9°C
Soudě podle nepočetných zápisů v návštěvnické knize jsme ohledně kvality a láce potravin, elektroniky, oděvů a vybavení domácností ze šedesátých let minulého století rozděleni zhruba půl na půl. Jedni chválí a rádi vzpomínají, další haní, odsuzují a jsou šťastni, že už je »to« všechno pryč.
Pořadatelé výstavy, Národní muzeum a Vojenský historický ústav, provětrali své depozitáře. Na umělé osvětlení dvou sálů Národního památníku se tak dostalo něco z věcí, které v šedesátých letech patřily k vybavení domácností tehdejšího Československa. I když ne všech. Dát 3200 korun za ledničku Calex mohl ne každý, částka představovala nadprůměrný měsíční plat.
Škoda že štítky s cenou u sebe nemají všechny vystavené věci a že chybí výše platů tehdy a dnes. Mladému návštěvníkovi výstava bez možnosti porovnávat nic neřekne. Na rozdíl od dnes už úsměvných dobových dokumentárních filmů, které přibližují fronty na zboží všeho druhu, poloprázdné regály v obchodech či téměř nulovou možnost výběru zboží. O co menší výběr byl v obchodech, o to větší byla zákonitě fantazie a zručnost českých kutilů. Přesto se mnoho zboží dostalo jen »pod pultem« ze známosti nebo za úplatek. Nedělní Blesk oslovil návštěvníky výstavy, kteří zavzpomínali na některé výrobky té doby…
Fantastická remoska
ELENA KNÍŽOVÁ (71) „Přesně takovou, jaká je tady ve vitríně, jsem si koupila v roce 1963 asi za dvě stovky. Dala jsem na radu kamarádky, která s ní byla obrovsky spokojena, a udělala jsem dobře. Remoska u nás doma vařila takřka neustále, stejně dobře se v ní peklo maso nebo třeba bábovka. Všechno bylo šťavnaté, s vynikající chutí a nikdy se nic nepřipálilo. Dodnes tu starou remosku mám na chatě a jídla v ní připravená jsou pořád skvělá.“
Podpultový magneťák
VLADIMÍRA PŮLPÁNOVÁ (65): „Magnetofon Tesla B – 3 byl tehdy touhou snad každého. V televizi rádiu zpívali Chladil se Simonovou, Vondráčková, Kubišová a spousta dalších a ti, kdo magnetofon měli, si je nahrávali. Já tehdy žila v Českých Budějovicích a měla jsem dobrou kamarádku v Elektře. Ta mi ho schovala pod pultem, vyzvedla jsem si ho až po pracovní době. Tak to tehdy chodilo, kdo neměl známé, těžce sháněl to, co chtěl. Magnetofon u nás doma hrál patnáct let. Málokdy se porouchal, a když, opravil to manžel, který se v tom vyznal.“
Vytrvalá lednička
DÁŠA KOSTELECKÁ (70): „Pamatuji se, že to bylo v létě 1962. Šla jsem tehdy po Vinohradech a v jedné prodejně Elektro jsem přesně tenhle typ ledničky uviděla. Už dlouho jsem ji chtěla, i peníze jsem našetřila, a když jsem chodila po obchodech, nosila jsem je s sebou. Proto jsem si chtěla ledničku hned odvézt, jenomže v obchodě tvrdili, že ji jenom vystavují, protože je rozbitá. Jenomže já ji chytila přímo ve výloze za kliku a řekla, že se nepustím, dokud mi ji neprodají – a že si ji klidně nechám opravit. Nakonec ode mě vzali peníze a řekli, abych si přišla zítra. A lednička za 3200 korun šlapala bez oprav celých dvacet let.“
