Můžete ji znát třeba ze snímku Fair Play, Vejška či Slunečná, mě zaujala hlavně v detektivním seriálu Einstein, kde se objevila jako forenzní analytička. Při rozhovoru jsme si spolu povídaly i o tom, proč je výhoda nemít žádné koníčky, co je pro ni jako pro herečku nejtěžší, z jakého důvodu nesní o žádné roli a jaká je vůbec máma.
V čem bylo vaše dětství jiné než dětství vašich dětí?
My jsme měli takovou rychlou, efektivní výchovu. Rodiče byli autoritou, se kterou se nediskutuje. Vůbec nic jim po letech nevyčítám, myslím, že jsem vychovaná docela slušně. Ale třeba v některých věcech chci své děti vést trochu jinak. Současná generace vyznává jiné výchovné standardy, které pomáhá dobře artikulovat třeba kniha Laskavé rodičovství Centra Locika. Za nás se to tak nebralo. A samozřejmě klasika: Byli jsme bez mobilů, vyběhli jsme si hrát za barák a hodili tašku do kouta, což děti dneska nedělají, a skončí u mobilu. Ovšem, vyčítat jim to, je hloupost. Je to téma k zamyšlení pro nás rodiče.
Dnes jsou úplně jiné možnosti…
Samozřejmě, svět se změnil. Já jsem se narodila v roce 1990 do absolutní euforie, svobody a čerstvé naděje. Na zprávy se koukalo jednou denně hodinu a naše domácnost pravidelně odebírala jedny tištěné noviny a regionální týdeník. Teď jsme pod palbou nejnovějších událostí, světových neštěstí nebo dezinformací 24/7. Obávám se, že dětem, které v tomto vyrůstají a jsou úplně základně vnímavé, to dost pravděpodobně může generovat podprahovou úzkost, kterou jsme my v mládí a dospívání rozhodně nepociťovali.
Zmínila jste knihu Laskavé rodičovství, jejíž jste patronkou a kmotrou. Co vás k tomu vedlo?
Už dlouhou dobu jsou mi veškeré aktivity centra Locika velmi sympatické. Hodně se mnou rezonují i jejich podpůrné infografiky na sociálních sítích na různá témata. Takže když mě oslovili, abych se stala patronkou knihy, byla jsem potěšená. A zároveň rozechvělá, protože mě v tu chvíli zalila vlna odpovědnosti. Je to čest.
Zastáváte tedy názor, že jedna přes zadek nebo přes ruku je moc?
Když se dostaneme do konfliktu s jiným dospělým, ať už v práci, na úřadě, v obchodě, ve společné domácnosti, tak jednu přes zadek, přes ruku ani přes pusu si rozhodně nevpálíme. Tedy ideálně, pokud nejsme hovado. Takže křehké děti, o které se máme postarat, přivést je na svět a ukázat jim, jak ten život ustát, a ideálně si ho užít, bychom neměli bít už vůbec.
Jak jsou na tom vaše děti s mobilem nebo tabletem?
Holky jsou ještě malé, tablet doma nemáme, televizi také ne, jen projektor a plátno. Nebudu tvrdit, že nás v nějakých situacích mobil nezachránil, třeba v čekárně u lékaře nebo v kadeřnictví a podobně. Samozřejmě se snažíme hlídat celkový screen time, ale například v posledním měsíci byly holky nemocné, a když už ta starší pohádku může a kouká se, je potom těžké tu mladší separovat. Jsou to prostě vlny. Ale spíš to bereme jako pomoc, než jako přirozenou součást jejich života.
