2°C
Obě jste si vyzkoušely vegetariánství. Co vám ta zkušenost přinesla a proč jste od "vege života" upustily?
L Vegetariánkou jsem byla z etických důvodů skoro deset let. Bylo to v době, kdy ještě nebyla možnost koupit si bio maso nebo chodit na trhy. Skončila jsem s tím v sedmém měsíci těhotenství, kdy jsem dostala na maso chuť. Pamatuju si, že jsem si dala u mámy asi čtvrtku řízku, to byl po těch deseti letech výkon!
Maminka měla jistě radost.
L No jasně. Maminky a babičky mají z těchhle věcí vždycky radost. Hlavně jsem si ale v té době už mohla vybírat, jaké maso kupovat a jaké ne. Dodnes si to hodně hlídám, maso kupuju jen bio nebo z farmářských trhů.
K Já to měla podobně. Etické důvody. Vegetariánkou jsem byla pět let, ale zjistila jsem, že to moje tělo nedává. Měla jsem problémy s chudokrevností a jednoho dne jsem přirozeně dostala na maso až krvežíznivou chuť. Dneska ho jím jednou dvakrát týdně, doma vaříme maso minimálně, a když, tak bio nebo farmářské, ověřené. Jinak se stravujeme spíš zeleninově.
Dobře, ale máte dohromady pět dětí. A děti z bezmasých jídel moc nejásají, ne?
L Jak které. U nás doma jsou holky spíš na bezmasá jídla, zatímco Franta je absolutní opak. Ten maso tvrdě vyžaduje, k tomu omáčky, knedlíky, zbožňuje to. V jeho případě prostě nemám šanci.
K Moje děti se přes týden stravují ve škole. A tam mají maso každý den. Myslím, že není nutné cpát ho do nich ještě večer, už kvůli zažívání. Jinak hodně vaříme ty dýně…
Zmínili jsme školní jídelny. Na ty má naše generace nezapomenutelné vzpomínky. Je to pořád stejný problém?
K Je to naprostý, celostátní problém. Týká se peněz, dodavatelů, způsobu vaření, norem.
L Přesto jsou jídelny, kde už je to lepší. Ale taky ty, kde to je mnohem, mnohem horší.
K Ne každá škola má svou kuchyni. Jídla se často dovážejí, ohřívají se. Je dobře, že jsou iniciativy, které se stravováním ve školách zabývají, třeba Jamie Oliver, ale i on musí bojovat.
L Otázka je, jak vysoké mají být dotace na školní stravování a kolik mají doplácet rodiče. V tom je taky těžké se shodnout, někdo na to má, někdo nemá. Přesto jsou místa, kde to jde trošku líp. Jako vždycky je to o lidech. Pro jistotu jsem se naučila nespoléhat na školní jídelnu. Ještě pořád nesou za stravování svých dětí větší zodpovědnost rodiče než škola.
I člověk, který se snaží jíst zdravě, mívá slabost, které neodolá, nějakou tu kvartální „prasárničku“. Co vy?
L Smažák!
K Uherák nebo hovězí sušený salám. Někdy bio, někdy nebio.
Oblibu českého smažáku jsem nikdy nepochopil. Třicítka eidam, tatarka, hranolky...
L Eidam čtyřicítka! Když je tam málo tuku, tak mě smažák nebaví. Já potřebuju, aby se to pěkně roztékalo. Tatarku a hranolky nepotřebuju, mám to ráda s brambůrkem.
K Pro někoho je prasárnička knedlo vepřo zelo. Ovšem když máte dobré bramborové knedlíky, super zelí a dobré vepřové, tak je to jídlo, které je sice náročné na trávení, ale pak vzpomínáte, jak bylo skvělé.
Závidíte jedna druhé nějakou „její“ specialitu, něco, co vy samy prostě tak dobře uvařit nesvedete?
K Lindina kachna s kulatými knedlíčky a s červeným zelím – to je něco.
L Káča má zas ty své nakládané speciality. Cuketky a tak. Všechno si sama vyrábí, na to já nemám povahu ani čas. Tu píli jí vážně závidím.
A která z vás líp vaří?
K Asi jak co. Linda má od babičky a mámy naučené klasické techniky, umí s těstem, dělá výborně tradiční jídla, ale třeba i lasagne. Teplá jídla, polévky, na to je Linda vážně dobrá.
Celý rozhovor si můžete přečíst v novém čísle měsíčníku OK! Magazine, které právě vyšlo.
