V televizní Třinácté komnatě jste se svěřila s obdobím velkých depresí. Jak je dnes překonáváte?

„To je velmi individuální, u mne jsou deprese podmíněny působením hormonů v mém těle, ale i prudkými změnami počasí, únavou, přílišným pracovním vypětím, nedostatkem spánku. Učím se korigovat režim, zařazuji do svého programu dlouhé procházky lesem s manželem a naším psem, bojuji s nespavostí, piju hodně bylinkových čajů, poslouchám hudbu, dívám se na obrazy, čtu skvělé knihy, ale hlavně jsem v péči úžasné paní doktorky Pekárkové a užívám léky tzv. třetí generace.“

Co to je za léky?

„To jsou léky, které vás nehodí do pohody jednou tabletkou, neoblbnou vám mozek, že vám je pak všechno jedno, naopak jejich přesným a pravidelným užíváním donutíte mozek, aby si látky, jejichž nedostatek způsobuje deprese, vyráběl sám. Trvá to delší čas, než zaberou, a nesmíte je samovolně vysadit. Nerada o depresích mluvím, protože kdo je nezažil, většinou o nich mluví s despektem a nejsou pro něho choroba či úraz jako třeba cukrovka, zlomená noha nebo nemocné srdce. Ale pravda je ta, že někomu nefungují ledviny, jinému nefunguje mozek.“

Vedle léků třetí generace určitě léčí i práce, která vás baví. Říká se ale, všeho moc škodí… Budete mít letos vůbec při vaší pracovní vytíženosti nějakou dovolenou?

„Ani nevím, po jaké době budu mít měsíc v létě volno jen pro sebe, svou rodinu a své přátele!!! V srpnu už zase budu hrát Soukromý skandál a začnu točit s Tomášem Vorlem.“

V divadelním představení Soukromý skandál vás svádí mladší kolega. Dovedla byste si představit vztah s mladíkem pod třicet?

„Ne, ani si nedovedu představit vztah s partnerem o třicet let starším. Vyhovuje mi komunikace s člověkem, který je ve stejné životní etapě, jako jsem já, připadá mi, že se na vše kolem nás díváme stejným úhlem pohledu, vše objevujeme spolu. To mi vyhovuje. Na druhou stranu vím, že opravdová láska nejen hory přenáší, ale maže i takové nepodstatnosti, jako je věkový rozdíl. Prostě by to musel být takový muž, který by mne zaujal a okouzlil něčím silnějším, než je romantické a divoké mládí či zralá moudrost nebo zajištěné postavení. Určitě mne ovlivňuje i to, že můj manžel je stejná generace jako já a že nám to klape. Nakonec i z naší hry něco podobného vyplývá.“

Když mluvíte o rodině, co dělají vaše dvojčata? Budou z nich umělci?

„Oba studují anglické gymnázium, mají spoustu zájmů, Adam se učí hrát na kytaru pod vedením Vaška Veselého, Kája ráda a dobře fotí, dokonce vyhrála nějakou soutěž, ale plány na to, co budou v životě dělat, se momentálně netočí kolem umění. Adama zajímá historie, politologie, Kája uvažuje o studiu speciální pedagogiky, má velmi silné sociální cítění. Tak uvidíme.“

Eva Holubová: Tajná svatba!

Vraťme se k vám… Už od třiceti hrajete padesátnice. Zdá se, že teprve teď jste dozrála na sexy baby. Cítíte se tak i v soukromí? Tedy dřív na padesát a teď po padesátce na třicet?

„Máte pravdu, cítím se báječně, i v civilu. Možná to je tím, že jsem přišla na to, že člověk je tak starej, jak mu zdraví a představivost dovolí. Upevnila jsem si svoje priority a zásady: Za prvé nepřeceňovat, co nemám, nepodceňovat, co mám, to naopak velebit. Za druhé – není bohatej ten, kdo má hodně, ale ten, komu stačí málo. A za třetí – když nemůžeš ovlivnit nepříznivé okolnosti, dělej vše pro to, aby tyto co nejméně ovlivnily tebe a tvůj život.“

Jak se to dá zařídit?

„Snažím se být ve styku pouze s lidmi, jimž mohu věřit, jichž se nemusím bát. Netrápím se u zavřených dveří, naopak radostně procházím otevřenými… To vše dodává člověku důvěru v sebe a zdravé sebevědomí, odvahu dělat si z čehokoliv, a hlavně ze sebe srandu, což se zase objevuje v suverénním postoji, bez kterého ta nejhezčí kráska působí jako nezajímavá a přehlédnutelná puťka.“

Havel natočil Odcházení pro nohsledku Holubovou, píše kritika

Patří ke společenským trendům vzývat vše, co je líbivé, okázalé, pokud možno i drahé...

„Já to nevyznávám, nikoliv proto, že na to nemám příslušné parametry ve tváři, ale protože mi to přijde nudné a většina stoupenkyň a vyznavaček umělé krásy jsou nudný pipiny. Já jsem ráda, že je nemusím hrát, a naopak, že jsem představitelka žen a holek, o kterých se říkalo, že jsou sympatický, někdy že jsou zajímavý, ale nikdy, že jsou hezký. Mládí, byť prodlužované plastickým chirurgem, je pomíjivé. Smysl pro humor, oduševnělá mysl, láska k životu a optimistická víra v naději jsou věčné, ale musíte o ně pečovat a prohlubovat je, jinak vám zvadnou. Jo, a ještě něco: »všechny holky krásný jsou, halelůja…«, jen musej padnout na toho pravýho, kterej to vidí.“