9°C
Ester Janečková (43) se narodila ve významné pražské rodině jako nemanželské dítě Marie Rút Křížkové a Oty Ornesta, staršího bratra Jiřího Ortena. Jejím manželem je chirurg Zdeněk Janeček, se kterým má dva syny a dvě dcery.
Slyšela jsem, že pořad Pošta pro tebe končí. Prý jste z toho zhroucená…
Vůbec ne, my to věděli dopředu. Samozřejmě jsme doufali, že si to vedení rozmyslí, ale nerozmysleli, takže nechají Poštu pro tebe jako sezonní záležitost. To má velkou nevýhodu, protože když pořad není pravidelně na obrazovce, přestávají nám psát lidi. Ale s tím se nedá nic dělat. Doufali jsme, že přes léto půjdou alespoň Návraty, kdy jsme sledovali osudy, které jsme propojili. Ale bohužel ani ty ou.
A fungují takhle lepené vztahy i mimo kamery?
Tak půl napůl. Někdy paradoxně ti, kteří byli ve studiu rozpačití, se pak po čase navštěvovali a vztahy rozvíjeli a naopak ti, kteří byli dojatí a nadšení, už dál nepokračovali. Lépe to funguje, když navážou vztahy sourozenci, hůř se rozdělení odpouští mezi rodiči a dětmi.
Tenhle pořad jsem přestala sledovat, protože jsem pokaždé brečela. Jak si odžíváte emoce vy?
My točíme během dvou dnů třeba i šestnáct příběhů, takže si nemůžu nějaké příliš výrazné emoce dovolit. Navíc jsem plačka, a když už bych se rozbrečela, tak bych se těžko zastavovala. Já mám lidem poskytovat oporu, ne se s nimi hroutit.
Co vás tedy rozbrečí?
Jako každou jinou mámu hlavně děti, ale i happy endy, filmy… Jsem soucitná a dojímající se. Je pravda, že když se mi někdy kamarádky svěřují, říkají mi, ať na ně nehraju Poštu pro tebe.
Kdy vás naposled dojaly vaše děti?
Nejstarší syn mě dojal tím, že pěkně odmaturoval a teď doma uklízí.
To snad není možné! Puberťák, a uklízí?
Vzniklo to náhodou. Nemá na léto brigádu a my nemáme paní na úklid, tak mě napadlo, že by to mohl dělat a já ho za práci budu platit. Včera jsem mu vysvětlovala, na co jaký hadřík použít, tak jsem zvědavá, jak všechno zvládne. Ale oni mi dělají radost často.
Třeba?
Už jen tím, že neprchnou hned po večeři do svých pokojů, ale povídáme si a hodně se navzájem svěřujeme. To je u synů v pubertě vzácnost. A malá Sára je velká vyznavačka lásky, ta mě dojímá pořád. Navíc je hodně mazlivá. To má po mně. Já jsem trochu šílená a dodnes neumím jít spát, aniž bych dětem nepopřála dobrou noc. U synů se musím držet, abych je už nemazlila.
Kolik jste chtěla dětí?
Vždycky jsem jich chtěla hodně, ideální by byly čtyři nebo pět. Ale nějak to nevyšlo. Máme tři, a je to krásné, a já jsem za ně vděčná.
Vy jste poměrně nedávno o miminko přišla. Máte v sobě otázku těhotenství a miminka uzavřenou?
To mi trvalo dlouho. Měla jsem v hlavě dané, že by Sára měla mít k sobě parťáka, protože kluci jsou o hodně starší. Já mám sestry o jedenáct a čtrnáct let starší a taky mi sourozenec, který by byl blíž věkově, chyběl. A kdyby to vyšlo, Sára by měla o dva a čtvrt roku mladší sestřičku. Teď už jsem smířená s tím, že to tak nebude. Ale bylo to těžké. Já jsem těhotenství dlouho tajila, a pak jsem byla na koncertě, kde byli zvídaví novináři, a ve třiadvacátém týdnu jsem ho zveřejnila. Jenže na Štědrý den jsem měla divný pocit a na Silvestra už miminku netlouklo srdíčko. Bylo to hrozné. Strašně těžké.
Já jsem se dokonce nějakou dobu musela vyrovnávat s tím, že už nikdy nebudu těhotná…
Tak to mám stejně. Mně těhotenství připadá nádherné. Když někdo říká, že chlapi to mají lehčí, nechápu. Já bych neměnila ani omylem. Těhotenství, kojení, ta veliká blízkost s dětmi, kterou můžeme prožívat, to jsou pro mě největší dary. I když jsem měla hodně komplikované dva porody, neodradily mě. Když se rodila Sára, tak jsme dokonce u porodu popíjely šampaňské. Tam mi došlo, že vlastně umím rodit docela přirozeně. Tak alespoň se těším na to, že jednou budeme s manželem babička a dědeček. Hlavně ať se nám děti neodstěhují někam pryč.
Celý rozhovor s Ester Janečkovou a ještě mnohem více najdete v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:
