Také ona spolurozhoduje o tom, zda bude kuchyňská linka působit luxusně, nebo naopak levně. Ale nejde jen o vzhled – deska musí odolávat po řadu let náročnému provozu.

Něco jako škodovka
Stejně jako na silnicích potkáte nejčastěji škodovky, v kuchyni to bude MDF deska. Ona tři písmena vycházejí z anglického názvu Medium Density Fibreboard neboli středně tvrdé vláknité desky. Hustota se pohybuje mezi 600 až 800 kg/m³ (pro srovnání: hustota dřevotřísky je 160 až 45 kg/m³). Vyrábějí se lisováním dřevných vláken za pomoci lepidla, vosku a tepla. Povrch se upravuje nejčastěji laminováním, vysokotlakým laminátem nebo dýhováním. Výhody? Velká odolnost proti tepelnému namáhání a snadná údržba. Nicméně pánev s rozpáleným tukem na ni nepokládejte – jedině na podložku!
Výběr dezénů je obrovský, protože při laminování se pod melaninovou fólii používá papírová tapeta, na kterou se dá natisknout cokoli. Odolnější bývají desky s hrubším povrchem.

Praktické zaoblení
Prubířský kámen pak představuje zapuštění dřezu. Jakmile se totiž opakovaně dostane voda mezi dřez a desku do "řezu", který není chráněný, deska se poměrně rychle poškodí.
To se stává také při zatékání vody za linku, proto se nesmí podcenit kvalita a vzhled těsnicích lišt. Pozor i na přední hrany, které se hodně mechanicky namáhají a občas s nimi také ne zrovna šetrně zacházíme. Proto se doporučují takzvané postformingové hrany – oblé zakončení desky, kde laminát přechází z plochy na čelní hranu. Efektní řešení nabízejí také dýhované nebo hliníkové hrany.
MDF desky přijdou asi na 600 až 1200 Kč za běžný metr (60 cm šířky) – záleží na provedení, typu hrany i prodejci.

Přírodní a umělý kámen
Problém s vodou naopak neřeší deska z přírodního kamene. Po letech, kdy byla nejžádanější leštěná žula, se začalo dávat přednost opalovanému provedení. Ve výsledku drsnější povrch totiž tolik nestudí a těžko ho poškrábete. Přírodní kámen stojí zhruba 8000 Kč a více za běžný metr (60 cm šíře), záleží však na typu, tutéž částku však můžete zaplatit i za vyříznutí otvoru pro dřez!
Výraz "umělý kámen" se používá u materiálů vyráběných z přírodního bauxitu, pigmentů a pryskyřice, která slouží jako pojivo. K nejznámějším patří Corian, Hi-macs, Staron, Kerrock, Varicor nebo Polyston. Jsou trvanlivé, kompaktní a neporézní i značně odolné vůči tepelnému namáhání (až do 240 °C). Nevadí jim vůbec voda ani běžné chemikálie, ale především dovolují provedení bez spár – takže voda nemůže nikam zatékat. Navíc se z nich dají vytvořit jakékoliv tvary, včetně oválu nebo kruhu. Jednotlivé části se totiž spojují řezáním, lepením a broušením, až vznikne jednolitá plocha. Pracovní deska tak může přejít i v obklad (samozřejmě z tenčí desky). Ze stejného materiálu lze připojit také dřez – opět bez spár. Případné poškrábání se opraví přebroušením.
Jedinou, zato nepřehlédnutelnou "chybou" je vyšší cena, protože za 1 metr desky s šířkou 60 cm zaplatíte kolem 6000 až 10 000 Kč. A pak ještě řemeslníkovi za instalaci, která také není zrovna levná. U nejnáročnějšího provedení (různé průřezy do desky, frézování apod.) se někdy náklady za práci blíží ceně materiálu!

Další možnost řešení?
Jako umělý kámen (někdy se používá výraz konglomerovaný) se označují desky obsahující více než 90 procent drceného granitu a křemičitého písku, zbytek připadá na barviva a pojivové pryskyřice. Stejně jako předchozí desky jsou nenasákavé, a tudíž odolné vůči vlhkosti, otěru, mechanickému poškození i většině běžných chemikálií a také teplu. Nejčastěji se v kuchyních v této kategorii setkáte s materiálem označovaným jako Technistone. I v jeho případě lze použít tenčí desky rovněž na obklad. Dřez z konglomerovaného kamene ale vyrobit nelze, stejně jako se nemůžete spolehnout na provedení bez spár. Cena je přibližně 3000 za metr čtvereční.
Hledáte novinku na trhu? Představuje ji obdobný materiál zvaný Zodiak. Tvoří ho z 93 procent křemík, zbytek připadá na umělé pojivo. Má velmi zajímavé barvy – křemík pro jeho výrobu se totiž těží v Kanadě a Brazílii. Stojí obdobně jako Technistone.

Dřevo, keramika i sklo
Desky z masivního dřeva se vyrábějí z takzvaného nekonečného vlysu neboli spárovky, kterou tvoří lepené špalíky, zpravidla z buku. Jen díky lepení malých kusů lze zabránit kroucení desky v důsledku vlhka, o které není v kuchyni nouze. Dřevo sice vypadá dobře, jenže časem nese taková deska jasné stopy používání. Nejde jen o mechanické poškození, ale hlavně o nižší odolnost vůči ovocným šťávám, mastnotě, vodě, o chemikáliích nemluvě. Ošetření olejem nebo voskem nestačí. Za běžný metr zaplatíte asi 1000 až 1400 korun, záleží na výrobci.
Hlavně v rustikálních kuchyních jsou k vidění pracovní desky z keramických obkladů. Jenže spáry se přes veškerou snahu časem zašpiní, někdy obkladačka praskne pod horkou pánví.
Chcete tip do moderní kuchyně? Pátrejte po skleněných deskách. Asi největší problém představuje "klapání", je to totiž hodně hlučný materiál. Zespodu bývá sklo vyztužené, takže nehrozí prasknutí, ovšem ulevit si po vzrušené debatě úderem těžké pánve do takové desky není dobrý nápad. Sklo se snadno čistí, je nenasákavé, shodný obklad není problém.

Stejná volba výhodou
Velkou módou se staly pracovní i stolové desky ze stejného materiálu. Právě zde nejvíce vynikne přírodní a umělý kámen, protože se z nich dají vyrobit nejrůznější tvary.