jsem se vybavila ušními spreji, roztoky a kinedryly, radila jsem se s kamarádkami i lékaři. Ta cesta nakonec byla šílená. Kristián tehdy ve třinácti měsících právě začal chodit. Čtvrtka kinedrylu na něj neměla tlumivé účinky, naopak, byl jak nastřelená vrtule. Z devíti hodin letu spal snad třicet minut. Jinak se tím svým vratkým krokem pořád potácel po palubě a já za ním. Nosila jsem ho na ramenou, v náruči, na zádech. Někteří lidé se tomu smáli, jiná byli protivní, myslím, že jsem za ten let zhubla asi dvě kila, byla jsem vynervovaná a urvaná tak, že jsem se z toho pak asi týden léčila. V tomhle opravdu nejsem matka do nepohody, co v klidu sbalí tři děti a letí s nimi přes půl světa.
Jste typ člověka, který utíká v zimě za teplem, anebo si naopak užíváte, co dané roční období nabízí?
Já jsem v tomto směru dost omezená prací a taky jsem donedávna měla poměrně vysokou hypotéku na dům, takže jsme až tolik necestovali. Právě prodejem domu na Floridě se hypotéka snížila, takže teď trochu roztáhneme křídla. Ale nemyslím, že děti bez cestování strádají. My toho v poslední době navíc hodně najezdíme po Česku. Spojuji příjemné s užitečným, když moderuju golfové turnaje po republice. Když je to na hezkém místě, vezmu celou rodinu a zdržíme se tam pár dní. Kristián teď navíc taky začal trošku ťukat do míčku, takže pokud bude tak hezké léto jako loni, užijeme si ho v Česku. Maximálně vyrazíme za mořem do Chorvatska nebo do Itálie.
Jak rád tráví léto váš syn?
V podstatě pod vodou. S plaváním je na tom dobře i díky těm častým pobytům na Floridě, kde se to bazény jen hemží a panuje tam trend naučit děti co nejdříve plavat. Z moře má ale přeci jen trochu ostych. Možná i kvůli jednomu zážitku z Ameriky, kdy se nám podařilo zažít tzv. red day. To je den v roce, kdy se moře tak moc okysličí, že spousta ryb uhyne a voda je vyvrhne na pláž, moře je celé krvavé a všude to páchne.
Jaká je vaše představa vysněné dovolené?
Mám hodně ráda moře, takže pro mě asi Karibik, nějaký ostrov s průhlednou vodou, kterou člověk dohlédne na dno, bílý písek, stálé počasí. Ale na druhou stranu, občas si ráda užiju i opačný extrém. Hory a dát si pořádně do těla. S tím také souvisí projekt, který teď připravujeme s Jaro Slávikem. Jde o několikadenní kemp v Tatrách, během něhož si člověk sáhne na dno svých možností.
To asi souvisí s velkým sportovním zanícením, které vás poslední dobou postihlo?
Ano, zjistila jsem, že intenzivně sportovat je jediná šance, jak působit v šoubyznysu a zůstat ještě nějaký čas v pohodě. Kvůli tomu jsem začala i s jógou, ale ten kemp, co chystáme, bude drsnějšího ražení. Od sedmi hodin ráno člověk absolvuje několik tréninků venku, pod širým nebem, potom konzultaci s výživovým poradcem. Tak to je svým způsobem pro mě taky vysněná dovolená. Člověk na ní nechá pět šest kilo a nakopne ho to do dalšího života.
S Jaro Slávikem moderujete také v rádiu, co vás ještě zaměstnává?
Teď jsem čerstvě dostala nabídku pracovat opět v televizi. Od dubna do října kromě obvyklých akcí moderuju převážně golfové turnaje. A 14. června už potřetí dodatečně oslavím své narozeniny Avon pochodem. Je to stále nejistota a lehká nervozita, jestli se mi ten diář dostatečně zaplní, ale jsem na tenhle režim zvyklá, nikdy jsem zaměstnaná nebyla.
