7°C
Vypadá mladší než na fotkách. Ale taky tak nějak ustaranější. Na každou otázku reagovala s ostražitým pohledem a já byla ráda, když se po pár minutách uvolnila natolik, že se dokázala i zasmát. To když mluvila o svých dcerách, o vaření nebo při vzpomínce na seznámení se svým mužem, který kvůli ní chodil častěji pro jídlo do parlamentní restaurace…
Vzpomenete si občas ještě na svou původní profesi učitelky?
Ale určitě, ve škole jsem pracovala nejdéle ze všech povolání, šest let. Sice o mně psali, že jsem dělala servírku v kantýně, já tam ale byla jen tři měsíce. Mimochodem dodneška hledám v parlamentu tu kantýnu… já totiž pracovala v té vykobercované krásné parlamentní restauraci, jenže ono to asi znělo líp, když psali, že si Gross vzal tu servírku z kantýny.
Proč jste učení pověsila na hřebíček?
Musela jsem odejít z finančních důvodů, i když bych si uměla představit, že bych se do školství ještě vrátila, vždycky mě to bavilo. Na to, jakou odpovědnost a jak těžké to učitelky mají, není ta práce vůbec dobře placená. Proto jsem nastoupila do parlamentní restaurace a za tři měsíce už jsem dělala provozní…
… kde jste okouzlila tehdejšího vlivného politika. Čím vás manžel dostal?
Já vůbec nevěděla, že je to politik, dodneška se ostatně o politiku nestarám. Kdyby se mě někdo zeptal, kdo kde v jaké straně je, nebudu vědět. Takže jsem si myslela, že je Standa nějaký úředníček z kanceláře. Kdo je, jsem zjistila, až když se mi představil, a tenkrát jsem chtěla utéct. Ale sympatie byly oboustranné. Chodil se pak ke mně najíst i několikrát denně. (směje se)
Jaké to pro vás, tehdy mladou holku žijící v anonymitě, bylo, dostat se do světa médií, a později i na titulní stránky?
Myslíte všechny ty rozhovory o mně beze mě? Ano, to mám v paměti dodnes. Víte… je to jedna velká bezmoc.
V jakém ohledu? Nedá se proti tomu nijak bránit?
Zpěvačkám nebo herečkám pomůže jakýkoli druh popularity, i ten negativní. Hlavně když je o nich slyšet. Ať udělají cokoli, je to pro ně vlastně plus. Já ale po popularitě nikdy netoužila. Když se o vás píše spousta lží, jak se máte bránit? Nemůžete nijak reagovat, lidé se na vás začnou koukat zle, mluví se o vás jako o té špatné… Strašná bezmoc, jinak to nemůžu říct.
Co konkrétně vám vadilo?
Formule „z nejmenovaných zdrojů“. Jednou jsem jedné redaktorce, která o mně napsala samé lži, řekla: „Co kdybych o vás začala vykládat, že z nejmenovaných zdrojů vím, že jste pedofilka a trápíte malé děti? Jak by se na vás dívali doma, vaši sousedi, přátelé?“ Nemáte se jak bránit, a lidé vás tak automaticky mají – s prominutím – za špínu, aniž byste mohla cokoliv uvést na pravou míru.
Když už se zdálo, že odchodem manžela z vrcholové politiky budete mít klid, přišla další rána. Zprávy o zdravotním stavu vašeho manžela…
Nezlobte se, ale o tomhle opravdu mluvit nechci.
Chápu, ale aspoň tady byste mohla věci uvést na pravou míru, vyjádřit se k manželově zdraví…
Víte, cítím se občas stejně jako tenkrát, když o nás psali ty nesmysly. Teď se to nejvíc dotýká našich dcer. My noviny nekupujeme už přes deset let, ale stejně nezabráníme tomu, aby se to dcery nedověděly. Kolikrát čelily kritikám typu, že je jejich táta zloděj… Není to nic příjemného.
Když vás lidé poznají osobně, zjišťují, jaká jste?
Reakce bývají smíšené do doby, než mě poznají. My jsme mysleli, že jste děsně nafrněná, ale vy jste úplně jiná, slýchávám často.
Povídáme si v kavárně vedle divadla Broadway, kde čekáte na svou mladší dceru Natálii, která tu má zkoušku v představení Kleopatra. Slyšela jsem, že je prý hodně talentovaná.
Natálka kromě divadla ještě třikrát týdně stepuje, do toho zpívá. Moc nezná ty klasické víkendy na chatě, to je pravda. Má to těžší než ostatní děti, které se nevěnují tolika věcem, ale strašně ji to baví, to je základ. Kdyby ji to nebavilo, nikdy ji do ničeho nutit nebudu, a stejně tak je to i u Denisky. Nejsem ten typ matky, která si přes děti plní své sny.
Více se dočetete v aktuálním čísle Blesku pro ženy, který je od dnešního dne v prodeji na novinových stánkách.
