5°C
Miluško, jste úspěšná herečka, moderátorka, nyní i pro Blesk komentátorka taneční soutěže StarDance. Dalo by se říct, která profesní „role“ je Vám v poslední době nejbližší?
Jsem moc ráda, že moje práce je v poslední době právě takto různorodá. Moc mě baví, že si ráno můžu v Blesku v BlondDance povídat o StarDance, večer jdu hrát divadlo, potkávám různé lidi a užívám si takto barevný profesní svět, přičemž na každé té barvě je pěkné něco jiného – někde musím více improvizovat, něco je více kontaktní s divákem, něco je více formální, když třeba natáčím rozhovory na kameru. Takto mi to naprosto vyhovuje.
VIDEO: Co stojí za půvabem moderátorky Terezy Kostkové? Vizážisté StarDance odhalili zákulisí úprav!
Jaké to je dnes glosovat StarDance poté, co jste v této soutěži také tancovala a máte osobní zkušenost?
A to je ono, právě ta osobní zkušenost je extrémně důležitá. Protože pořad BlodDance je postavený právě na tom, že jak já, tak spolumoderátorka Veronika Žilková, jsme si pořadem StarDance samy prošly. Dokonce jsme si prošly i tím, že jsme obě vypadly po prvních dvou kolech jako první. A díky tomu pár, který do BlondDance přišel za námi jako první, což byl Ondřej Ruml s partnerkou, musel cítit, že s ním sedí někdo, kdo mu rozumí. Víte, StarDance je vlastně takový strašně těžký tábor, takový ten tábor, kde vás pořád nutí něco dělat. Nevyspíte se, bolí to, večer už se nemůžete dočkat domů, a když už můžete jít, tak se vám domů zase vůbec nechce. Je tam neuvěřitelná parta. Proto jsem vděčná, že díky BlondDance na Blesk.cz, si můžu StarDance zase připomenout a se soutěžícími si povídat a diskutovat o všem, s čímž mám sama zkušenost.
V pondělí 2.prosice se mohou posluchači Frekvence 1 těšit na další živé vysílání pořadu Kraus a blondýna. Jak dlouho už vůbec s Janem Krausem v rádiovém éteru spolupracujete a na co se mohou posluchači těšit tentokrát?
S Janem Krausem spolupracuji už asi 7 let a jsem blondýna, která s ním v tomto pořadu vydržela nejdéle. Je to asi tím, že jsem herečka a o herečkách se říká, že vydrží skoro všechno. Nebo aspoň to prohlásil Jan Kraus… Ty začátky nebyly úplně růžové, byla jsem z něj trošku nervózní, ale upřímně – Kraus a blondýna je jeden z mých nejoblíbenějších pořadů, které dělám. A je to radost povídat si s Janem Krausem. Občas máme právě živé vysílání, v rámci kterého dotazy pokládají naši posluchači. Skrz sociální sítě nebo mohou volat živě přímo do studia. Každopádně věřím, že mohu mluvit i za Jana Krause, že máme rádi tento „živáč“, akorát to ráno…, říkáme tomu večerní směna 😊.
Působíte jako optimistická žena, které je smích a humor vlastní. Pracujete s Janem Krausem ráda? On má přeji jen také svůj osobitý humor.
Já si myslím, že optimistická svým způsobem jsem, vychází to zřejmě i z mého znamení, protože střelci bývají optimističtí. No, někdy je lepší se smát než plakat a je to vlastně možná i taková sebeobrana. Nejvíc se zasměju asi sama sobě, to se občas řehtám, až se za břicho popadám. S Janem Krausem se nasměju hodně moc a já s ním moc ráda pracuji a doufám, že i jemu je příjemné pracovat se mnou.
Kromě vysílání na Frekvenci 1 máte zároveň i svůj nový podcast … O čem je a kdo s nápadem přišel?
Nový podcast se jmenuje Moment Miluše Bittnerové a je to pořad, který má za cíl lidsky vysvětlovat vše, co se točí okolo osobního rozvoje nebo třeba vztahů. Bez toho, aniž byste si museli cokoli dalšího dohledávat a informace doplňovat. Za naše milé diváky a posluchače se ptám na otázky, které je zajímají a zajišťujeme hosty a témata, o které si naši posluchači sami píšou. Například proč chlapi doma neuklízejí a jak to udělat, aby pomohli. V tomto podcastu si povídáme úplně normálně, lidsky, možná občas padne zvláštní nebo nepatřičná otázka, ale to právě proto, že taková otázka lítá ve vzduchu a já se nebojím dotaz položit.
