5°C
Byl jsem připraven na to, že neuvidím toho Bořka Šípka, kterého znám. Rakovina slinivky, s níž už několik měsíců bojuje, ho připravila o kila i o vlasy. Jinak se nezměnil – stále ta pečlivě volená slova a klidný tón, s nímž zodpověděl každou z otázek, stále ten pronikavý pohled náhle tak obřích modrých očí. O jeho nemoci jsme nemluvili, respektoval jsem, že mu to není milé. Žije dál svou prací – a jistě hlavně ta mu pomáhá čelit chorobě, která ho před mnoha desítkami let připravila o oba rodiče. V té bitvě o život mu upřímně držím palce.
Jaký je váš názor na Tančící dům považovaný za jednu z nejzajímavějších porevolučních staveb v hlavním městě?
Já bych řekl, že je vůbec nejzajímavější. Je úsměvné, když si vzpomenu, jaké šílené protesty stavba ve své době vyvolávala. Všechny ty názory, že Tančící dům vůbec neřeší prostor náměstíčka, na kterém je vystavěn, a přilehlé křižovatky. Dávno se ukázalo, že to naopak řeší úplně perfektně. Tančící dům je jediný dům z porevoluční doby, na který může být Praha pyšná. Všechno ostatní zapadá do té šedivé pražské masy.
Vaše díla mají v osobních sbírkách globální osobnosti showbyznysu, od Micka Jaggera po Karla Lagerfelda. Zajímají vás osudy vašich artefaktů?
Zajímaly by mě. O některých vím, protože Mick Jagger nebo Elton John mají speciální produkty vytvořené přímo pro ně. Jinak se ale většina mých věcí někde prodá a já majitele ani neznám. Což je normální. Jednou jsem v Holandsku někam letěl a policajt u pasové kontroly povídá: „Jé, pan Šípek! Já mám od vás vázu!“ Bylo příjemné zjistit, že moje váza skončila u někoho, u koho bych ji vůbec nečekal.
Návrhář Karl Lagerfeld je vaším velkým obdivovatelem. Vyprávějí se o něm hotové legendy – jaký je v soukromí, při osobní rozmluvě?
Je to inteligentní člověk, neuvěřitelně informovaný a sečtělý, on permanentně čte. Je možná jen trochu nestálý. Jednou o mně prohlásil, že jsem génius moderního designu, ale to, co si ode mne nakoupil, si podržel dva roky a pak si našel jiného designéra. Má určité periody a umělce střídá, ale vlastně je fajn, že jsem se v té jeho řadě oblíbenců vůbec ocitnul.
Už v patnácti jste osiřel a o pár let později emigroval, prý jen s dětským kufírkem v ruce. Přispělo k tomu to, že vám zemřeli oba rodiče? Odešel byste ze země, i kdyby žili?
Těžko říct. Bylo to tím určitě ulehčené. Kdyby matka, která zemřela tři roky před mou emigrací, nezemřela, ale byla nemocná, tak jsem možná neodešel.
Přispělo k vašemu porevolučnímu návratu do Čech to, že si vás prezident Václav Havel vybral jako hlavního architekta Pražského hradu? Táhlo by vás to zpátky do Čech, i kdyby nebylo téhle zajímavé nabídky?
Byl to absolutně rozhodující moment. Nebýt pozvání od Václava Havla, asi bych tenkrát zůstal v Holandsku.
Co vás právě teď nejvíc baví, na co se po ránu těšíte?
Mě baví moje práce. Absolutně. Poslední dobou se ale těším aspoň na jeden celý den odpočinku, kdy nebudu muset dělat vůbec nic. Zatím to ale není na horizontu.
Celý rozhovor s designérem Bořkem Šípkem a další zajímavé články najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine, které je právě v prodeji.
