Na rozdíl od jiných hudebníků, kteří vyprodávají sály, jste ještě loni chodil normálně do práce.

Ještě letos! Do května jsem pracoval, pravda, už jen na poloviční úvazek. Jenže když jsem viděl, kolik máme na léto domluvených koncertů, radši jsem skončil. Mám rodinu – manželku a šestiletou holčičku. Spočítal jsem si, že minulé léto, kdy jsem vedle hraní chodil i do práce, jsem s nimi od května do září byl jen dvacet dní. To už nechci zažít. Člověk má dítě a utíkají mu ty nejkrásnější okamžiky. Už o ně nechci přicházet.

Takže teď už vás muzika uživí?

Zatím ano. Musím to zaklepat, ale na složenky mám. Do konce roku jsem si spočítal, že vydržíme. A uvidím příští rok.

Koučka stylu Dagmar Gabulová: Češky nosí většinou tmavé barvy, výrazných doplňků se bojí

Vím, že jste pracoval jako grafik. Kde konkrétně?

Dělal jsem v časopisech. A sám dobře víte, že stíhat uzávěrky není snadné. Musím ale říct, že nakonec jsem měl štěstí na úžasnou redakci, kde mi všichni vycházeli vstříc. Vlastně se mi ani nechtělo pryč.

Navrhujete i vizuály kapely včetně obalů a bukletů desek. Na debutovém albu byla kresba jelena. Co bude na tom druhém?

K turné jsem udělal plakát se srdcem a otiskem vlčí tlapy. Dohodli jsme se "s klukama", že bych tím symbolem graficky zaštítil celou desku. Hodí se to, protože písnička Vlčí srdce dobře shrnuje, o čem ta deska je.

Jaromír Jágr: Kdo by chtěl padesátiletého chlapa?

Nějaké ústřední motto?

Jak jsme mluvili o našich návratech ke kořenům, tak tentokrát mi i nápady k novým textům chodily na podobné téma. Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale psal jsem o návratu k přírodě. A o kontrastu, který v lidech je. V titulní písni se zpívá: „Vlčí srdce, hlava psí.“ Jsme už domestikovaní, vytvořili jsme si pravidla, bez kterých to nejde, ale čas od času se v nás ta vlčí podstata probudí. Přejedeme z města do přírody, zapálíme oheň a najednou máme potřebu ho přeskočit, ucítíme volání lesa. Nová deska je o kontrastu mezi naším kulturním já a tím pohanským, živočišným v nás.

Letos v létě na vás v Praze na Střeleckém ostrově přišlo dvanáct set lidí. A to ještě nevyšla nová deska. Připadáte si slavní?

Slavní? Asi ne. Uvědomujeme si, že na nás chodí hodně lidí. Pro nás je ale hlavně senzační, že znají naše písničky. Ne jen ty dvě, které můžou zaslechnout v rádiu, ale celé album. To je pro nás důležité. A jestli jsme slavní, neřešíme. 

Celý rozhovor a další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine.

titulka OK

Autor: OK