Chtěla jste už někoho »zabít«?

„Dřív snad svoje rodiče, ale z toho jsem už vyrostla. Naučila jsem se odpouštět.“

Co vám udělali?

„Hlavně v pubertě někdy stačí, že vůbec jsou. Odnášela to především maminka, měla to se mnou těžké. Potřebovala jsem si vymezit svůj vlastní prostor.“

Tátovi nevadilo, když jste si domů začala vodit nápadníky?

„Kupodivu ne. Vůbec mě nehlídal, jezdili jsme na lyže, rozebrali život. Vždycky mě podporoval.“

Nyní jsme vás vídali v Kriminálce Anděl. Máte ráda detektivky?

„Raději mám pohádky, v nich všechno dobře dopadne. I když v detektivkách většinou taky.“

Jenomže obvykle nejdřív vrah někoho zabije. Máte strach, když jdete v noci sama po ulici?

„Co točím Kriminálku, bojím se méně. Se strachem jsem se vypořádala. Ale i přesto jsem si pořídila do kabelky pepřový sprej a k Vánocům dostala nůž, který nosím v kapse. Slyšela jsem, že nejjednodušší je utéct, jenže jsem typ, který v ohrožení ztuhne. Stačí, aby mi v lese za zády proběhl muflon a stojím jak zařezaná.“

Uvažovala jste někdy, že si pořídíte střelnou zbraň?

„Ano, ale zatím jsem nenašla čas udělat si zbrojní průkaz. Krátkým školením jsem už prošla během natáčení. Měla jsem moc milého a urostlého instruktora, který mě při střelbě hezky objímal.“

Že by začátek lásky?

„To ne, ale bylo to milé. A pro štáb zábavné – zvlášť když jsem se přede všemi zeptala, jestli mi do zbraně místo slepých nábojů používaných na zkouškách dají ostré. Instruktor mi pak vysvětlil, že tam žádné náboje nemám. Ach ty blondýny.“

Angelina Jolie je jedna z mála hereček, která při střelbě nemrká. Je to vůbec možné?

„Nenechala si operovat oční víčka až moc? Mrknutí je reflex, který uděláte, jakmile vystřelíte.“

Chodili jste s dalšími herci po natáčení třeba do hospody?

„Párkrát jsme spolu na pivo zašli. Jenže jakmile se debata stočila k fotbalu, byla jsem jako jediná žena tak trochu v autu.“

Nepokusila jste se vrátit do hry třeba nějakým ženským nebo televizním tématem?

„To bych si moc nepomohla, protože televizi nemám.“

A například auto máte?

„Takové staré, kde je ještě přehrávač na kazety. Nechala jsem si na něm brněnskou espézetku, což má v Praze velkou výhodu. Když vjedu do křižovatky a nevím, kdo má přednost, každý se podívá na auto, espézetku, blond vlasy a pustí mne.“

Pocházíte z Brna, ale jeden čas jste žila a hrála i v Německu. Jak jste se tam dostala?

„Práci mi nabídl německý režisér, který hostoval v Brně. Když jsem tam přišla, ostatní podle přízvuku tipovali, že jsem z Francie nebo Švédska. Tu práci jsem brala poctivě, divadelní texty jsem měla nastudované jako operní party. Jenže když mi vypadl text, nedokázala jsem v němčině improvizovat. Jen jsem tak zhruba odhadla, kde asi tak navázat dialog.“

Zamilovala jste se tam?

„Ano, do jednoho herce, měl moc pěkné znělé »er«.“ (směje se) Náš vztah ale nevydržel.“

Kvůli jazykové bariéře?

„To bych neřekla. Němčinu jsem nakonec studovala, i když ke státnicím jsem to nedotáhla. Problém byl v něčem jiném – pendlovala jsem mezi Německem, Prahou, Brnem a Bratislavou, kde se natáčela Kriminálka Anděl. Chvíli to bylo zábavné a atraktivní, takové světové. Ale pak jsem zjistila, že takhle už dál existovat nemohu. A na dálku nefungoval ani náš vztah s přítelem. A tak zcela logicky následoval rozchod a postupně i návrat do Česka.“

Kriminálka Anděl sype hercům miliony

Platili vám v Německu lépe?

„Vyšlo to nastejno. Pokud jste v angažmá, nejsou to velké peníze, ale máte své jisté. Když jste na volné noze, jste rád za každou práci. Tak to funguje i v Německu.“

Kývla jste na něco jen pro peníze?

„Jen pro peníze ne. Naopak se mi ale kolikrát stalo, že jsem vzala práci zadarmo. Dělala jsem to pro lidi, kterých si vážím.“

To říká spousta hereček, ale z čeho pak platí ty složenky? (směje se)

„Třeba z honorářů za televizní seriál. Jestli se zase nezačne točit další Kriminálka Anděl, jsem zvědavá, z čeho příští rok ty daně a pojištění zaplatím.“

Třeba pomůže nějaký přítel. Je někdo, kdo se vám dvoří?

„To ne, ale dostávám krásné zamilované esemesky. Většinou se snažím za ně mile poděkovat, když nevím, pošlu smajlíka. Vůbec netuším, kde pisatelé vzali mé telefonní číslo.“

Patříte k zhruba třetině žen, která kouká cizím mužům na zadek?

„Řekla bych, že chlapům jejich krásný zadky závidíme, proto vymýšlíme takové dotazníky.“

Jaká byla reakce rodičů, když jste přišla s tím, že budete studovat herectví na JAMU?

„Rodiče jen odvětili, že je to můj život, tak si s ním mám dělat co chci. A pak se jen zeptali, jestli jsem si jistá, že mě to uživí.“

Co jste jim odpověděla.

„Že si jistá jsem!“

Stalo se vám někdy, že jste přišla do divadla a hrát jste neměla?

„Naopak. Kdysi na škole jsem představení málem prošvihla.“

Jak se to přihodilo?

"Měli jsme divadelní zájezd do Bratislavy, já zaspala, vlak nejel a neměla jsem se na představení jak dostat. V očích jsem měla běs a hrůzu. Nakonec jsem zavolala taxi a řekla: Prosím, mám tisíc korun, zavezte mě do Bratislavy.“

A zavezl?

„Myslím si, že jsem ho svým projevem tak pobavila a přesvědčila, že mě do Bratislavy odvezl. A to si musel jen kvůli téhle jízdě koupit slovenskou dálniční známku.“

Helena Dvořáková

NAROZENA: 30. 1. 1979 v Brně

■ Vystudovala Akademické gymnázium a činoherní herectví na brněnské JAMU.

■ Před koncem studia získala angažmá v Městském divadle Brno, kde zůstala dalších pět sezon.

■ Prvně stála před kamerou v seriálu Kriminálka Anděl jako psycholožka Jana Chládková.

■ Od roku 2006 je v angažmá v Divadle v Dlouhé.

■ Za postavu Faidry získala Cenu Alfréda Radoka a byla nominována i na Cenu Thálie.

■ Je svobodná a bezdětná.