2°C
Na Dětském hřbitově v pražských Ďáblicích je pohřbeno 43 dětí politických vězeňkyň. Praktiky, kterých se na dětech a ženách v tehdejších vězeních dopouštěli dozorci, jsou naprosto nepředstavitelné. Ženy rodily bez lékařské pomoci samy. Miminkům nebyla poskytnuta žádná odborná péče ani jídlo. Umírala tak na podvýživu, infekce nebo podchlazení. Dožila se jen pár dní, vzácně týdnů.
Mučení matek za použití jejich vlastních dětí bylo snad ještě horší variantou. Dítě odebrali matce a dali do jiné místnosti, bylo tak blízko, aby slyšela jeho pláč, ale tak daleko, aby na něj nemohla dosáhnout a neviděla ho. A pak jednou pláč zcela utichl...
Neunikly ani větší děti
Nejen bezbranná miminka byla komunisty takto týrána. Vedle nich byla na hřbitově pohřbívána i tělíčka několikaletých dětí, o které se nikdo nechtěl či nemohl starat. Režim se sirotků prostě zbavil.
Po revoluci natočila jedna z politických vězeňkyň Dagmar Průchová dokument s názvem Nesmíš plakat. Ten vypráví právě o tomto krutém zacházení. Rozhovory s přeživšími vězeňkyněmi i střípky z komunistických propagandistických filmů, které jsou extrémním kontrastem k realitě, kterou politické vězeňkyně zažily, tvoří součást filmu.
Od dob, kdy se tyto hrůzy děly, uplynulo mnoho let. Je však velmi důležité, že i díky lidem, jako je Jitka, se na ně nezapomíná!
Dokument můžete zhlédnout v archivu České televize ZDE.
