4°C
Je to už víc než dvacet let od začátku vaší sólové kariéry. Litujete něčeho? Udělala byste něco jinak, kdyby to šlo vrátit?
Mám v povaze, že pořád něco řeším. Už když jsem se seznámila s Tomášem (Tomáš Vartecký, kytarista, autor a partner Anny K., pozn. autora), tak mi opakoval, že mám tendenci přemýšlet o tom, co bylo a jak to mělo správně být. Jenže to je zbytečné, protože stejně nic nezměníte. Pro mě je důležité, že jsem neudělala nic zlého – trápilo by mě, kdybych někomu ublížila. Sama se sebou jsem po umělecké stránce vlastně spokojená, jen na ten nástroj jsem se kvůli hloupému mindráku z dětství pořádně nenaučila. Na druhou stranu, když vidím ty skvělé kytaristy, které mám v kapele, a strašně dlouhou cestu, kterou jako instrumentalisti ušli, tak si říkám, že bych se to nenaučila ani v sedmdesáti.
Desky vydáváte s poměrně dlouhými odmlkami. Proč? Šetříte se?
Je to celé těžší. Pracuji na písních převážně s Tomášem. Máme pocit, že už jsme toho dost udělali. Taky jsme si prožili hodně dlouhé těžké období. Nejdřív jsem byla nemocná já, pak umírala Tomášova máma a chvíli potom začal umírat můj táta. To celé bez pauzy na nadechnutí. Jsme hodně vyčerpaní a takoví lehce vyhořelí. A je čím dál těžší dělat nové věci. Chci svým fanouškům nabízet opravdu jen to nejkrásnější, a tak musí mít se mnou holt trpělivost. Ono to brzy přijde.
Před Vánocemi jste znovu vydala své starší album Relativní čas – na vinylu. Comeback tohoto typu nosiče je už hotová věc. Je to tím kvalitnějším zvukem?
Vinyl je můj splněný sen. Taky jsem chtěla pro své věrné fanoušky aspoň malý dárek. Zvukově se vinyl s cédéčkem nedá srovnat. Je to nádherná věc. I celá atmosféra přehrání desky je jiná. Úplně nenávidím ty debilní empétrojky! Nikdy jsem se nesmířila s tím, že se s písničkou ve studiu tak zvukově páráte a pak ji někdo zmačká do empétrojky. To je, jako kdybych vám celý den vařila luxusní francouzské jídlo, použila demi-glace a další super ingredience, a vy byste to pak dostal na talíř a požádal o kečup! Pipláte se s nahrávkou, a někdo ji zmrví a v té zmrvené verzi ji pak tisíce lidí poslouchají.
Letos je to pět let od doby, co jste podstoupila boj s rakovinou prsu. Odnesla jste si z té bitvy nějaký zásadní poznatek?
Myslím, že jsem měla svůj život a hodnoty poskládané správně, že jsem tuhle zkušenost nepotřebovala. Vždycky se divím, když někdo říká, že ho nemoc posunula a změnila mu hodnoty. Já jsem pořád stejná, jen starší a unavenější. A občas se trochu víc bojím. Ta hnusná věc mě připravila minimálně o dva roky času.
Celý rozhovor a další skvělé články najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine.
