3°C
Mračíte vy se někdy vůbec?
Jasně že se mračím. Třeba když mě rozzlobí děti, když stojím v dopravní zácpě nebo mi nefunguje počítač…
Zdá se mi, že dnešním trendem pro spoustu žen je skloubení mateřské s prací. Nechtějí se vzdát jednoho pro druhé, jenže pak řeší, jestli je správné opouštět dítě v tak raném věku. Vy jste byla ve stejné situaci. Jak jste ji řešila?
To je opravdu obrovské dilema, které si ale uvědomíte až ve chvíli, kdy to dítě máte. Mně to třeba do té doby vůbec nepřipadalo jako problém. Říkala jsem si: No co, prostě půjdu pracovat a dítě někdo pohlídá. Jenže ono to tak vůbec není. Vidím, jak děti rychle rostou, a tak si je chci užít co nejvíc . I kvůli tomu chodí do školky jen od pondělí do čtvrtka. Pátky si dělám volné a hraju si s nimi. Je mi líto maminek samoživitelek, které do té práce „od nevidím do nevidím“ chodit musí, aby dítě uživily. Pro ty to musí být moc těžké.
Zájem o vás ale byl i po narození dětí. Musela jste odmítnout hodně lákavých nabídek?
Po narození kluků jsem dostala nabídku moderovat několikrát v týdnu zpravodajský pořad. Bývala bych ho ráda dělala, ale při představě, že děti nechám celý den chůvě, jsem to musela odmítnout. Dokonce jsem i dostala nabídku kandidovat za jednu politickou stranu. I to jsem kvůli dětem odmítla. Ale vůbec nelituji!
Jak stíháte skloubit práci a rodinu dnes?
Stíhám to poměrně dobře, jen s sebou někdy musím vzít Honzíka s Adámkem, kteří s oblibou lezou na pódium a rvou se tam o mikrofon, aby do něj něco řekli. Teď mě asi nejvíc zaměstnává natáčení televizních spotů o zdravé výživě. Stala jsem se tváří kampaně společnosti Nutricia „1000 dní do života“, což je iniciativa, která dělá osvětu v oblasti dětské výživy. A právě na výživu jsem se stala díky dvojčatům odborníkem. Dostat do nich ovoce a zeleninu je totiž nadlidský úkol! Chce to vymyslet doslova kouzelnické triky.
Vzpomínáte na den, kdy jste se dozvěděla, že nečekáte jedno dítě, ale rovnou dvě?
Ano, to tedy byl šok. V naší rodině ani v rodině Honzy žádná dvojčata nebyla! Pan doktor mi vysvětlil, že na nás padl zákon pravděpodobnosti. Přibližně na jednu dvojici z tisíce připadnou náhodná dvojčata. Tak my jsme zrovna ta jedna dvojice, no.
Co vám v tu chvíli problesklo hlavou? Jedni tvrdí, že to aspoň máma „sfoukne“ při jednom a pak že bude pohoda, druzí, nebo spíš druhé, se toho děsí…
Já jsem hned začala přemýšlet nad jmény. Nad ničím jiným ani ne, protože jsem si vůbec neuměla představit, že budou dva.
Jak jste zvládala nadvakrát kojit, chovat, mazlit? Neměla jsem někdy dost?
Asi tak do jejich dvou let to bylo opravdu náročné. Hlavně logisticky. Kluci se narodili nedonošení, a tak jsem s nimi musela první rok chodit na mnoho preventivních vyšetření. A to byl problém. Vždycky jsem musela sehnat někoho, kdo půjde se mnou. Double-kočár se totiž mnohokrát nevešel do výtahů. Nebo jsem nesla takové množství věcí, že nebylo možné vzít to všechno najednou i se sedačkami, kde seděli Honzík s Adámkem. A těžko necháte v nějaké čekárně samotné obě děti a nepoletíte zpátky pro další věci do auta.
Více o tom, jak se Štěpánka poprala s rolí matky dvojčat se dočtete v aktuálním čísle Blesku pro ženy, který je od dnešního rána v k dostání ve vašich novinových stáncích.
