Skutečně si vedete meteorologický deník?

Nenazývala bych to deníkem, ale přímo kronikou. Je to pořádná bichle. Už dvacet let každý den zaznamenávám, co mě zaujalo, čím mě počasí překvapilo. V důchodu si alespoň budu mít co číst. Je to takový můj rituál před spaním.

VIDEO: Kdy je vznik bouřky nejpravděpodobnější? Podívejte se:

Zdá se vám někdy o počasí?

Sny o počasí nemívám. Ale mám jinou perličku. Vzhledem k počasí se chovám tak trochu jako maminka na mateřské. Když máte malinké dítě, slyšíte všechno a probudí vás každá drobnost. Tohle mívám, pokud řeším nějaký zajímavý meteorologický jev. Například očekáváme, že ve dvě v noci přejde studená fronta. Já jsem na ni tak natěšená, že se v tu dobu automaticky probudím.

To se moc nevyspíte. Je o vás známo, že vstáváte ve čtyři ráno.

Máte pravdu. Jsem ranní ptáče. Většinou vstávám na čtvrtou, ale třeba v létě, když hrozí extrémně vysoké teploty, tak klidně vstanu už ve dvě, abych mohla fungovat. Ale jinak se vyspím dost, chodím totiž spát už v osm večer, jakmile uložím dcery. Nikdo se mnou nechce trávit silvestry, protože je zaspím. Ale mně to tak vyhovuje.

A vyhovuje to i manželovi?

On to má obráceně. Je noční pták. Takže večer, kdy já padnu do postele, on ožívá. Ale má to své výhody. My se na sebe pořád těšíme. Navíc bývá pracovně často mimo republiku. Je hydrologem a jeho sídlem je Světová meteorologická organizace v Ženevě, takže jsme si hodně vzácní. O to víc si užíváme společné chvíle na dovolené.

Vybíráte si dovolenou podle předpovědi? Jste třeba schopná na poslední chvíli změnit plány a pobyt odložit nebo vyrazit jinam?

Mám ráda svou jistotu. A tak už osmnáct let jezdíme na Kanárské ostrovy. Každý rok na přelomu července a srpna odlétáme na čtrnáct dní na stejné místo. Takže vím, že bude polojasná až skoro jasná obloha a kolem 28 stupňů. Jediné, co se může měnit, je vítr. Když bude foukat, pojedeme na výlet, když nebude foukat, budeme se koupat. Na Kanárech je stabilní počasí, a tak si tam můžu odpočinout od práce. Jinak bych totiž pořád sledovala vývoj počasí. Je to moje úchylka. Takhle si odpočinu já i celá moje rodina, protože má ode mě klid.

To už tam jezdíte jako na chalupu…

Občas mi to tak přijde. Ale je super vždy po roce porovnávat, co je nového, třeba jen natřený plot nebo nová dlažba na chodníku. A také je prima, že vás už poznávají číšníci nebo v půjčovně auta.

Nikdy jste nezatoužila vydat se jinam?

Nikdy. V tomto ohledu jsem takový autista. Když mi něco vyhovuje, tak to neměním. A hlavně, na místě které znám, mohu okamžitě začít odpočívat, takže i v Česku moc ráda o víkendech navštěvuji stále ta stejná místa. Mám své rituály. Od svých deseti let nosím stejný účes, vstávám ve stejnou dobu, vánoční pečivo pečeme s maminkou vždy 1. prosince, 1. září si dám snídani v trávě.

A co na to zbytek rodiny? Dcery se dostávají do puberty, ještě nerebelují?

Zatím ne. Odjakživa máme kamarádský vztah, otevřeně se bavíme úplně o všem. Takže to vnímají jako přirozenost. Prostě jedeme k tomuto moři, mezi 11. a 15. hodinou nevycházíme ven, nechodíme na přímé slunce. Jsou na to zvyklé odmalička. U nás funguje praxe. Ukazovala jsem jim, co se stane, když si jednu ruku namažou ochranným krémem a druhou ne. A tak hned ráno sáhnou po opalovacím krému, ať je léto nebo zima. Učila jsem je, aby se podívaly na předpověď, a na základě toho si samy připravily oblečení.

Probouzejí se v nich vaše geny?

