Potkaly jsme se v její oblíbené kavárně v srdci Prahy, kterou má od bytu, kde žije s manželem – hercem Petrem Kostkou – jen pár kroků. Objednala si citronovou limonádu a pokorně se pustila do odpovídání. Je neuvěřitelně energická – ve svém věku klidně odehraje patnáct divadelních představení do měsíce. „Snažím se být fit, když na mě diváci stále chodí a dovedou zaplnit sál do posledního místa. Síly prostě musí být. Plné hlediště mě dobíjí,“ usmívá se.

Neděsí vás chvíle, až budete muset s herectvím skončit, až to jednoho dne zkrátka nepůjde? 

Nemyslím, že mi to bude nějak hrozně chybět. Budu žít tak, jako žiji teď, prostě dobře. Budu chodit na koncerty, hudba, to je můj život, navštívím představení kolegů. Nudit se nebudu, život sám o sobě dá dost práce. Třeba budu i víc číst, budeme cestovat. Tedy když to půjde a zdraví dovolí.

VIDEO: Kostka a Mayerová promluvili o svém seznámení a překvapili tolerancí vůči milenkám

Osmdesátku jste nějak zásadně vnímala, řešíte věk?

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, až mi bude… dosaďte jakoukoli číslovku. Beru život tak, jak jde. Tohle číslo mi nevadí. Obávám se vlastně jen jedné věci – nemohoucnosti, která by mohla přijít. Pokud si zachovám zdravý rozum a pohyb, budu spokojená.

Herečky to mají v jednom určitě těžší než obyčejné ženy, jsou pořád na očích. Řeší se jejich proměny, vrásky, asi cítí větší tlak, že by se měly udržovat. Máte to taky tak?

Odjakživa dodržuji životosprávu, cvičím. Starám se o sebe, snažím se. Vím, co si můžu dovolit. Existují cesty, jak si pomoct, ale mezi ty já rozhodně neřadím jakékoli plastické operace. Jediné, co jsem absolvovala, byla úprava pokleslých víček. To mi bylo 55 let a pomohla mi tenkrát Hanička Maciuchová, která měla výbornou oční lékařku.

Nějaký osobní osvědčený fígl na potlačení příznaků stárnutí máte?

Kupuji si kvalitní pleťové krémy a taky cvičím obličejovou gymnastiku, to mi přijde dost dobré. Vrásky jako takové mi nevadí, ale nemusí být zbytečně hluboké, nebo tvář povislá. Neobejdu se ani bez ledové sprchy, bez té bych nemohla začít den. A cvičím 5 Tibeťanů. Myslím si, že to opravdu funguje.

Čas na sebe jste měla vždycky? Přece jen jste vychovávala čtyři dcery…

Velká rodina je velká řehole, je to provoz. Ale myslím, že jsem dobrá organizátorka, uměla jsem dát fungování jistý řád. Určitě ale platilo, že jsem vždycky všechno podřizovala hlavně rodině. Jejím potřebám. Přesto jsem si ale dokázala vyšetřit čas pro sebe. Mohla jsem si to dovolit, protože jsem měla skvělé chůvy, velice spolehlivé. S Petrem jsme měli v životě ale jen dvě věci – rodinu a divadlo. Nic dalšího nás příliš nezajímalo.

Muž vám doma pomáhal, dokázal zastat různé činnosti s rodinou spojené?

Každý dělal a dělá, co je zapotřebí. Nikdy jsme neřešili, nehádali se, jestli někdo dělá méně nebo více, nepředháněli jsme se v tom, kdo co zvládl. Když někdo mluví o dělení na mužské a ženské práce, tomu vůbec nerozumím. Přece se dělá, co je podstatné v danou chvíli, a neřeší se, kdo to zastane.

Rodina pro vás prý byla vždycky na prvním místě. Nikdy jste nelitovala, že jste kvůli ní třeba přišla o dobrou roli?

Ne. Leccos jsem byla ochotná pustit, lecčeho pracovního jsem se dokázala vzdát, když to bylo nutné. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Ruch kolem dětí, pak vnoučat, řešení problémů jednotlivých členů rodiny, to bylo vždycky to nejdůležitější. Stejně jako když jsem pečovala o maminku, která u nás žila. To jsem kariéru stopla na pět let. Tenhle přístup jsme asi s Petrem odkoukali ve svých rodinách, všichni drželi vždycky pevně pospolu.

Dvě dcery měl váš muž z prvního manželství, vy jednu. Společně máte dceru herečku Terezu Kostkovou. Dokázala jste všechny milovat stejně?

S tím jsem problém neměla. Nikdy. Nechápala to ale moje maminka, myslela, že mě to zničí, že je to nesmysl. Fandila mi v herecké kariéře, měla pocit, že tohle mě bude brzdit, asi proto s tím bytostně nesouhlasila. Všechny dcery beru jako svoje vlastní. Ale samozřejmě to byl jistý proces, i když náročnější to bylo bezesporu pro děti. Dospělý dokáže situaci lépe pochopit, ony byly postavené před hotovou věc. Petrovy dcery přišly o maminku, moje Kateřina měla tatínka, ale žila se mnou, a najednou jsem tu nebyla jen pro ni…