Igor Bukovský si v kavárně nedal pivo ani víno, chtěl zázvorový čaj. "Propaguji-li zdravý životní styl, musím tak i žít," říká. Na své návštěvě v Praze představil svou knihu "Návod na přežití pro muže". Napsal jste knihu pro muže, protože pro ženy je prý už všechno... Pro ženy je opravdu všechno: reklamy, časopisy, seriály. Když jsem rukopis nabízel k publikování v Německu a ve Francii, řekli mi: ta kniha je výborná, krásná, ale přijďte raději s něčím pro ženy. Přitom na Slovensku se jí prodalo 35 000 kusů! Hodně mužů mi říká, že tam našli to, co potajmu hledali v ženských časopisech, a od mnohých žen dostávám e-maily, že doma se vedle nich zjevil nějaký nový druh muže, a ženy mají z té změny radost. Proč jste svou knihu nazval "Návod"? Na všechno máme návod: na rádio, na mixér, na kávovar... Ale na to, jak zacházet se svým tělem, ne. Muž do auta nikdy nenatankuje nevhodný benzín, olej nenalije do chladiče, ale hamburger si klidně dá. O své tělo dbá méně než o své auto. Muži své zdraví tradičně zanedbávají... A souvisí to s výchovou: chlapi nemají plakat a musí všechno vydržet. Později jako dospělí neumí správně ventilovat své problémy... Bývají obézní, jsou nemocní a mávají nad tím rukou - nedochází jim, že jen když budou zdraví, budou z nich ti hrdinové, jakými chtějí být. Jen když budou zdraví, dokážou se postarat o svou rodinu. Je v této knize i něco pro ženy? Určitě. Osmdesát procent knihy je pro obě pohlaví. Nejsou v ní samozřejmě specifi cké problémy ženského těla a choroby, které častěji trápí ženy, třeba osteoporóza nebo migrény. Co se v knize dozvíme o mužích? Třeba to, že pokud svému miláčkovi budete vařit vepřo-knedlo-zelo, potvrdíte, že láska prochází žaludkem, ale končí v nemocnici. A dozvíte se například důležité věci o mužské sexualitě. Plánujete napsat podobnou knihu pro ženy? Ano, bude to druhá kniha zamýšlené série. Plánuji další pro děti, pro seniory a sportovce. Vypadá to na celoživotní projekt a přiznávám, že napsat knihu pro ženy bude nejtěžší. Lze vůbec jíst zdravě a nezruinovat si peněženku? Nechci prezentovat zdravou výživu jako něco drahého a nedostupného. I v supermarketech dnes koupíte biopotraviny, celozrnné výrobky nebo sóju. Jaký máte názor na diety? Kdyby nějaká fungovala, nebude jich tolik. Fantastická instantní řešení včetně diet nejsou k ničemu. Já říkám, že zdraví je jako zahrada. Nezměníte ji tím, že se na ni dva dny v roce vrhnete a chcete všechno vyplít, pohnojit a zalít. Každý den je potřeba na ní něco málo udělat. A tak je to i s hubnutím. Co byste poradil obézním? Především by se měli zeptat sami sebe, kde je problém. A většinou to není jídlo - to je jen následek. Když slyším na přednáškách: bůček je jediná radost, kterou v životě mám, a vy mi ji chcete sebrat?! Říkám si: ten člověk nemůže mít šťastný život. U vás i na Slovensku jsou obézní lidé a já vidím, že jsou v drtivé většině nešťastní, frustrovaní, nejsou spokojeni se svým partnerem, s dětmi, prací, s penězi... A kompenzují to jídlem. Jídlo psychicky uvolňuje. Když člověk jí, aby zahnal své problémy, říká se tomu psychogenní jedení. Lidé si vytvářejí bludný kruh závislosti, a aby z něj vystoupili, musí uspokojit také svoji duši. Myslím, že asi 20-30 % z nich potřebuje pomoc - aktivní psychoterapii. Pozor, nikoliv lehká antidepresiva! A co ženy, které zhubnou, nižší váhu si drží, ale za cenu značných obětí? Člověk je jako pružina. Nemůžete ji stlačovat donekonečna. Změny, které děláme, abychom zhubli nebo byli zdraví, musíme prověřit otázkami: Zvládnu to? Chci to? Je to bezpečné? Vydržím to tak až do konce života? Nebo se třesu, aby to už skončilo? Máte nějakou radu pro nás, ženy? Choďte spát trochu hladová, abyste se těšila ráno na snídani.