4°C
Jak se vám vlastně líbí vaše žena Ivana jako moderátorka VIP zpráv na Primě?
„Myslím, že je lepší a lepší. Já ji ale hlavně obdivuji, že to po těch negativních ohlasech a anonymním napadání nevzdala. Asi si řekla, že se bude držet mé zkušenosti. Vyprávěl jsem jí, že po deseti letech od mých začátků mi jednou v televizi řekli: Kdybychom ti, Karle, dali přečíst tehdy všechny ty dopisy, tak se ti sevře hrdlo a v životě ze sebe nevydáš ani hlásku. V těch dopisech dokonce vyhrožovali, že si budou na nejvyšších místech strany stěžovat, že mě, takovou hrůzu, pouštějí na obrazovku pracujícímu lidu. No a dva roky nato jsem měl prvního Slavíka. Mám na to jediný recept: Neposlouchat negativní reakce a vydržet. Lidi tak donutíte, že si na vás zvyknou, a začnou vás třeba mít rádi. Takže razím heslo: Zvyknou si!“
Ivana pracuje, takže dva týdny v měsíci téměř není doma. Jak to s dětmi zvládáte?
„Samozřejmě že máme chůvu, ale někdy je to vážně k zbláznění. Dneska nám třeba přemontovávali satelit, do toho jsem u klavíru doma v hale zkoušel s Evou Urbanovou duety, přišel pošťák, pak Honza Adam, abychom upřesnili termíny koncertů, pes škemral, že chce čúrat, a holčičky si nahlas švitořily a mezi tím vším pobíhaly. Tak vlastně jsem za sebou potom rád zavřel vrátka a jel za vámi dělat tady ten rozhovor.“
Máte krásný, ale malý dům. Za chvilku se tam nevejdete…
„Jako až děti budou mít svoje děti? Kam jako že je dám? Spíš kam ony dají mě? Vždyť já už si za chvíli nebudu moct vybírat a budu vděčný, když mi tam dole ve sklepě nechají nějaký prostor…“
Teď vážně, vy neuvažujete o koupi většího domu?
„Ani náhodou. Až budou holky velké a přivedou si partnery, už tu stejně asi nebudu, nebo budu, ale v tom sklepě či někde v domově. A samozřejmě že každou do té doby zajistím, aby měla své. Měnit dům je zbytečné. Jiná je, že by holky teď skutečně mohly být ve svém pokojíčku nahoře.“
A proč nejsou?
„Nechce se jim a já je nutit nemůžu. Nemůžu po nich chtít, aby tam spaly, potom si tam hrály a zase na tom samém místě spaly.“
Jiné děti ale takhle žijí…
„Já vím. My jsme je to s Ivankou ale nenaučili. Možná chyba. Kdyby si na to zvykly od narození, že to tak prostě je, byly by spokojené. Anebo kdyby musely. Protože by prostě nebyly jiné možnosti.“
Dům na Bertramce vám hodně přirostl k srdci. Když už ho ale v létě opustíte, kam jezdíte relaxovat? K moři?
„Moře a v létě? To nikdy. Přece se nebudu někde pařit a smažit, když mohu dýchat čerstvý vzduch českých luhů a hájů. A vůbec, ty turistické komplexy. Někde si pracně hledat na pláži místečko? Tak to už vůbec ne. Vždyť je hrůza už jenom pozorovat, jak vždycky jeden člen rodiny vstává v pět ráno, aby na ta lehátka natáhl ručníky, a zajistil si tak výhřev na slunci. To mě přímo odpuzuje. Jo, takhle v zimě k moři, někam hodně daleko, tak to si nechám líbit.“
A kde jste tedy byli na dovolené?
„Na Vysočině. V Pasově ve mlýně u přátel. Nádhera, ten vzduch a ta příroda, a jak úžasně se tam spalo! Přestože mám snadtu nejlepší postel na světě (v hodnotě 1 milion Kč! Pozn. red.), doma se v noci pravidelně budím. A tady? Rána z děla by mně neotevřela oči.“
A co jste tam ten týden všechno dělali?
