S Jolanou mě pojí hned tři věci. Obě pocházíme z východních Čech, obě jsme se narodily ve znamení Kozoroha a obě jsme se marně snažily dostat na DAMU. I proto mi je zřejmě tak blízká a na toto srdečné setkání budu dlouho vzpomínat. A první otázka se nabízí sama.

Snila jste o herecké dráze. A tak mě napadá, kdybyste teď dostala nabídku divadelní nebo televizní role, přijala byste ji?

Já moc nehraju na „co by kdyby“. Jsem v tomhle docela pragmatický Kozoroh. Většinou stojím nohama pevně na zemi a nevznáším se ve vzdušných zámcích. Na druhou stranu mám poměrně bujnou fantazii a občas mě nějaké bláznivé věci napadají, ale ty patří pouze do kategorie snění. Takže i to, na co se ptáte, mě napadlo, ale říkám si, že jedině šílenec by chtěl nezkušenou ženu ve středních letech obsadit do profesionální herecké role.

VIDEO: Prostor X: Rozhovor s Jolanou Voldánovou

Ale vy jste před pár lety na divadelních prknech vystoupila. I když s ochotníky.

To je pravda. S velmi dobrým divadelním souborem Dobřichovická divadelní společnost jsem před několika lety nastudovala jednu konverzačku. Bylo to moc hezké. Oživila jsem si tu svou dávnou lásku a zároveň si ověřila, že jevištní ztvárnění je specifické a úplně jiné než běžný projev. A také se mi potvrdilo, že opravdu patřím už dávno někam jinam.

Kamera je civilnější…

Pokud by skutečně taková nabídka přišla, dlouho bych ji zvažovala, hodně by mi záleželo na tom, kdo to točí a co je to za příběh. Možná by mi to nasadilo brouka do hlavy, to určitě ano, ale neumím odhadnout, jak bych reagovala. To se znovu vracíme k tomu, že nemám ráda „co by kdyby“. Přemýšlet v téhle rovině je pro mě vlastně ztráta času.

Byla by to výzva. Mám z vás dojem, že máte ráda výzvy a jste odvážná. Je to tak?

To určitě ano. Ale pro mě je zase snesitelná jen určitá míra rizika a dobrodružství. Tohle už by bylo asi příliš, možná za hranou.

Jakou největší výzvu jste přijala?

Možná už to, že jsem před třiceti lety nastoupila do televize a vrhla se do redakční a posléze moderátorské práce. Rozhodně jsem nebyla typ novinářky, kterou odněkud vyhodí a ona tam vleze oknem. Takovéto překonávání sama sebe v důslednosti vyžadování odpovědí na konkrétní otázky, to pro mě byla velká výzva a určitá bariéra, s kterou jsem se musela vypořádat. Bývala jsem na začátku kariéry dost plachá.

Velkou výzvou vyžadující odvahu určitě bylo i vaše rozhodnutí ze dne na den opustit Českou televizi. Je to už víc než jedenáct let. Jak se ohlížíte?

Odvaha by to byla, kdybych to udělala opravdu ze dne na den. Ale já jsem to bedlivě a pečlivě zvažovala, kladla na ty pomyslné misky vah pro a proti skoro dva roky. Takže tehdy to nebyl skok do neznáma nebo nějaké impulzivní rozhodnutí, ale vlastně docela dobře a dlouho promýšlený krok.