Nemají tendenci jít v našich stopách. Třináctiletá Amálka hraje volejbal, mladší Julinka dělá street dance. Každá je úplně jiná, jako den a noc. Jsou svými naprostými opaky, co se energie týče, trávení volného času i názorů. Nemá cenu se jich ptát, jestli si dají k večeři knedlíky nebo těstoviny, protože každá bude chtít něco jiného.

Takže vaříte rovnou dvě jídla? Je pravda, že podle předpovědi plánujete jídelníček?

Je to pravda. Plánuji jej tak na jeden dva týdny dopředu. Vytvořím si předpověď a podle ní si řeknu, na co by holky mohly mít chuť v ten konkrétní den a co by jim mohlo prospět. Například když je větší oblačnost, zřejmě jim bude chybět energie, tak jim připravím i větší svačinu. Pokud je vedro, přidám větší nálož pití, ve stravě převládá ovoce, zelenina a vláknina. V létě zásadně nedávám k svačině salámy, aby se nezkazily, ale jedeme na tvrdých sýrech.

Trochu mi to připomíná známé Pelíšky.

No, když holky ten film viděly, přiběhly, že bychom si mohli udělat nástěnku s jídelníčkem. Ale to by se mohlo stát, že se předpověď počasí třeba na sedmý den změní a já bych musela škrtat v jídelníčku a holčičky by se mi smály.

Jak se u vás vaří? Převládá zdravá kuchyně?

Musím se přiznat, že donedávna vařil manžel. Jen jsem řekla, co by mohl uvařit, a byla jsem pouze ohřívač. Ale poslední dobou jsem se dostala do stadia, kdy jsem sama přebrala kontrolu nad vařením. Dokonce i ve všední den udělám i tu svíčkovou. Jen knedlíky kupuju. Holky vědí, že denně musí jíst ovoce a zeleninu. Ale já sama intenzivně ujíždím na sladkém.

Kam to dáváte? Jste neuvěřitelně štíhlá.

Musím poděkovat genům. A taky se celý den nezastavím. Svou práci chci dělat na 120 procent, chci se věnovat holčičkám, které jsou hodně živé. Sladké je pro mě nakopávač. Čím sladší, tím lepší. Žiju ze sladkého a bez něj bych nedala den. Říkám, že jsem závislá na holkách, na počasí a na sladkém. V létě si dávám denně zmrzlinu. Jsem milovník těch svých 80. let, takže miluju tatranky, fidorky, mily… Zrovna dneska jsem si ji dala k snídani.

To jim jdete pěkným příkladem…

Před nimi to nedělám. Snídám hned po probuzení v ty čtyři hodiny ráno. S nimi jsem si pak dala croissant s marmeládou. Sladké jim striktně nezakazuji. Nikdy to u nás nefungovalo jako „to nesmíš“. Dovolím jim to, ale řeknu: „Pojďme si to dát teď a potom už ne.“ Nebo: „Už jsi to měla, tak si to dáš zase pozítří.“ Hrajeme si různé hry, třeba jim dám košík a ptám se, co by si koupily ke svačině a proč…

Máte ještě nějakou neřest?

Kávu. V deset dopoledne už popíjím třetí. Ale svádím to na počasí. Sice nejsem meteosenzitivní, ale své neřesti za tím schovávám.

Však meteosenzitivita je vaše hlavní téma. Vystudovala jste biometeorologii, tedy vliv počasí na člověka a na všechny živé organismy.

Velmi mě to zajímalo. Vezměte si, že před dvaceti lety, kdy jsem studovala, to tady byla novinka. V Americe už se většinou řešila pocitová teplota. U nás jsme to neznali, byli jsme takoví zkostnatělí. Já jsem vlastně líný člověk. Mně ta předpověď strašně usnadňuje život. Třeba dneska jsem věděla, že díky suchému počasí se holky nebudou potit, takže jsem jim dala na sebe oblečení z umělých materiálů a tím pádem jsem nemusela žehlit.

Počasí podřizujete vážně úplně všechno…

Já žiju počasím, ale v naprosté symbióze. Neotravuju tím okolí. Mám málo kamarádů, ale skvělé. Oni říkají, že jsem prdlá a taková zůstanu. Vždycky s sebou nosím opalovací krém. Neříkám jim, namaž se, ale sama se prostě namažu. Neobtěžuju je povídáním o počasí. Ale zajímám se o ně, o jejich život a pak se to snažím aplikovat do předpovědí.

Při jakém počasí podáváte nejlepší výkony?

