4°C
Nedávno jste oslavil padesátku, což bývá pro většinu lidí jakýmsi milníkem, měl jste nějaký sen, který jste si do té doby chtěl splnit?
Těch snů bylo opravdu hodně, ale ten největší je asi z doby, kdy jsem ještě studoval na škole, a bylo mi dvacet. To jsem strašně záviděl všem těm klukům, co už dělali to umění, dostávali velký prachy a chodili na školu už posledním rokem, a měli kabriolet, který jsem jim vždycky záviděl. Takže teď já, když jsem si vydělal peníze, tak jsem si ho koupil taky, takže už nezávidím, protože ho mám. Takže tenhle sen jsem si splnil.
A co v oblasti práce?
Samozřejmě, že všechny zajímavé role ze světového portfolia, které se hrály v České republice a v českých muzikálových divadlech, jsem si zahrál, takže v tomto ohledu jsem také šťastný. Ale velkou radost by mi samozřejmě udělalo, kdyby dopadl ten Fantom opery dvojka.
Podívejte se na Mariana s přítelkyní:
Je tedy ještě vůbec něco, po čem teď toužíte, když pomineme to pokračování Fantoma?
Už ve třiceti jsem si říkal, že by bylo dobré mít potomka, teď je mi padesát, a ještě ho nemám. Takže doufám, že i tenhle sen se mi někdy splní. Jinak jsem relativně dosáhl všeho, co jsem si už na škole dal za jakýsi cíl, vše se mi v tom mém oboru splnilo.
Jaké byly vlastně vaše začátky?
Byly těžký. V devadesátém osmém jsem začal hrát na Slovensku Draculu, a tam už si mě všimli ti důležití kluci, což byl Karel Svoboda a Richard Hes, a nabídli mi Monte Crista.
Takže jste se sbalil a odešel do Prahy?
Přesně tak, tehdy jsem přijel do Prahy vlastně jen s jednou taškou věcí a řekl jsem si, že to zkusím, a když to vyjde, tak to vyjde, a když ne, tak se zase vrátím domů. Naštěstí to zaplaťpánbůh vyšlo. Tak jsem rád.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
