Jste neuvěřitelně pozitivní. A to i v době, kdy o vás všechna média hodně píšou ohledně vašeho vztahu.
Tak je to nepříjemné, já svým způsobem chápu, že dělají svoji práci. Někteří redaktoři jsou často slušní, ale jsou nejspíš v tlaku svého deníku či týdeníku, a omlouvají se mi. Ale na druhou stranu já mám právo neodpovědět. Horší je, že oni pak přijdou se svými tedy mylnými informacemi a v naprosto jiný čas. A já s tím nic neudělám. A celkově se cítím bezmocná z posouvání hranic a u některých lidí obzvlášť z bezskrupulóznosti. Jak někteří permanentně šíří názor, že jsme veřejný majetek a že lze zajít jakkoli kamkoli.

Úplně se bojím zeptat, ale jak to tedy skutečně je s vaším vztahem? Jste ochotná odpovědět a rozmést všechny spekulace?
To je to, co se chce, donutit mě spekulacemi k tomu, abych to chtěla vysvětlit. Nechci. Odpovím jinak. Ctím a budu ctít svoje soukromí, které v některých detailech neodhaluji ani před přáteli. Tak proč mají novináři a potažmo národ vědět víc, než moji blízcí? Můžu jen říct, že se svým mužem mám hezký vztah a je to moc dobrý táta. Trávíme velkou část prázdnin společně. A rádi. Vše ostatní je moje a Petrova věc.

Jak se s tím vypořádává váš syn? Přeci jen Toníček nastupuje do školy a brzy začne číst…
Tonda čte už od čtyř let. Poprvé přečetl v jednom nejmenovaném časopise: Tereza Kostková – těžká nemoc. Viděl to v obchodě, když jsme platili u pokladny. A ptal se, maminko, ty jsi nemocná? Tak jsem mu to vysvětlila. Říkám, je to proto, že jsem kdysi byla nemocná. Teď vidíš, že jsem zdravá. Nebo když se spekuluje, že jsem byla v Bretani za milencem. Titulek přečetl a hned se sám smál: „Oni si myslí, že tvoje setřenka je nějaký milenec?“

V září nastupuje do školy, jak se těšíte?
Moc. Těším se, jako bych šla sama do první třídy. Divadlo budu zkoušet až na jaře, takže podzim bude volnější. Čeká mě jen moderování Star dance, samozřejmě hraju, moderuju akce, sem tam natáčím Cesty domů. Mám odpočinkový rok, kdy se zase mohu připravit a nasměrovat na nějaký projekt.

O Star dance mluvíte často. Je vidět, že je to vaše srdeční záležitost. Zároveň je o vás známo, že ráda tancujete. Nechtěla byste i soutěžit?
Ten projekt mám skutečně moc ráda, hlavně proto, že je kvalitní. Mám skvělého kolegu Marka Ebena. Je to celé po těch letech pro mě už kus pracovního domova. Teď budeme točit šestý ročník. Loni poprvé jsme si s Markem v každém díle i zatančili, takže moje touha byla ukojena. Nicméně kdybych nabídku na soutěžení dostala třeba od jiné televize, šla bych ráda.

Dá se říct, že díky tanci jste tak neuvěřitelně štíhlá? Nebo děláte i jiné sporty? Vím o vás, že jste kdysi stepovala.
Stepovala jsem asi deset let, od svých třinácti. Miluju sport, ale problém je, že nemám čas chodit na žádné hromadné lekce, které jsou dané přesným časem. Nemůžu se zkrátka přihlásit na kurz, který začíná každé úterý ve čtyři. Proto chodím sama, nejraději ráno. Ráda zajdu do fitka, mám dobrou trenérku Zuzku Bičíkovou, která je fakt bič. Ale ráda vyrazím i na spinning, nebo večer na inline brusle, na kolo…

Jak často cvičíte?
Tak třikrát týdně. Někdy se mi podaří i čtyřikrát. Obden sednu na kolo. Začala jsem dělat i bikram jógu, a to je pak mazec. Cvičí se ve 42 stupních, navléknete si speciální cvičicí plavky a překračujete své hranice. Oceňuju na tom to, že vás horko rychle rozehřeje, takže pozice zvládnete mnohem lépe. Dobře se u toho hubne. Devadesát minut se nezastavíte. Kdo nezkusí, neuvěří, jak moc se při „klidné józe“ zadýchá. Tělo prý spálí asi tisíc kalorií.

Umíte vůbec odpočívat?
To víte, že jo. Ráda spím. Když si to mohu dovolit, což letos docela mohu, uspím při uspávání Tondy i sebe. Ale vstávám brzy ráno. Loni už v pět, protože jsem od šesti točila. Je to hodně brzo, ale vstávat tak v šest ráno mi nevadí vůbec. I teď v létě. Ale já odpočívám i tím cvičením, taky při knížkách, focením. Když jsem s Tondou, odpočívám od práce, v práci zase od rodinných "povinností". Nemusím se flákat, stačí vyvažovat.