Role současné britské královny se Helen Mirren před lety zhostila tak, že tu skutečnou muselo chvílemi až mrazit. A schopnost vybírat si témata, která nás přimějí přemýšlet o vlastní i globální minulosti a současnosti, prokazuje herečka s titulem Dame i svými nejnovějšími filmovými počiny.

Teď se ve filmu Eye in the Sky ocitla v roli britské plukovnice Katherine Powell, které se po letech pátrání po Britce, jež se přidala k teroristům, podařilo najít ji kdesi v Keni. Pomohlo jí k tomu sledování pomocí špičkového amerického dronu. A nyní nastává dilema: je správné udeřit a riskovat, že kromě teroristů přijdou o život i nevinní lidé? Jsou tyhle „nepřímé škody“ přijatelnou cenou za naši protiteroristickou politiku?

Proč jste si vybrala zrovna film o válce, v níž hrají drony stále větší úlohu?

Protože ukazuje odvrácenou tvář těchto věciček, které jsou připraveny kdykoli začít střílet. Režisér Gavin Hood i autor předlohy věnovali ohromné množství času nejrůznějším rešerším, aby film co nejpřesněji odpovídal skutečnosti. Takže všechny postavy a taky způsob, jakým je operace provedena, jsou zpracovány tak věrně, jak to jen šlo.

Jak jste se cítila v roli ženy v armádě?

Bylo to hodně zajímavé. Už jako teenagerka jsem chtěla být herečkou a představa, že bych někdy vstoupila do armády, byla absolutní noční můra. Prakticky jsem si nedovedla představit nic horšího. Existují ale ženy – a moje postava je jednou z nich – které se právě v tomhle mladém věku pevně rozhodnou spojit svůj život s armádou.

Prozradíte mi něco o filmu, který právě točíte?

Jmenuje se Collateral Beauty, jeho hvězdou je Will Smith a je to nádherný film o temných věcech, ale pojatý velmi optimistickým a citu­plným způsobem. Je o kráse, která může vzejít i z hodně ošklivých událostí.

Autor: archiv OK!

Vy jste si nikdy nechtěla vyzkoušet, jaké je to stát za kamerou?

Režírovala jsem půlhodinový film pro televizi Showtime, už je to celkem dávno. Podle předlohy měl být hlavní postavou muž, běloch, ale coby režisérka jsem se rozhodla, že to bude žena, černoška. Hrála ji dcera Sidneyho Poitiera. Jmenovalo se to Happy Birthday.

Užívala jste si režisérskou pozici?

Opravdu moc. A v Showtime mě požádali o to, abych natočila dvouhodinový film. Ale řekla jsem si, že jsem herečka. Kdybych měla být režisérkou, musela bych být skvělou režisérkou, jinak nemá smysl se do toho pouštět, a to by znamenalo vzdát se herectví, protože dělat obojí na špičkové úrovni prostě nejde. Takže jsem se touhle ideou přestala zabývat. Ta zkušenost mi ale přinesla obrovský respekt k práci režiséra. Snažím se být tak loajální a tak poslušná jeho pokynům, jak jen to jde, protože jsem trošku nahlédla na filmování i z toho jeho úhlu pohledu.

Být vdaná za režiséra vám k to­mu asi taky pomohlo, ne?

Přirozeně. Vidím ten zápal a úsilí. A že se ještě vracím k té diverzitě – můj manžel je osobně „zodpovědný“ za dva Oscary pro černošské herce: Jamieho Foxxe za roli Raye Charlese ve filmu Ray a Louise Gossetta Jr. za vedlejší roli ve filmu Důstojník a džentlmen. A dělal taky dva filmy, jeden jako producent a druhý jako režisér, které byly obsazeny prakticky výhradně latino nebo černošskými herci. Snímek Věc cti udělal z Benjamina Bratta hvězdu. A ten druhý, La Bamba, manžel vymyslel, produkoval ho, byl prostě jeho součástí od počátku do konce. (La Bamba vypráví příběh mexického chlapce Ricarda Valenzuely, který se jako Ritchie Valens stal rock´n´rollovou hvězdou, pozn. red.). Jsem pyšná, že se manžel zapsal do historie na té správné straně. 

Celý rozhovor o filmech a soukromí najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine.

...

Autor: OK! Magazín