Při extrémním. To jedu absolutně naplno.

Čekají nás nějaké extrémy teď v létě?

Vyloučené to není. Když se podíváme do statistik posledních let, tak vidíme jeden extrém za druhým. Za posledních sto let byl v pražském Klementinu zaznamenán pětkrát nárůst tropických teplot. A poslední léto bez tropů v ČR bylo v roce 1940. Vsadila bych se, že i letos zažijeme supertropické dny i tropické noci, kdy teploty neklesnou pod dvacet stupňů.

Já vím, že meteorologové prognózy nemají rádi, ale přece jen – kdy bychom měli vyrazit na dovolenou, pokud chceme mít nějakou jistotu stálého počasí a netrávit ji zrovna na Kanárech?

I u nás bych poradila přelom července a srpna. To bývá nejstabilnější počasí, nejvyšší teploty. Začátek července často proprší, protože ještě bývá ovlivněný medardovským počasím. V tuto dobu bych třeba nejela pod stan. A to ani na konci prázdnin, protože to už se noci prodlužují a noční teploty klesají.

Ano, svatá Anna, chladna zrána. Kterou letní pranostiku máte nejradši?

Právě tuhle. Je odůvodnitelná. Noci se prodlužují, při jasné noci se potkáváme s radiačním vyjasněním a noci jsou studené.

A které máme brát spíš s rezervou?

Já jsem pranostiky statisticky verifikovala a nejjasnější jsou ty časoměrné. Naopak nejméně pravděpodobné jsou ty, které hodnotí jednotlivé souvislosti. Ty jsou zavádějící. Ale naši předci je měli rádi a věřili jim. Například jaký březen, takový říjen.

Kdy bychom mohli stoprocentně říct, jaké bude léto?

Ideálně 31. srpna. Ale vážně, umíme předpovědět, jaké léto bude v průměru, ale jak bude konkrétní den, to skutečně ne. Vycházíme ze statistik let minulých.

Zmínila jste poslední den prázdnin. Vy sama jste se narodila 1. září. Co pro vás tento den znamenal? Oslavu, nebo trauma?

To je diagnóza, že? Já jsem školu vždycky milovala. Ale byla jsem rebel. Seděla jsem v poslední lavici se žvýkačkou a otevřeným oknem jsem pořád sledovala oblohu. Jinak jsem trpěla. Sice jsem byla premiant, ale asi trochu z protekce.

Takže jste vždycky chodila s hlavou v oblacích. Dovedete si představit, že byste dělala něco jiného?

Ale jo. Já bych „maminkovala“. Kdybych nebyla srab, tak bych si pořídila ještě třetí dítě. Ale netroufám si. Beru jako obrovský dar, že mám dvě takové holčičky, a nechci to pokoušet. Snažíme se jim věnovat. Taky v tomhle věku už bychom neměli tolik energie. Je znát, že ubývá.

I vám? Tomu nevěřím.

Já to cítím. Kolikrát jdu místo v osm spát už o půl osmé. (smích) Posouvá se to.

A v noci pak budíte manžela, aby se podíval na nějaký meteorologický jev, že?

Ne ne. To bylo kdysi dávno, když jsme se poznali. To jsem ho opravdu probudila a chtěla se s ním podělit o zážitek. Teď už bych si to nedovolila. Naučili jsme se striktně oddělovat práci od rodiny. Co máme společné, je naprostý respekt k práci druhého. Snažíme se vycházet si vzájemně vstříc.

To je tedy recept na šťastný život?

Je to náš spokojený život. U nás vládne radost, dobrá nálada a chaos. Je to domov, do kterého se každý rád vrací. Mám kolem sebe supermatky, které když k nám přijdou, valí oči, protože nějaké to smítko na podlaze se u nás vždycky najde. Tohle opravdu neřešíme.

Tři nej DAGMAR HONSOVÉ:

ZMRZLINA. Kromě ní miluje sušenky – od tatranek po fidorky.

DĚTI. Přiznává, že kdyby nebyla „srab“, pořídila by svým dcerám ještě jednoho sourozence.

KÁVA. Za den jich zvládne vypít klidně i pět.

Na další fotografie Dagmar Honsové se podívejte do GALERIE.

Na další zajímavé články a rozhovory se můžete podívat do tištěného Blesku pro ženy, který zakoupíte na svých oblíbených stáncích nebo online na ikiosek.cz.