Můžete ji znát ze seriálu Ulice, kriminálky Rapl či retroseriálu Volha. Na jevišti aktuálně ztvárňuje manželku velkého muže a hudebního génia Amadea Mozarta a do kin brzy vstoupí nový film. A proč se cítila jako „hroch“ a má problém s nahotou? Nejen o tom je tento rozhovor.
Jste maminkou dvou dětí, která ví, jak je náročné uživit rodinu. Přesto jednou měsíčně zaplatíte výlet rodině v nouzi. Jak vás to napadlo?
Je to spíše jednou začas. Teď jsem ale sama ve finanční smyčce, že samozřejmě musím nejprve myslet na sebe a svoji rodinu, ale snažím se pomáhat, jak to jde. Protože s dětmi se sama snažím trávit aktivně čas a všímám si, kolik volný čas s dětmi stojí. Jako ano, můžete jít do lesa, vzít s sebou nakrájené jablko, chleba s vysočinou. Taky to děláme. Ale když chcete vzít děti do Dinoparku nebo jinam, je to drahé. Myslím na ty mámy, které nemají možnost si vydělat víc peněz, zaplatí stěží nájem a zbude jim taktak na jídlo.
VIDEO: Přiznání Anety Krejčíkové: Od 17 let navštěvuje terapeuta!
Podle čeho je vybíráte? Píšou vám?
Rodiče se mi hlásí sami.
Hodně pracujete, hrajete v divadle, točíte. Jak řešíte hlídání?
Mám bezvadnou rodinu. Bez nich bych nemohla fungovat. Děti mají skvělého tátu, Ondrovi rodiče jsou bezvadní. Díky tomu mohu dělat, co dělám. Moc si toho vážím.
Přestože nejste už životní partneři, trávíte společně čas s dětmi. To není úplně obvyklé. Jste pyšná, že jste rozchod zvládli v klidu?
Jsem sdílný člověk, ale nebudu a nechci mluvit o všem do veřejného prostoru. K úctě k nám dvěma, k úctě k našim dětem. Myslím, že to není fér. Ale zase si nebudu hrát na to, že jsme světci, že jsme to dokázali v klidu a se ctí. Pořád na tom pracujeme, snažíme se, chceme fungovat jako rodina, i když netvoříme pár. Ale ne vždy je to takové, jaké bych si představovala, že by být mohlo.
Byli jste v poradně?
Zatím ne. Ale přemýšleli jsme, že bychom chodili k nějakému mediátorovi, protože někdy se dostaneme do nějaké smyčky, kdy se nedokážeme dohodnout. Nakonec se vždy dohodneme, ale někdy ten způsob není úplně šťastný. Proto nás napadlo využít nějakých služeb, které by nám pomohly v lepší komunikaci.
Máte sedmiletého syna a dceři je pět a půl. Kolik jste si jako malá přála dětí?
Já jsem mateřský typ. Odmala jsem si hrála s panenkami, měla jsem jich plné auto. Naskládala jsem je tátovi na chatě do auta a hrála jsem si, že je odvážím do školy a školky. Toužila jsem po tom mít velkou rodinu. Ale zároveň miluji svoji práci, která mě naplňuje, a naštěstí i živí rodinu. Nemyslím si, že je nutné se vzdát jednoho nebo druhého. Dá se to zvládnout. Je fajn, když k tomu máte parťáka, který tohle chápe.
Česká značka spodního prádla Timo si vás vybrala jako tvář. Kývla jste hned?
Určitě jsem o tom přemýšlela. Naprosto mě nadchlo pozadí firmy, kterou vede Šimon Jiráček, což je vnuk zakladatelky této firmy. Je to třetí generace. Šimon má vystudovanou architekturu, a neměl v plánu rozjet byznys ve spodním prádle, ale je to úplně úžasný kluk a strašně se mi líbí, že se nechce vzdát výroby v Čechách, chce rozšířit klientelu, což byl důvod, proč oslovil mě. Cílová skupina značky Timo byla spíše 55+, a přirozeně cítil, vzhledem k tomu, že je podobně starý jako já, zkusit zacílit i na mladší zákaznice. Spolupráce většinou odmítám a musí mě to vzít za srdce, a tady ten přesah je silný a jsem moc ráda, že to dopadlo.
