Proč podáváte na svého bývalého přítele trestní oznámení?

„Mám pocit, že se musím bránit. Podávám na něj trestní oznámení pro stalking, tedy pronásledování, obtěžování a pomluvu. Vidím to jako jedinou šanci, jak se v tuto chvíli bránit. Nenechám si všechno líbit.“

Jak jeho obtěžování vypadá?

„Zahlcuje můj mobilní telefon vyčítavými esemeskami, mezi kterými nechybějí ani výhrůžky. Noviny zásobuje »zaručenými« pikantnostmi z mého soukromí, které si vymýšlí a přetváří do té nejneúnosnější podoby.“

Máte z něj strach?

„Kdybych ho neměla, tak to oznámení nepodávám.“

Měla jste naplánovanou svatbu, teď je všechno jinak. Kdy se to mezi vámi změnilo?

„Asi po naší srpnové dovolené v Chorvatsku. V médiích se objevily spekulace o tom, že je příznivcem extremistického hnutí. Obviňoval mě, že jsem se za něj nepostavila a potažmo že jsem to celé zavinila. Já se přitom v téhle problematice vůbec neorientuji.“

A jak byste to mohla zavinit?

„Že jsem dovolila uveřejnit fotografie z naší společné dovolené v Chorvatsku, na kterých bylo vidět jeho tetování. Jenže já vůbec netušila, že by na něm mohlo být něco závadného. Tehdy nás fotila známá fotografka a on stejně jako já dobře věděl, že se ty fotky objeví v novinách, a se vším souhlasil!“

Pak jste se odjeli usmířit do Turecka?

„Myslela jsem si, že se tam všechno vysvětlí, ale bohužel to tam naopak vygradovalo. Skončilo to hádkou a on odjel. Pak jsem se z novin začala dozvídat, že jsem hysterka, která ho napadla, a že beru uklidňující léky. Jak mám dokázat, že hysterka nejsem a že žádné prášky ani antidepresiva neberu?“

'Rambo' o Kornové: Je hysterická, dokonce mě napadla!

Vy jste ho napadla?

„Zase jsme u toho. Nikoho jsem nenapadla, ale jak to dokážu?“

Proč jste se vlastně po pětiměsíčním vztahu hnala do manželství?

„Až tak jsem se do něj nehnala, to on chtěl svatbu. Ale musím přiznat, že mi to dělalo dobře. Úplně normálně jsem se zamilovala. Hodně se mi líbil a říkala jsem si, že je fajn, že je úplně z jiného světa, než ve kterém se pohybuji já. Malovala jsem si, že se večer sejdeme doma, já přijedu z divadla a budu mu vyprávět, co jsem zažila. On mi bude pomáhat a bude mě chránit. Že se s ním budu cítit v bezpečí. Chvíli to tak i bylo. Měl rád děti, byl na mě hodný, dostal vyznamenání od prezidenta... Neměla jsem důvod mu nedůvěřovat. Bohužel události nabraly jiný směr.“

Co teď, kromě zmiňovaného strachu, pociťujete?

„Jsem rozčarovaná. Jako bych šla na zelenou po přechodu, podívala se doleva, doprava, znovu doleva – a pak mne porazilo auto a divila se, jak se to mohlo stát…“

Má u vás vůbec ještě nějaký muž šanci?

„Určitě. Neházím všechny chlapy do jednoho pytle. Chtěla bych mít muže, za kterého se nebudu stydět.“

Jiné nároky na partnera nemáte?

„Ne.“

Patříte mezi ženy, které lásku potřebují?

„Jsem ve věku, kdy už si spoustu věcí chci řídit podle sebe. Mám dvě děti, které už nejsou malé, ale jsme pevná trojka. Rodina a děti jsou pro mě vším, ale to neznamená, že netoužím po lásce. K životu ji potřebuji.“

Neumíte být sama?

,,Jistěže umím, mám to už docela dobře natrénované. Po posledním rozvodu jsem byla sama rok a půl.“

Jaký máte teď vztah se svým prvním manželem Jiřím Kornem?

„Je to můj člověk, na kterého se vždy mohu spolehnout.“

Komentoval aktuální situaci?

„Víceméně ne. Je to velmi decentní člověk, mé osobní věci zpravidla nerozebírá.“

Nelitujete někdy toho rozvodu?

„Já jsem šťastná, že nemusím litovat. Máme spolu letitý, silný a dobrý vztah. Což je tím, že spolu máme děti, ale také díky tomu, že jsme se dokázali hezky rozejít.“

Hezký rozchod se teď zdá jako největší umění?

„Nevím jestli zrovna umění, ale po mých zkušenostech jsem si říkala, že bych si chtěla vzít chlapa, se kterým si dovedu představit rozvod.“

Kdo by myslel před svatbou na rozvod?

„Nejdu do manželství s tím, žebych hned myslela na konec. Při rozchodu se ale ukáže charakter člověka a jeho úroveň.“

Myslíte si, že je pro vás těžší najít partnera, když máte děti, zvlášť když jedno je autistické?

