Tušili jsme to už tehdy, když jsme ji zaregistrovali jako přítelkyni Toma Cruise. Že to bude nadlouho nejkrásnější a nejtalentovanější Španělka, která prošla po oscarovém koberci. Že se z toho nezbláznila, je jen přidaná hodnota, kterou Penelope Cruz (37) odhalila.

Představovala jste si, když jste začínali, že jednou budete mít v Hollywoodu takové postavení?
(Smích) Nic takového jsem si nepředstavovala. Chtěla jsem jen pracovat jako herečka nebo tanečnice a každý večer jsem se modlila: Prosím, jen ať mám práci, která by nebyla nudná. Jen ať neskončím zavřená v nějaké kanceláři. Jen ať dělám něco inspirujícího, co budu mít ráda. Zpočátku to bylo pouze moje přání, které se stalo skutečností, ale pak se stalo mnohem, mnohem víc. A to mně vážně nikdy nenapadlo. Myslela jsem si, že o. k., budu šťastná, vydělám si na živobytí, ale o takovém obrovském úspěchu jsem si nemohla dovolit ani snít. Nejevilo se to reálné.

Co je z celého toho balíku nej nej nej?
Získat Oscara a pracovat se všemi těmi úžasnými lidmi. Pracovat tolikrát například s režisérem Almodóvarem, moci přitom cestovat po světě a zažívat neskutečné dobrodružství.

Vypadáte velmi sexy.
Ó, děkuji. (Smích)

Na tom by nebylo nic zvláštního, ale vy jste sexy stále. Jako těhotná pirátka z Karibiku i měsíc po porodu. Jak to děláte?
Nijak zvlášť se nesnažím. Vím, že to naštve ještě víc, ale je to tak. Nedržím žádné přísné diety. Moje strava je středomořská dieta, která je velmi zdravá, jak jistě víte. A já jídlo miluju. Samozřejmě, snažím se kupovat zdravé výrobky, Ale záleží na tom, kde se nacházíte a zda jsou snadno dostupné. Když můžu, cvičím, ale někdy jsem trochu líná. Naštěstí jsem 17 let tancovala, takže nějaká disciplína ve mně zůstala. Čas od času se do cvičení nutím, ale ne každý den, mám takový normální, zdravý životní styl, nic extrémního.

Co byla větší změna, vdát se (za herce Javiera Bardema - pozn. red.) nebo se stát mámou?
Jednoznačně mateřství. Změní všechno. Totálně.

Vašemu synovi Leovi ještě není ani rok. Jaká jste máma? Úzkostlivá? Pohodová?
Nevím ... (smích) Kamarádka Salma Hayek mi říká, že je to nejšťastnější chlap pod sluncem. Já jen vím, že se vynasnažím, aby vyrůstal tak normálně a anonymně, jak se jen dá. To, že jeho máma a táta mají práci, jakou mají, ještě není důvod, abychom neměli žádné soukromí. Držím se pravidla nemluvit v rozhovorech o rodině. Nemám problém říct, že jsem velmi šťastná, protože jsem. Ale nechci prozradit podrobnosti, jak si věci pořádám. Je důležité od počátku oddělovat soukromí od práce. Pro mě je to posvátné.

Stále cestujete mezi rodným Španělskem a USA. Kde se žije lépe?
Takto žiji už přes deset let. Španělsko je moje země a žije tam většina mé rodiny, takže to se nikdy nezmění. Mohu být v Americe jakkoliv dlouho, vždy se vrátím domů. Ani jedno není lepší nebo horší. Když jsem mimo Španělsko, chybí mi rodiče, bratři, sestry i přátelé ... A jídlo. (Smích)

Ráda vaříte?
Řekněme to takto - umím pár věcí uvařit. Několik španělských jídel a několik italských. Všechno, co umím vařit, je opět díky mé rodině. Nejsem skvělá kuchařka, ale dokážu přežít.

Vaše unikátnost je i v tom, že hrajete jak v evropských fimech v rodné španělštině, tak v hollywoodských kasovních trhácích. Které filmy jsou pro vás hodnotnější?
Nedá se to jednoznačně rozdělit. Jsem velmi vděčná, že mám jako herečka tolik zajímavých příležitostí. Je pro mě důležité mít možnost jít sem a tam, točit v Evropě, být schopna pracovat ve čtyřech jazycích. To je to, co dělám i nyní. Jasně, je to práce navíc. Ale je to skvělá příležitost, protože mi umožňuje cvičit se v jazycích a ztvárnit ty postavy jinak, právě díky dialektu, který je dělá výjimečnými. Bylo to vždy moje přání. No i když jsem řekněme jazykově nadaná, potřebuji mít stoprocentní důvěru režiséra. Právě proto, že mi věřili, že to dokážu, jsem mohla ztvárnit všechny ty skvělé postavy.

Za film Vicky Christina Barcelona jste dostali Oscara jako první španělská herečka v historii. Byl pro vás zlomový?

Nesmírně. Hlavně mi poskytl úžasnou příležitost a čest pracovat s Woodym Allenem, kterého jsem obdivovala už jako malá holčička - viděla jsem všechny jeho filmy, moci s ním trávit čas, pozorovat ho. Je to pro mě velmi, velmi zvláštní film. Nyní točím s Woodym další snímek a přála bych si, abych mohla něco o své postavě prozradit, ale on nemá rád herce, kteří mluví o filmu dříve, než je dokončen. (Smích)

Jste stále usměvavá. Jste taková i ve skutečnosti nebo to jen kvůli novinářům?
Ráda se směju. Nemám problém zasmát se sama sobě a miluji absurdní humor. To je důvod, proč jsme se i s Johnnym Deppem spolu tolik smáli při natáčení Pirátů z Karibiku. Když zjistíte, že fungujete na stejné tlačítko a můžete to přenést i do práce, je to super.

Pokud byste ztroskotala na ostrově, které tři věci byste potřebovala?
Jen svou rodinu a přátele, vodu, jídlo a hudbu. Vím, je toho více než tři věci ... (Úsměv)

Jaký je největší rozdíl mezi natáčením v Evropě a v Hollywoodu?
Je jiné, když se stanete součástí velké produkce, máte 500 lidí v partě, vidíte každý den obrovské investice a cítíte se jako v Disneylandu. Ale v konečném důsledku vždy záleží na režisérovi, se kterým pracujete. Někdo jako Rob Marshall může natáčet velkorozpočtových Pirátů a přesto si zachovat blízký vztah k hercům a poskytnout jim pocit, že jsou velmi důležití a schopní vyprávět příběh. Je to způsob jeho práce, což velmi oceňuji, protože bez příběhu by i kvalitní práce vyšla vniveč. Režisér musí být schopen zachytit srdce lidí, ale musí mít i vztah ke svým hercům a starat se o příběh.