Pátek 25. září 2020
Svátek slaví Zlata, zítra Andrea
Zataženo, déšť 16°C

Dcera Asterky se naučila fungovat ve společnosti. Přetvařuji se, říká Anna Kameníková

4. srpna 2020 | 06:00

„Byly to dva roky mého života,“ říká Anna Kameníková o natáčení minisérie Němcová. Slavnou českou spisovatelku ztvárnila v mládí, zatímco ve zralém věku ji ztělesnila Aňa Geislerová. Před kamerou se nesetkaly, ale v zákulisí se jedna od druhé učila. Aňa se dokonce snažila napodobit Kameníkové chůzi.

Byla jste překvapená, že zrovna vás vybrali, abyste hrála mladou Boženu Němcovou?

Strašně. Za normálních okolností jsem zrzavé, kudrnaté, bledé děvče a ona byla stoická tmavovláska. Takže to bylo velké překvapení.

Nicméně byla velmi pokroková, bořila mýty, a vy taky trošku provokujete. Třeba prohlášením, že nechcete mít děti, ostříháním se dohola… V čem vám byla blízká?

Zní to jako klišé, ale mně se na ní strašně líbí, že žila pro lásku. Celá její kariéra, jestli se dá o její práci vůbec takhle mluvit, byla o tom, že hledala lásku, a vlastně nikdy ji úplně nenašla. Je to smutný a hezký osud zároveň.

Tvorba pro ni byla druhořadá?

Určitě se jí líbilo být středem pozornosti, ráda tvořila, ale jestli malovala, zpívala, hrála na klavír nebo psala, není tak podstatné. Psaní k ní, podle mě, přišlo víceméně náhodou. Měla talent ke všemu a jenom proto, že se zamilovala do básníka, začala psát.

Asi nemáte na mysli Josefa Němce?

Ne, do toho se nezamilovala, toho si vzít musela a postupně k němu získala sympatie. Ale její první milenec Václav Bolemír Nebeský byl básníkem. Pro něj začala psát a díky tomu se stala spisovatelkou. Inspiroval ji k její první básni o ženách, se kterou jí i pomáhal, a pak si vyměňovali milostnou korespondenci. 

Záhy byla i matkou, bylo pro vás těžké zahrát tuto polohu, když sama jste bezdětná?

Bylo to pro mě hodně abstraktní. Jako Němcová mám ve čtyřiadvaceti už čtyři děti. Pro mě je strašné už jenom představit si to. Ona vlastně pořád jenom rodila. A pak jí to umíralo.

Co bylo nejtěžší?

Nacítit se na ni. A taky hodit se do toho, že už v pubertálním věku musíte být připravená na skoro dospělý život. Tahle práce byla hodně intenzivní a dlouho trvala. I s přípravou dva roky. Bylo to hustý.

Natočeny jsou čtyři díly, v kolika z nich se objevíte?

Ve dvou a v dalších dvou hraje Aňa Geislerová.

Čímž se nikdy před kamerou nepotkáte. Vídaly jste se aspoň v zákulisí?

To jo. Povídaly jsme si o té roli hodně a taky o historických věcech. Probíraly jsme i Němcové chůzi, způsob psaní… Aňa si natáčela, jak chodím, aby to dělala jako já. Bylo to roztomilý.

Jak se vám hrálo v dobových kostýmech?

Docela příjemně, protože jsem neměla korzet. Díky tomu, že jsem docela štíhlá, mi ho kostymérky odpustily. Tím pádem jsem mohla dýchat a všechno bylo dobrý.

Jaká vzpomínka na natáčení vás bude provázet?

Vzala jsem si z Boženy hlavně ponaučení, jak fungovat mezi cizími lidmi. To mi vždycky dělalo problém na rozdíl od ní. Takže v tomhle jsem díky ní svým způsobem dospěla.

Tak poraďte, jak se dá fungovat mezi cizími lidmi?

Chce to trochu přetvářky, ale dá se v tom cítit i pohodlně, když se hodně snažíte.

Proč jste se zbavila svých vlasů?

Skončila Božena a já věděla, že potřebuju změnu, vrátit se k sobě.

Doufáte, že vám teď na hlavě vyroste něco jiného než předtím?

Já doufám, že mi tam vyroste to samé, ale v dobré kvalitě. Teď jsem měla vlasy extrémně zničený. Ještě před natáčením jsem si je nechala odbarvit a ta černá tomu taky nepomohla, plus neustálé žehlení… Celý rok jsem nosila příčesky, měla jsem přilepený i umělý vlasy a tou neustálou manipulací jsem přišla o půlku vlastních.

Proč vám nedali paruku, nevypadalo by to věrohodně?

Preferovali vlastní vlasy a i pro mě to bylo příjemnější.

Co vás čeká teď?

Hodně práce. Budu hrát ve třech představeních. S Martinem Čičvákem zkouším v Činoherním klubu, s Kashou Jandáčkovou ve Ville Štvanice a v Divadle pod Palmovkou mám hrát Aňu ve Višňovém sadu. Za to jsem moc ráda, protože Čechova miluji. Racek a Višňový sad jsou moje top dvojka.

Takže plánů na cestování s food truckem jste se už nadobro vzdala?

Ty pořád platí, vaření se chci stále věnovat. Baví mě to. A jestli budu mít jednou bistro nebo food truck, je mi jedno.

Autor: Ivana Bachoríková