Miroslav Táborský (56) má neskutečně krásný hlas, který našemu rozhovoru dodal ještě zcela jiný rozměr. Navíc nás potěšilo, když přiznal, že se své ženě dokáže svěřit i s tím, v čem je zranitelný. Ví totiž, že se na ni může spolehnout.

Kdybych měla doma muže s takovým darem, určitě bych si přála, aby mi pro uklidnění předčítal před spaním. Chce to po vás i vaše žena?

Nechce. Ale před rokem se nám stalo, že jsme si oba chtěli přečíst stejnou knížku, tak jsme se rozhodli, že si ji budeme číst před spaním navzájem nahlas. Vždycky každý jednu kapitolu. Slíbili jsme si v tom pokračovat, ale zatím nám to časově nevychází. Když přijdete v deset z představení, už se vám do čtení nechce. 

Veronika Žilková: V tomhle věku jste ráda, že někoho máte a že se vrátí

Asi ve třiceti jsem si moc přál udělat představení jednoho herce, ale splnilo se mi to až ve chvíli, kdy jsem na to zapomněl. Příběh se odehrává v blázinci a je napsaný podle povídek Edgara Alana Poea. Trochu bláznivý a trochu horor. 

Když už mluvíme o bláznovství, v čem je podle vás nejšílenější dnešní doba?

Připadá mi taková neklidná a rozhoupaná, což spousta lidí nese hodně těžce. Moje generace sice žila v brutálně rozděleném světě, ale v něčem byla doba jakoby bavlnková. Dodnes poslouchám hudbu šedesátých let, třeba Beatles, nebo koukám na filmy té doby. Je v nich hodně optimismu a ten mi teď trochu chybí. Ale asi je to přirozený vývoj, a pokud nedopadne špatně, musíme ho absolvovat. 

Myslíte zběsilé tempo, které doba přináší?

Určitě. Za tisíce let se lidský mozek příliš nezměnil, ale čím dál větší rychlostí se mění technologické možnosti. Umíte si představit, že byste před třiceti lety chodila po ulici s placatým nesmyslem u ucha, posílala přes něj fotky, psala a četla? Technologie nás trochu předbíhají. I to je důvod, proč přibývá psychických problémů.

Celý rozhovor a ještě mnohem víc si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy.