2°C
Karel Voříšek je vaším parťákem už devět let. Nelezete si občas na nervy?
S Karlem jsme sehraná dvojka, dobře se nám spolupracuje, už se dobře známe. Jsme oba narozeni ve znamení Vah a umíme se domlouvat i očima. Cítíme se. To je v živém vysílání k nezaplacení… a navíc jsme i přátelé. Jsem ráda, že ho mám, a neměnila bych. Taky je taková moje vrba. Vedeme spolu nekonečné rozhovory na nejrůznější témata, o kterých vysíláme.
Co je pro Váhy typické?
Nesnášíme nespravedlnost, agresivitu, hádky. Celý život hledáme harmonii. Jsme citliví, nerozhodní, ale když už se v porodních bolestech pro něco rozhodneme, stojíme si za tím a nikdy nelitujeme. Jsme velmi rodinné typy a milujeme vše krásné. Jsme přátelští, pozitivní, milujeme společnost.
Jak na vás doléhala pandemie? Na rozdíl od ostatních jste nemohla jen tak vypnout zprávy…
Považovala jsem za velké pozitivum, že jsme mohli chodit i během nejtvrdšího lockdownu do práce. Měla jsem kolem sebe mnoho lidí, kteří šíleli z toho, že sedí týdny doma. Útočilo to na jejich psychiku. Chodit do práce bylo za odměnu! A ano, jak říkáte, bylo těžké se odpoutat od těch negativních informací. Celou dobu jsme s Karlem usilovně hledali jakoukoli možnost se na diváka usmát. Někdy to šlo vyloženě jen v úplném úvodu zpráv a pak na závěr. Prostě masakr. My věděli, co lidé prožívají, a museli jim říkat, co všechno se zakazuje, ruší a kolik lidí onemocnělo, kolik zemřelo… Bylo to těžké, ale upřímně, mnoho lidí mělo tu situaci mnohem těžší než my, a nám to nebylo jedno! Naštěstí u nás v CNN Prima News jsou také empatičtí lidé, a pokud to jen trochu šlo, zařazovali do scénáře i volnější témata…
Podívejte se na rozhovor:
Mít nějaký ventil pro vás bylo určitě důležitější víc než kdy jindy. Jak nejraději relaxujete?
V běžném všedním dni relaxuji nečekaně jinou prací. Nejsem typ člověka, co si zdřímne u telky na gauči (a trochu mu to závidím). Doma mám stále co na práci a taky se starám o naši rodinnou firmu na výrobu a prodej olivového oleje Olivový Ostrov. Relax je pro mě pak třeba i cvičení ve fitku, které jsem od podzimu násilně vmáčkla do svého denního programu, a také procházky se psem. No a třešničkou na dortu je, když se setkáme s přáteli na sklenku. Anebo když můžeme vycestovat a poznávat nová místa.
Máte nějakou oblíbenou destinaci, kam se ráda vracíte?
Jsem cestovatelský typ. Před pandemií nebyl měsíc, abychom někam nejeli. Částečně je to dáno i tím, že máme příbuzné a přátele v Srbsku a Chorvatsku. V létě jsme v Chorvatsku, kde máme druhý domov a olivové háje, v zimě jsme utíkali vždycky za teplem do exotiky nebo na lyže. Dá se říci, že když nebalím dva měsíce po sobě kufry, jsem nervózní. Takže lockdown byl opravdu citelná změna.
Jak vůbec vypadá váš běžný pracovní den?
Obvykle vstávám v 7.00 ráno a dohlížím na mladší dceru, aby se vypravila do školy. Vychutnám si ranní kávu, to je nutnost, a pak vyrážím se psem na dlouhou procházku. Pak mu dám do misky jídlo a dám si také snídani. Teprve potom vyrážím za jinými povinnostmi. Občas schůzky, jindy nákupy, vyřizování pošty, faktury, úřady – no, znáte to. Dvakrát týdně také cvičím ve fitku s trenérem. Pak uvařit oběd, umýt si vlasy, vyfoukat a hurá do práce na Primu. Obvykle ještě předtím stihnu další venčení psa. Po práci do sebe hodím večeři a jdu uklízet po celém dni kuchyň, případně pokojíček. Mám trochu problém, že nesnáším binec a hlavně se do něj ráno nechci probudit! No, a když nejsem na Primě, pak věnuji čas dceři a jejím školním povinnostem, případně komunikuji s pračkou a hromadou prádla. Holky a dámy jistě vědí, co myslím.
