Zdeňko, vypadáte báječně, jak to děláte?

V každém věku je hodně důležitá kosmetika a pitný režim. Další věc je , že jsem zapříčiněný nekuřák. A troufnu si říct, že kolem té čtyřicítky už zaručeně poznám, kdo kouřil a kdo ne. Pleť těch, kteří kouří tak velmi pórovatí, mastí se a o mnoho dříve se vám objeví pigmentové skvrny. Je to zločin. Nepomůže vám sebelepší krém. Co považuji za jedno z nejdůležitějších je ale také dostatek spánku.

Když už se bavíme o tom spánku, jak vypadá vaše ráno?

Tak momentálně, tím, že mám toho deseti měsíčního kojence, tak naprosto standardně s ním. A to si asi dovedete představit, k tomu není co víc říkat. (smích)

Vypadáte velmi spokojeně. Mateřství vás tedy naplňuje?

Velmi, já mám konečně čas si užít svoje dítě! (smích) Další věc, která mě velmi naplňuje je nadační fond. Věci, na které se mě ptáte se ale hrozně špatně čtou, rozumíte mi. Hrozně špatně se to prodává. Mnohem lépe by se prodaly spíše nějaké tragédie, ale já jsem šťastná a spokojená a ještě ke všemu dělám charitu.

Tak se vás tedy zeptám jinak. S čím nejste spokojená?

Ale o to vůbec nejde. Jde o to, že lidé nejčastěji a nejradši čtou a sledují tragédie. Proč prostě nejsou třeba televizní zprávy, nebo noviny, kde se píše, kdo co udělal dobře a s čím je spokojený? Na takové věci by se mohly dívat určitě i děti.

Protože spousta lidí zná ty syčáky, vědí, kolik mají milenek, ale nikdo neví, kdo to je třeba Wichterle. Víte, kdo to byl?

Bohužel se musím přiznat, že to nevím.

To byl člověk, Čech, který dostal Nobelovu cenu. Kontaktní čočky jsou jeho objev.

Když odbočíme, ráda bych se vás zeptala, na co jste ve svém životě nejvíce pyšná?

(přemýšlí) Na svoje dcery, ale zní to asi jako klišé. A když by to mělo být něco, co se týče mně, tak asi na to, že se mi úspěšně daří zbavovat se ambicí. (smích)

Jak to mám chápat?

Nechávám si zpevňovat nehty, protože se mi často lámou

Autor: Michal Protivanský

Někdy totiž máte pocit, že něco musíte mít a že toho musíte dosáhnout za každou cenu. A potom, když se vám to nepodaří, tak to vnímáte skoro jako konec světa, i když to ve své podstatě není vlastně vůbec důležité. Hodně to mají muži.

Tak teď jste mě osobně docela zasáhla. Asi se nad tím také budu muset zamyslet.

Víte, já jsem na to přišla až v sedmatřiceti! Takže máte ještě chvilku čas. A nebo se to pokuste zrychlit. (smích)

Na co tedy nejste vůbec pyšná?

To je, ale to vám nebudu říkat, protože nechci tyhle věci vůbec říkat a to tam klidně napište. Samozřejmě jsou věci, které se mi nepovedly a zklamaly mně, ale nechci se s nimi dělit, protože v dnešní době se všechno může akorát obrátit proti vám a tím spíš v médiích.

Když to tedy obrátíme, co vás naštvalo, co se týká naší republiky, nějaké kauzy, čehokoliv.

Nic. A víte proč? Já tyhle kauzy vítám. Říká se, že lež má krátké nohy, ale dneska je to tak, že lež nemá vůbec žádné nohy. Dřív trvalo dvacet let, třicet let, než se přišlo na nějakou sviňárnu. Dneska se ta doba zkracuje.

Nakonec se vás zeptám na něco veselejšího, relaxačního. Jaká je vaše nejoblíbenější knížka?

Momentálně je to Brandon Baye, kniha se jmenuje Cesta. Ale u téhle knížky moc relaxovat nebudete. Je to totiž takový návod k tomu, jak se toho vašeho ega, vašich ambicí, zbavit. (smích)