„Určitě se pár chlapů zaleklo, že je mám. Ne každý je ochotný přijmout dítě, které je trochu odlišné, které vyžaduje speciální péči. Moje děti se mnou mají silnou vazbu a nikdy ji kvůli žádnému mému partnerovi neztratily.“

Když si děti s novým partnerem své mámy nerozumí, dokáže to vztah úplně pokazit. Vaše děti si s nimi vždycky rozuměly?

„Neměly s nimi žádný problém. To bych nedopustila.“

Vašemu Filipovi už je 19 let, to je doba, kdy se většina dětí pomalu začíná osamostatňovat. Jak je to v jeho případě?

„Já si hrozně přeju, aby se to podařilo. V jeho letech je to pro mě ten největší úkol. Filip je krásný kluk, čistá duše, má svůj autistický svět, ze kterého někdy chodí navštěvovat ten náš. Určitě je v něm šťastný. Moc se snažím, aby byly šťastné obě moje děti. Filip měl trochu smůlu, že se zřejmě v těhotenství něco pokazilo. Už o tom ale nechci mluvit.“

Podědil umělecké geny po tátovi?

„Svým způsobem ano. Proto jsem se stala kmotrou festivalu Nad oblaky aneb Každý může být hvězdou, což je soutěž pro handicapované talenty. Vyhlášení bude v říjnu v Olomouci.“

Jak často se vídají děti s tátou?

„Tráví s nimi dost času, často nás i navštěvuje. Mám ráda Jirkovu rodinu, do které tak nějak pořád patřím…“

Kromě postiženého Filipa máte i osmnáctiletou Kristýnu. Vymezuje se vůči vám stejně jako většina dívek v jejím věku?

„Tenhle problém neznám. Podařilo se mi s ní už preventivně navázat kamarádský vztah. Snažím se ji ochraňovat, a díky tomu, že jsme kamarádky vím, že si nechá poradit. Kristýna je od rána do večera ve škole, studuje taneční konzervatoř a tanec je pro ni vším. Je jí na jevišti dobře a já jsem ráda, že může studovat a dělat to, co ji tak moc baví. Nemá čas na excesy, díky tomu to mám i já jako máma jednodušší.“

Věnuje se baletu, což je na jevišti velká krása, ale je za ní spousta dřiny a bolesti. Nebojíte se o ni?

„Bolest k životu patří. Balet je dřina, ale výsledkem je nádherný pohyb, pocity štěstí, krásná muzika, cit… To stojí za to. V baletu platí, že když ho děláte poctivě, něco tomu obětujete, posune vás to dál. Tohle poznání se dá aplikovat na jakékoliv jiné povolání.“

Vy sama tančíte ráda?

„Samozřejmě, já jsem vždycky ráda tancovala.“

V seriálu Ordinace v růžové zahradě jste se objevila v roli tanečnice. Překvapilo vás, když vám roli nabídli?

„Překvapení není to správné slovo. Já věřím na náhody a myslím si, že když se snažíte dělat svojí práci jak nejlíp umíte, tak za vámi příležitosti přijdou.“

Vaším seriálovým milencem je Ben Cristovao. Zaznamenala jste ho v poslední řadě SuperStar?

„Sledovala jsem ho a fandila mu. Myslím si, že je talentovaný zpěvák, tanečník a koneckonců dneska už i herec.“

A vy se považujete za herečku?

„Mám se pořád co učit. Herecké zkušenosti sbírám už hodně let. Začínala jsem u Františka Ringo Čecha v představení Dívčí válka a poslední čtyři roky hraju v divadle Pavla Trávníčka. A baví mě to.“

Tím se uživíte, nebo vás podporuje Jiří Korn?

„Jirka je velmi velkorysý, pomůže mi kdykoli je potřeba.“

Kariéru modelky jste už definitivně opustila?

„Na to už nemám věk. Ale jsou tu reklamy na produkty zaměřené na střední nebo starší ženy – ty mladé holky dělat nemůžou.“

Bojíte se stárnutí?

„Co se týká vzhledu, tak se nějak moc neprožívám. Myslím si, že žena má o sebe dbát, ale přicházím do věku, kdy bych měla říkat, že žena má mít šarm a být moudrá. Být mladá není žádné umění, umění je zestárnout.“

A tohle říká Tomáš Rotbauer

• „Za tu krátkou dobu, co jsme byli spolu, mi udělala čtyři hysterické scény.“
• „Dvakrát mě fyzicky napadla, dala mi facku, naposledy na dovolené v Turecku.“
• „Brala antidepresiva a prášky na spaní.“
• „Moc se mi líbila. Svět, ve kterém žije, a lidi ze showbyznysu, na kterých je závislá a kterým bezmezně věří, jsem ale nedokázal akceptovat.“
• „Pro kšeft by udělala cokoliv.“
• „Napsala mi: Ty chcípáku, když ses na nás vykašlal, počkáš si (na auto, pozn. red.) do neděle. Ještě donedávna mi psala zlé SMS, kde hrozila, že se mnou vymete. Vymazal jsem je.“