Televizní obrazovka je nemilosrdná. Musíte chodit na estetické zákroky?
Na žádné zákroky nechodím. Snažím se jíst zdravě a nejlépe nízkosacharidově, cvičím, chodím na dlouhé svižné procházky se psem a používám kvalitní kosmetiku. Snažím se doplňovat látky, které tělo věkem ztrácí, jako kolagen a hyaluron, a snažím se za všech okolností zůstat pozitivní. Tedy psychicky, ne na covid. Neberu stárnutí jako handicap. Přijímám ho s pokorou a přirozeně.
S manželem jste loni měli výročí dvacet let. Slavili jste to?
Já měla zrovna pracovní blok, tak jsme nikam nemohli odjet. Ale zašli jsme v Praze na luxusní večeři. Tam jsme si řekli, že spolu ještě zůstaneme, dali si dárek a mazali domů. Ne, vážně…bylo to krásné.
Co vás stále drží pohromadě?
Máme se rádi! Jinak by to nešlo.
Museli jste překonat nějakou krizi?
Větší krize jsme neměli, ale jasně, že jsme se i pohádali. To je normální. Denně v manželství řešíte různé problémy, na spoustu věcí máte jiný názor než ten druhý a vždycky se musíte nějak dohodnout! Občas jste unavená, nemáte náladu a zbytečně vybouchnete. Manžel má milion věcí v práci a vy mu „uděláte díru do hlavy“ s nějakou pitominou… Prostě klasika.
Pamatujete si ještě první rande?
Jasně. Manžel byl tehdy filmovým producentem a já, jakožto vystudovaná herečka, přišla na casting. Náš pohovor se pak poněkud protáhl. Nějak jsme se neuměli rozloučit. Seděli jsme asi šest hodin v pizzerii. Myslím, že personál toho podniku se tím musel docela bavit.
Máte spolu dvě dcery. Už mají představu, co chtějí dělat za práci?
Natálka je zaměřená humanitně, zajímá ji právo, historie, sociologie, psychologie a jazyky. Teď bude maturovat a dělat zkoušky na vysokou. A Mia je ještě malá. Je taky jazykově nadaná, ale zatím ji spíš baví natáčet videa a dívat se na horory.
Jak vlastně reagují na to, že mají slavnou maminku?
Řekla bych, že mají úplně jiné starosti. Občas jim to někdo ve škole připomene, ale jinak to nijak zvlášť neprožívají. Vlastně ano! Když je někdo na akcích fotí, tak z toho vyšilují.
Chtěla jste se vždycky stát moderátorkou?
Já nikdy moc neplánuji. Znáte to rčení: „Chceš-li pobavit Boha, řekni mu o svých plánech…“ Od herectví jsem odešla jednoduše proto, že jsem měla čím dál více pracovních nabídek na moderování a pak už jsem je nechtěla odmítat kvůli závazkům v divadle. Mám velký respekt a úctu k hereckému povolání, ale moje cesta zkrátka vedla jinam. Odstartoval ji pořad O poklad Anežky České, kde jsem po boku Marka Ebena přičichla k moderátorské profesi. Marek mi tehdy radil, ať do toho jdu, ať nabídky neodmítám, ať to zkusím. A ono se zadařilo.
Jeden čas jste se věnovala také modelingu. Jak na to období vzpomínáte?
Modeling mě celkem slušně živil docela dlouhou dobu. Měla jsem štěstí, že jsem v agentuře zažila dobu, kdy k nám těsně po revoluci masově jezdily zahraniční štáby a točily reklamní spoty. Tehdy bylo ještě málo agentur a pro modelky fůra práce. Točila jsem tehdy i několik reklam za rok! Živilo mě to spolu s „Anežkou“ i po dobu studia herectví. Vtipné je, že jsem skoro žádný spot neviděla. Většinou to šlo jen v zahraničí. Vzpomínám si například na reklamu na indickou whiskey. Natáčela jsem ji s Tomášem Hanákem na zámku, s indickým štábem. Má největší kampaň v Česku pak byla na jednu vlasovou kosmetiku.
- 31
FOTOGRAFIÍ
