2°C
Časový plán je neúprosný, každý z redaktorů, kteří na Jaromíra Jágra taky stojí frontu, může dostat nějakých pět minut. Já to uhrála na patnáctiminutové prodloužení...
Měl jste při focení kalendáře ty správné hvězdné požadavky? Musel vám kafe dělat George Clooney?
Ne, to určitě ne. Pil jsem obyčejnou vodu. Kampaň měla vlastně nejdřív obsahovat pouze reklamní fotky. Když se potom povedly a bylo jich víc než dvanáct, vznikl z toho nápad vyrobit kalendář. Tenhle je můj první a pravděpodobně poslední, vždyť kdo by chtěl chlapa v padesáti letech. Chtěl bych popřát lidem, kteří si ho koupili, aby byli spokojení. A když se na něj podívají, aby byli šťastní. Protože to je v životě nejdůležitější.
V minulosti se na obálkách časopisů a v kalendářích objevovaly vaše bývalé přítelkyně. Jak se teď cítíte v jejich kůži?
Léta jsem podobná focení odmítal. Nechci říkat, že by mě to otravovalo, ale strávit šest hodin ve studiu, a vznikne z toho jedna fotka? To mi přijde jako ztráta času. Spoustu věcí jsem odmítl také kvůli tomu, že mi to nahlodávalo tréninkový program. Ani teď v zimě, kdy ty fotky na Floridě vznikly, jsem netušil, co přesně mě čeká. Bylo to v zápasovém tempu, hráli jsme každý druhý den. Fotograf Braňo Šimončík na to tedy neměl moc času, ale byl vynikající. Nikdy bych neřekl, že může být mezi fotografy takový rozdíl. Je to profesionál, vše zrežíroval. Než připravil věci na další záběr, já si šel odpočinout. O mně je totiž známé, že hodina a půl je můj strop. Pak začínám být nepříjemný, což jsem mu řekl předem.
Co by vaše přítelkyně Veronika Kopřivová říkala na to, kdybyste si lehl do postele v teplákách a s velkými hodinkami na ruce jako v kampani?
Podle mě by byla v klidu, i když... Do postele jsem si při focení nelehal úmyslně. Fotograf mi řekl, ať si jdu odpočinout, tak jsem si lehnul na postel a netušil jsem, že z toho vzniknou fotky.
Pro koho si myslíte, že jste tím největším klenotem? Je to rodina, přítelkyně nebo hokejový klub?
To je jako se slávou. Je to hrozně pomíjivé. Teď jste pro někoho klenot, ale neznamená to, že jím pro něj budete do konce života. Věřím ale, že jsem klenot pro své rodiče, stejně tak jako oni jsou klenoty pro mě.
Napadá mě, jak složité to jednou bude mít s vaším jménem váš syn. Přemýšlíte o tom někdy?
Nejdřív se mi syn musí narodit, takže zatím si to ani neumím představit. Výchova dětí je hrozně důležitá. Není snadné dneska vychovat slušného člověka. Vidím okolo, že je to to nejtěžší, co může být. Udržet hodnoty v tomto světě není jednoduché.
Jak se díváte na „tradiční“ mužské a ženské role?
To souvisí s výchovou. Co si budeme namlouvat, každý rodič je pro své dítě idolem, který kopíruje. U nás byla tátova práce postarat se o rodinu, finančně ji zabezpečit, s tím pak souvisí všechno ostatní. U nás fungoval klasický model.
Přes prázdniny vás prý vaše přítelkyně držela zkrátka a hlídala vám jídelníček. Když vám dám vybrat bábovku bezlepkovou, nebo tu z mouky a s cukrem, kterou zvolíte?
Jedině bezlepkovou. Celou kariéru jsem měl štěstí v tom, že moje tělo dokázalo odbourat cukry. Od dětství bylo na sladké navyklé a muselo se s tím srovnat, jinak bych byl tlouštík. Nikdy jsem nepil alkohol a s tím mám větší problém. Když si dám vodku s čímkoliv, druhý den budu o dvě kila těžší. S postupem let na sobě vidím, že už si nemůžu dovolit jíst věci, které jsem dřív mohl. Mladí hráči mají mnohem lepší metabolismus a ještě si dávají pozor na to, co jedí. V konkurenci s nimi bych pak neuspěl. Máte na výběr: buď se přizpůsobíte, nebo skončíte. Já jsem se to už naučil. V každé situaci zachovávám klidnou hlavu.
Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které právě vyšlo.
