Za své album Údolí včel získala zpěvačka sošku Anděla. Po sérii letošních koncertů vyráží v listopadu ještě na závěrečné turné k desce. A proč si s sebou vozí vlastní matraci? A jak pečuje o svou duši a jak se udržuje v kondici?
Vypadáte skvěle. Jak se udržujete v kondici?
Děkuji. V kondici mě udržuje to, že jsem pořád aktivní, nepřetržitě koncertuji, začala jsem i trochu cvičit, ale nijak zvlášť sama o sebe pečovat mi nebylo nikdy vlastní, teprve se to učím.
VIDEO: Anně K. se po rozchodu daří!
Jak pečujete o duši?
Snažím se o ni vždy postarat, když už se cítím hodně oslabená situací, kterou sama nejsem schopna zvládnout. Naučila jsem si říct, když už mi fakt teče do bot, o pomoc lidem, kterým důvěřuji a kteří duše studují celý život a znají cestu k uzdravení. Moc mi to pomáhá.
Narodila jste se ve Vrchlabí v Krkonoších, vyrůstala jste ve Špindlerově Mlýně a je o vás známo, že hory milujete. Máte čas si jich alespoň občas užít?
Na horách mám svoje kořeny. Je to můj domov. A proto kdykoli mám trochu volněji, tak se tam moc ráda vracím. Cítím tam spojení se svými blízkými, se svojí rodinou, rodiči a babičkou, kteří už tady hodně let nejsou. Všechno mi je tam připomíná a dělá mi to dobře.
Hrála a zpívala jste v divadle Semafor, kde se vlastně obě profese propojují. Chtěla jste původně být herečka?
Moje působení v divadle nebylo o žádném velkém herectví. Moje vystupování bylo vždy spojeno s muzikou, písněmi Jiřího Suchého a celou atmosférou a poetikou divadla Semafor. Herectví jako takové, i když jsem ho studovala na konzervatoři, mě vlastně nikdy nelákalo. Tehdy nebyl na škole samostatný obor, tím pádem jsem musela jít studovat hudebně-dramatické oddělení. Takže moje dva hlavní obory byly herectví a zpěv. Zůstala jsem u zpívání.
Ví se, že vašimi spolužáky na konzervatoři byli Vašek Kopta, Michal Suchánek, Sagvan Tofi, Roman Holý, Jiří Langmajer nebo Mahulena Bočanová. Jste stále v kontaktu? Míváte třídní srazy?
Třídní sraz míváme tak jednou za deset let, takže jsem na třídním srazu byla asi třikrát. Poslední byl bezvadnej, byla to velká sranda. Připadala jsem si, že jsme se vrátili zpátky přibližně do prváku, a bylo to moc milý. Asi nejvíc v kontaktu jsem celé ty roky s Míšou Suchánkem a občas potkávám i Romana Holého, který taky zůstal u muziky a založil velmi úspěšné kapely Monkey Business nebo J.A.R.
Na podzim startujete závěrečné turné k úspěšnému albu Údolí včel. Vnímáte to i jako uzavření jedné etapy?
Nevnímám to jako uzavření etapy alba Údolí včel. Pouze turné Údolí včel v jeho současné vizuální podobě bude možnost vidět v listopadu a prosinci tohoto roku naposledy. Album Údolí včel bude žít dál, ale logicky se posouváme s kapelou do nových projektů, na které se hodně těšíme.
Stihnete i něco jiného než turné? Budete mít čas na zpomalení, dýňové latte a procházku spadaným listím?
Určitě si i mezi nabitým podzimem najdu čas na, jak zmiňujete, dýňové latte a procházku spadaným listím, nejlépe s mým milovaným psím kamarádem Gastonem.
V úvodní skladbě zpíváte i o ztraceném grálu. Přemýšlela jste někdy nad tím, co je váš svatý grál?
Svatý grál máme každý v sobě. Takže ano, našla jsem ztracený grál, protože jsem našla samu sebe.
Oslavila jste třicet let na scéně. Napadlo vás někdy, že vám to s kapelou tak dlouho vydrží?
Jsem moc vděčná, že jsem našla tak úžasnou partu kluků, jakou mám vedle sebe, a že nás doteď žádná krize nepotkala. A to, že jsem oslavila třicet let na scéně, beru s velkou pokorou jako dar.
V kapele máte samé muže, je s nimi snadnější pořízení než se ženami?
Nikdy jsem žádnou ženskou kapelou neprošla, takže nemůžu posoudit. Ale s mými kluky je pořízení jedna báseň.
Naučili vás rozumět mužskému světu?
Jasně, a jak.
Co se děje, když mejdan na pódiu skončí? Máte nějaký před- a pokoncertový rituál?
Potřebuji alespoň pár minut čistě sama pro sebe, abych se zkoncentrovala před koncertem. Po koncertě se většinou setkám s fanoušky a pak, když je čas, sednu s klukama a probereme, jaký byl koncert, dáme si večeři a pak se jede buď domů, nebo na další hraní.