Bylo pro vás těžké ukázat postavu v prádle?
Přiznám se, že to pro mě nebylo jednoduché, i když působím jako střela. Někdy se cítím dobře, jindy ne. Teď to mám 50 na 50. Zatím se mi nestalo, abych přišla na focení, kde jsem odhalená ve spodním prádle, že je to dobrý a že jsem ve své komfortní zóně. Dodává mi šťávu a motor a odvahu to udělat pro všechny ty ženy, kvůli kterým jsem se rozhodla do toho jít. Někdy jsem měla i blbé řeči, jako že vlastně nechci, aby fotili mě, takového hrocha. Ale vždy mě uklidnili. Ale nebudu se tvářit, že jsem s tím v pohodě.
Na focení jste se nějak připravovala?
Řešila jsem to dost. Naše spolupráce začala focením na Sicílii v květnu, kde jsme fotili plavky na rok 2026. A tam jsem strávila pět dní s dvacetiletými modelkami. To pro mě bylo opravdu hodně náročné. Vlastně mi to pomohlo, bylo to poprvé, kdy jsem se v Itálii nepřežírala.
Já osobně mám problém vybrat si dobře padnoucí podprsenku, aby dobře seděla. Jakou máte vy zkušenost při výběru prádla?
Vždy jsem s tím měla velký problém, do té doby, než jsem začala vyhledávat menší firmy. V konfekci jsem si nikdy nekoupila dobře padnoucí podprsenku, to musela být spíš náhoda.
Vy jste si nechala po dětech zmenšit prsa, co vás trápilo?
Nenechávala jsem si je zmenšit moc, měla jsem je mírně asymetrická, takže pan doktor mi je trochu srovnal a povytáhl lehce nahoru. A to ženě pomůže vždycky, co si budeme povídat.
Moje kamarádka, která prošla něčím podobným, si pochvaluje, že jí konečně prádlo i oblečení sedí tak, jak má. Jste teď spokojenější?
Rozhodně mi to pomohlo cítím se líp. Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom, protože si ráda vybírám i oblečení z kvalitních materiálů, že si neumím představit, že bych si nechala dát do těla silikon.
Na Instagramu jsem četla hezké komentáře k fotkám ke kampani prádla. Umíte přijímat komplimenty?
Učím se to. S komplimenty, které se týkají práce, si umím poradit lépe, protože vím, že s tím můžu něco dělat. A co se týká vzhledu, učím se je nekomentovat nijak ironicky, ale přijmout je a poděkovat, užít si je.
Máte za sebou premiéru ve hře Amadeus, kde hrajete manželku Mozarta. Jak probíhalo zkoušení?
Bylo to krásné. Režie se ujal Jakub Nvota. Spolupracovala jsem s ním poprvé a bylo to úchvatné. Při druhé čtené zkoušce se mi vlily do očí slzy, že můžu pracovat tímto způsobem a s takovými lidmi. Jakub je velmi trpělivý a pracuje tím způsobem, že vás nechá vymluvit, poslechne si váš názor a pak začne mluvit on a vy máte jen otevřenou pusu.
Je vám Konstance v něčem podobná?
Ano, protože jsem ji vlastně trochu stvořila, a člověk vychází trochu ze sebe. Aby se divák mohl ztotožnit s Konstance a s Wolfgangem, tak jsme hledali, čím by se mohla lišit, a došli jsme k tomu, že oni dva působí zvláštně, protože jsou čistí lidé, až vlastně naivní. V tomhle se asi trochu podobáme.
