Lucko, nacházíme se na tiskové konferenci k novému muzikálu Obyčejná holka. Jak to celé vzniklo?
Když na vás v diáři vykouknou kulaté narozeniny, začnete přemýšlet, jak je vlastně oslavit. Nejdřív vyšlo moje nové cédéčko, pak jsem připravila turné, které za pár dní startuje na Slovensku a hned poté v Čechách. Měla jsem dokonce vlastní poštovní známky, ale ty už neseženete, protože se beznadějně vyprodaly. Teď se dokonce jedná i o pamětní minci. V tomhle shonu jsem si říkala, jaký muzikál vlastně u nás v divadle nasadit. Vymysleli jsme hezký příběh o zpěvačce, která si nutně potřebuje udělat volno. To nejsem já, protože já volno nemám ráda.
Vám se blíží velké životní jubileum. Jak na tento milník koukáte?
Kdybych věděla, jak mi bude dobře, tak bych se vážně nebála. A možná bych spíš spěchala. V padesáti to bylo horší. To bylo období, kdy mi moje maminka odcházela a některé věci se lámaly. Teď se cítím úžasně a moc bych si přála, aby to takhle zůstalo alespoň deset let.
Změnil se vám během života pohled na věk?
Jednoznačně. Pamatuji si, jak jsem si na základce říkala, že v roce 2000 už budu dávno po smrti a jak budu stará. Čas je v tomhle spravedlivý – každému utíká stejně, jen někdo ho dostal do vínku víc a někdo méně. Často vzpomínám například na herce Tomáše Holého, který odešel ve dvaadvaceti. Říkám si, jak by bylo skvělé, kdyby tu byl s námi. Musím uznat, že jsem teď v krásné fázi života. Mám zázemí, své divadlo, kulturní dům, a dokonce i vlastní hospodu, takže nemusím vařit. Ale hlavně mám kolem sebe lidi, které si můžu vybírat.
Radujete se z obyčejných věcí. Co vám v poslední době dělá tu největší radost?
Já se strašně těším, až můj syn bude se mnou hrát na jevišti.
Jak to vzniklo, že vás na jevišti doprovází váš syn?
Můj syn léta pracoval jako technik v mém divadle. Vybral si tu nejtěžší roli, což opravdu obdivuji, protože si mohl hrát na princátko nebo být někde v kanceláři. Ale rozhodl se, že když už zkusil workshop a byl za barem, proč by si nezkusil i techniku? Pak ale přišla situace, kdy jsme rychle potřebovali zastoupit věrnou roli v muzikálu Láska je láska. Za čtrnáct dní se naučil roli bez jakékoli zkušenosti. Jeviště mu zázračně sluší a má pohybovou i hudební paměť. Tak se stal součástí i dalšího muzikálu.
Myslíte, že se v tom váš syn našel? Že by ho to bavilo do budoucna?
Já si myslím, že to teprve bude zkoušet. Tehdy to nebyla jeho volba, ale teď už ano. Jestli ho to bude bavit dál, je úplně na něm, a moc se na to těším.
Jak budete slavit narozeniny?
Oslavím své narozeniny s lidmi na šestnácti koncertech v menších sportovních halách. Vlastně se těším i na příští rok, kdy jsem si na jaro nadělila další muzikál, kde budu hrát jenom já. Bude se jmenovat Poraďte mně, pane Shakespeare.
Co byste vzkázala svému mladšímu já?
Máš se na co těšit, holčičko.
Máte nějaký recept na štěstí?
Já si myslím, že nejdůležitější je obklopovat se lidmi, kteří vás nebrzdí, kteří vás mají rádi a kteří vás slyší. To je nejdůležitější. Obklopit se těmi správnými lidmi. Možná to ještě nevíte, ale může vám jeden člověk hodně ublížit. A když to ucítíte, zasvítí vám tady kontrolka, hned s ním pryč. Chlapi se nemění, ale vyměňují.
Česká pošta při příležitosti vašeho jubilea vydala speciální edici známek. Jak to vzniklo?
Když jsem se dozvěděla, že budu mít své známky, nejdřív mě to vyděsilo. Říkala jsem si, jestli to už není moc. Ale pak mě to vlastně potěšilo. Je to limitovaná edice, která se prodala za pár korun. Udělalo mi to radost a sama jsem si ji pořídila.
Co to pro vás znamená?
Je to ale krásné a zvláštní. Evidentně jsem ten typ, co si musí všechno vyzkoušet. Každopádně známky půjdou do vitríny. Být na známkách je moc hezké a je to milá připomínka mého jubilea.
Na začátku tiskové konference jste zmínila i další trofej. Můžete nám říct, o co jde?
Víte, já jsem ještě z generace teletextu, takže říct, že jsem youtuberka, je naprostý zázrak. Mám z toho obrovskou radost! Pro někoho sto tisíc odběratelů není moc, protože mladí teď fičí ve velkých číslech, ale pro mě to znamená hodně. Nicméně budu ráda, když vás bude víc, a doufám, že u jedné stovky nezůstaneme.
