2°C
Jak jste se vlastně daly dohromady?
Veronika: S Nikolkou se známe od deseti let, kdy jsme spolu hrály v pohádce. I když „hrály“ je asi silné slovo. Já se tam mihla, ale Nikča řekla celou jednu větu, což jsem tehdy nesla těžce.
Nikol: Od té doby jsme se neviděly. Až nás po letech dala dohromady Martinka. S tou jsem se sčuchla překvapivě na baru.
Martina: V té době jsem zpívala s Rudou z Ostravy a ten chodil právě s Verčou. No prostě telenovela. Akorát holky se od pohledu moc nemusely, tak jsem obě asi dva týdny přesvědčovala, že nejsou takové krávy, jak si o sobě navzájem myslí. Navíc si nemají co závidět, protože ani jedna na tom není herecky moc dobře.
Nikol: Až tehdy jsem pookřála a byla ruka v rukavici.
Veronika: Víno dalo víno a bylo.
Může fungovat přátelství ve třech?
Veronika: Nemůže.
Martina: Ne.
Nikol: Děláte si srandu? Ne.
Myslíte si, že jste vtipné?
Nikol: To asi není otázka na nás.
Veronika: Máme určitý smysl pro humor, který nás tři spojuje a který někomu může připadat vtipný.
Martina: Tak já jsem vtipná určitě, ale holky moc ne.
Nikol: Ale jak ti vezmeme skleničku, tak veškerá legrace končí.
Jaký byl váš první impulz natočit video?
Veronika: Asi před čtyřmi lety jsme jely na dovolenou na Floridu, tam jsme si pro sebe jen tak něco točily a sem tam to frkly na Facebook. Kupodivu se na to někdo podíval a pár lidí se smálo.
Martina: No a tehdy nás napadlo, že bychom mohly točit víc.
Nikol: Taky jsme viděly v televizi nehumorný cestovatelský pořad a přišlo nám to líto.
Veronika: Zavolala jsem kamarádům do produkční firmy, jestli by s námi nechtěli natočit pilotní díl pořadu o cestování. Z našeho nápadu byli sice nadšení, ale akorát nám půjčili techniku a do Toskánska nás vyslali samotné.
Martina: Naše veledílo jsme pojmenovaly Buchty v troubě. Přijely jsme domů s osmnácti hodinami materiálu, který jsme stříhaly asi rok a půl. Teď nám leží v šuplíku a bylo by fajn, kdyby si tenhle rozhovor někdo přečetl a z toho šuplíku to dílo vytáhl. Zdravíme všechny naše televize.
Nikol: A v tuhle chvíli máme pořad 3v1 na Onetv.cz, kde já úplnou náhodou dělám dramaturgii.
Jaké je vaše nejúspěšnější video?
Nikol: Naše parodie „Prostřeno“ má asi 3 miliony zhlédnutí. Po něm jsme to chtěly zabalit, protože nám bylo jasné, že nic podobného už se nám nepovede.
Veronika: No. Nepovede. Ale jedeme dál.
Martina: Rozhodně ale nechceme být závislé na sledovanosti a držet se rozvrhu, že musíme natočit tohle a tamto v určitý čas. Snažíme se točit, jak to jen jde, ale musíme mít hlavně nápady.
A všechno si točíte samy?
Veronika: Přesně tak. Často někam prostě položíme telefon a čekáme, co se stane. Improvizujeme.
Nikol: Pak něco natočíme, přijde nám to jako hroznej trapas, ale stejně to dáme ven. Bavíme se při natáčení a stříhání, ale když si nakonec video finálně pustíme, dost o něm pochybujeme. Třeba „Prostřeno“ jsme vůbec nechtěly dát ven…
Čekaly jste takový úspěch? A proč si myslíte, že jste ho dosáhly?
Nikol: Vůbec ne. Myslím si, že hlavním důvodem naší sledovanosti je to, že shazujeme primárně sebe, což nikoho neuráží. Taky říkáme nahlas věci, o kterých se normálně nemluví.
Veronika: V našich videích se najde skoro každá ženská. A pokud ne, tak se zasměje jenom nám, což je taky fajn… Točíme každodenní problémy a situace nás všech, se kterými se většina lidí dokáže ztotožnit.
Martina: Občas se pohybujeme hodně na hraně, přes čáru, a to je asi to, co lidi chtějí vidět. A taky to, co se čeká spíš od chlapů než od tří holek.
Celý rozhovor s Martinou Pártlovou, Nikol Štíbrovou a Veronikou Arichteva a ještě mnohem více se dočtete v novém vydání tištěného magazínu Blesk pro ženy:
