Pacient proti všem předpokladům přežil, jeho život se ale zásadně změnil. Už o necelý rok později vydal novou, v pořadí pětadvacátou knihu příhodného názvu Můj život po životě. O další rok později vstoupil do kin film podle jeho scénáře Andělé všedního dne a letos v březnu k dlouhé řadě vieweghovských adaptací přibyla filmová Vybíjená. Náš dlouhodobě nejpopulárnější spisovatel má přesto ke spokojenosti daleko – svědčí o tom i exkluzivní rozhovor, který poskytl OK! Magazinu.

Před dvěma lety jste přežil svou vlastní smrt – konkrétně srdeční příhodu, která si vyžádá devět životů z deseti. Cítíte vděk za to, že jste zůstal naživu, nebo hořkost z toho, že to potkalo zrovna vás?
Vím, že bych měl cítit vděk, že jsem jeden z vyvolených, kteří něco takového přežili, ale popravdě převažuje vztek.

Váš svět se po té nehodě ze dne na den proměnil. Co bylo na začátku toho „života po životě“ nejtěžší?
Přijmout fakt, že nic už nebude jako dřív. Každé ráno se probudit do toho obrovského průseru s názvem Můj nový život.

Když dnes přemýšlíte o tom, co se stalo, napadá vás, že bylo možné té srdeční příhodě předejít?
Ne, přišlo to jako blesk z čistého nebe. Měl jsem za sebou pravidelné zdravotní prohlídky a uběhnutý maraton…

Lukáš Langmajer: Odpuzuje mě nepřirozenost

Prožil jste klinickou smrt, což je vděčné „spirituální“ téma. Kde všude jste během té doby byl a s kým jste mluvil?
Pokud jsem někde byl, nepamatuji si na to. Poslední vzpomínky patří nástupu do sanitky, pak už je jen černé prázdno.

Poměrně brzy jste začal znovu psát. Byla to existenční nutnost, nebo něco na způsob terapie?
Hlavním motivem byla potřeba vrátit se k životu, jak ho znám – tedy k životu naplněnému psaním. Peníze ale samozřejmě potřebuju taky.

Celý rozhovor naleznete v květnovém vydání OK! Magazine.

Autor: OK! magazín