2°C
Jaké byly jejich pocity těsně po finále? Kdy mysleli, že v soutěži končí, a kdo bude první návštěvou v domě?
Jak jste se cítili těsně po vyhlášení výsledků?
Dana: „Jsme pořád šťastní, i když tomu ještě ani nevěříme. Zdá se mi nemožný, že jsme to dotáhli až sem.“
Honza: „Mně osobně to pořád ještě nedochází. Byli jsme v šíleném tlaku, než Honza Musil vyhlásil výsledky, málem jsem se tam složil. Nebyl jsem schopný pomalu ani stát.“
Kdy jste měli během celé soutěže největší krizi?
Dana: „Krize byla hodně na začátku, protože se nám stýskalo po dětech. Bylo hodně těžký, než jsme si zvykli, že kolem nás nejsou. Byli jsme na stavbě týden, ale měli jsme pocit, že je to už měsíc.“
Honza: „Mě po týdnu rozložilo přání od dětí k narozeninám. To bylo hned pátý den pobytu na stavbě.“
Kdo všechno tady bude žít?
Honza: „My a naše dvě děti.“
Kdo bude první návštěva v Domě snů?
Dana: „Samozřejmě ti nejbližší, naše rodina. A pak, to vůbec nevím.“
Pozvete do svého domu ostatní soupeře?
Dana: „Určitě. Oni nám drželi palce, podporovali nás. Díky nim jsme se dostali tam, kde jsme. Protože na poslední vyřazovací večeři nás zvolili na postup do finále. Takže pokud budou chtít přijet...“
