2°C
Když jsem si s vámi povídala před osmi lety, řekla jste mi, že když zůstanete sama se sebou, tak se rozhodíte. Platí to pořád?
Ano, platí to pořád.
Je to důvod, proč jste tak aktivní a jdete vlastně z role do role, ať už jde o film, divadlo nebo seriály?
Často o tom přemýšlím, zvlášť když pomyslím na vnoučata a na své dcery, kterým bych svým výraznějším zapojením do babičkovské role určitě pomohla a sebe i obdarovala. Jenže mám v sobě nějak hluboko uloženou představu, že člověk má pracovat, dokud je toho schopen. A navíc mě ta moje práce hodně baví. A taky mám pocit, že bez ní bych to nebyla já. Že mému bytí dává nějaký smysl.
Na důchod se vás tedy ani ptát nebudu, ale pro vás muselo být těžké i období lockdownů. Čím jste ho zaplnila?
A víte, že jsem se z toho vlastně nijak nehroutila? Prostě jsem to vzala jako fakt. Ale měla jsem štěstí, že jsme v prvním lockdownu očekávali přírůstek do rodiny. Takže to bylo najednou takové intenzivně prožité očekávání. Žehlila jsem dětské věcičky, poslouchala k tomu zpřístupněný archiv Berlínských filharmoniků a začala zvelebovat zahradu. A mimochodem, naučila jsem se v té době sprchovat studenou vodou.
Podívejte se na rozhovor s Taťjanou:
Jaká jste babička? Máte na vnoučata čas?
Určitě ho mám méně, než bych chtěla, ale je to dáno tím, že pořád ještě hodně pracuju. A jako babička jsem z nich hlavně naměkko.
Co se od nich učíte?
Radosti teď a tady. Tomu intenzivnímu prožitku toho, co se právě děje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