Je doba adventu, jak tento předvánoční čas prožíváte?
Miluju dobu adventu a říkám to možná jemně a nenápadně, protože to tak nebývalo. Například Vánoce jsem po smrti tatínka moc ráda neměla. Ale od narození dcery Vánoce miluju, byť jsem dříve nesnášela všechny ty vánoční kýče jako červené mašle, zlaté mašle a tisíce světýlek, to jsem neměla ráda ani jako dítě. Ale teď, řekněme, že jsem to vzala na milost, dokonce i světýlka budeme mít doma, byť asi nikdy nedojdu k osvětleným sobíkům na zahradě. I když, nikdy neříkej nikdy, a dokonce moje vánoční naladění postoupilo natolik, že dokonce plánuju péct i cukroví. Což ten, kdo mě zná ví, že vůbec to, že vařím, je poměrně velký úspěch. Já jsem totiž do svých asi 40 let nevařila a stále mám pocit, že se učím a pečení je podle mě taková vyšší dívčí. Ale protože Betynka chce péct cukroví, tak ho péct budeme. Ta holka ze mě udělá ještě pečící maminku.
Změnilo se Vaše vnímání Vánoc poté, co se Vám narodila dcera?
Ano, narození Betynky nezměnilo jenom moje vnímání Vánoc, změnilo moje vnímání například i vůči Halloweenu… Já jsem ochotna slavit Halloween, vydlabávat dýně, vymýšlet halloweenský kostým, přestože jsem Halloween do doby, než Betynka začala chodit do školky, vůbec neuznávala. Protože my máme dušičky. A teď se mi to tak hezky rozložilo – máme dušičky i Halloween a když o tom tak vlastně přemýšlím, tak Betynka změnila celkově mé nahlížení na svět. S jejím příchodem se změnilo absolutně všechno. A víte, co si myslím? Změnilo se to k lepšímu.
Dodržujete s rodinou nějaké předvánoční nebo vánoční zvyky a rituály?
Na první Svátek vánoční se s mojí velkou rodinou v Hořicích setkáváme na oběd, na posezení. A jsem ráda, že tuto tradici, velký vánoční sraz, dodržujeme. Co se týče vánočních zvyků, mám pocit, že my si je teprve tak nějak začínáme tvořit, víc a víc. Od toho, že společně budeme s dcerou péct, ve školce budou mít spoustu akcí, tak se těším, co nám ten školkový život ještě přinese. Ale jinak já třeba miluju půlnoční štědrovečerní mši a nenechám si ji ujít.
Říká se, že ženy, které se rozhodnout mít dítě v pozdějším věku, přistupují k mateřství více vyrovnanější a klidnější. Můžete to z vlastní zkušenosti potvrdit?
Toto nemohu objektivně komentovat, protože nevím, jaká bych byla matka třeba ve dvaceti nebo ve třiceti. Protože jsem přemýšlela a žila úplně jinak. Nechtěla jsem děti, chtěla jsem hodně cestovat, hodně pracovat, bavit se, prostě žít jinak. Teď ale nechci nikam chodit na party, to že necestujeme tolik, jako jsme cestovali, vůbec neberu jako něco, co je špatně. Vím, že si to vynahradíme a naopak vymýšlíme, kam jet s Betynkou, abychom si to užili všichni. Neužije si památky Říma, ale užije si Disneyland a já si ho zkusím užít taky. Říká se, že starší matky jsou třeba úzkostlivější, ale já jsem také úzkostlivá matka a nevím, jestli to je tím, že jsem starší. Možná bych byla úzkostná matka ještě víc, když bych byla mladší, nevím. V některých oblastech jsem asi klidnější a v některých zase ne, ale vím, že vše přichází tak, jak přicházet má a kdy je na to čas. A u mě byl na to čas teď a jediné, čeho lituju je, že si ten čas neužiju s Betynkou dýl, že bych chtěla dalších sto let, to je asi jedné. Nechci znít negativně, doufám, že mi pán Bůh dá hodně let života s Betynkou.