„Popojížděli teréňákem se širokými koly po přírodě. Konečně jsem zjistil, jak ta naše příroda je krásná a voňavá. K večeru jsme zastavili vždycky v nějaké hospůdce a dali si decánka vína nebo slivovičky. A vraceli se zpátky lesem, aby nás nikdo nemohl kontrolovat a nedal nám dejchnout.“
A co nějaký ten sport?
„To nemám moc rád. Jezdili jsme ale na koni. Holky byly úplně ve svém živlu, takže jim mám prý po pejskovi pořídit koníky. A já to udělám. Stejně uvažuji, že bych si na té Vysočině něco pořídil. Proč bych tam nemohl mít koně?“
Jasně, vyděláváte velké peníze a určitě si to můžete dovolit. Mimochodem prý opět chystáte galavečer pro jednu velmi bohatou firmu v Moskvě. Taková akce vám údajně vynese za hodinu tolik, kolik si nevyděláte ani za celé náročné turné s Evou Urbanovou…
„Snad si nemyslíte, že vám na tohle budu odpovídat? Hlavně zase nepište, že mi tam mafiáni platí ruličkou bankovek v gumičce. To bych se vážně už naštval.“
A jak vám platí?
„To je moje soukromá věc. Zeptejte se jich.“
Když už jsme zmínili vaše turné, startuje po dvou letech poslední den v srpnu v Děčíně. Vystoupíte na třinácti místech v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Proč jedete s Evou Urbanovou?
„V roce 1998 jsme měli společné vánoční turné a vznikla z toho i deska. S Evou to byl zážitek a úspěch, tak proč to nezopakovat, když ona souhlasí? Tentokrát tomu ale neříkáme vánoční turné, i když končí v listopadu. Nezazní tam jediná koleda.“
To tedy znamená, že půlka koncertu bude váš pop a půlka Eviny árie?
„Právě že vůbec ne. Eva zazpívá na začátku árii, potom ale jedeme pouze pop a rock. Vždyť ona je srdcem rockerka a budeme zpívat i duety, moje písničky a světové evergreeny. A já si Evy navíc dost cením. Kdyby chtěla, hlasem mě sfoukne z jeviště. Vždyť ona vyprodává ty nejslavnější světové haly a dokáže to nejtěžší na světě zpívat bez mikrofonu. Kdyby ona chtěla, diváky svým hlasem v sále klidně učeše dozadu.“
Takže vás může hlasově nechat na jevišti i padnout…
„Může a uspěla by, ona to ale neudělá. Proto si jí nesmírně vážím.“
Váš profesor Karenin říkal, že na operu máte. Proč jste toho nešel?
Byl bych svázaný,a já mám rád svobodu. Navíc jsem se okamžitě sžil s mikrofonem, který mne dost bavil. Jako operního pěvce by mě svazovala ta jejich akademičnost. Říkám to takhle: Umím tu jejich techniku tak bravurně, že to není poznat.“
Po deseti letech budete opět zpívat v rámci turné v pražské Lucerně, a to dva dny po sobě. Vy si už netroufáte na 02 Arenu?
„Ale troufám a určitě na ni ještě dojde, pokud tedy bude fungovat zdraví. Lucerna byla teď můj nápad. Není to návrat do menšího prostoru. Já se jen chci zase na chvilku vrátit do »staré dobré prádelny «, jak se říkalo za našich mladých let Lucerně. Je to návrat z nostalgie, zažil jsem v ní to nejlepší z nejlepšího a upřímně se tam teď těším. V tom sále je duch génia loci. To v O2 Areně není. Na druhou stranu, vidět ten obrovský plný prostor a jak vám ty malé postavičky až tam někde úplně nahoře tleskají, to je tedy něco. Když jsem tam předstoupil před ten dav lidí poprvé v životě, šeptal jsem si pro sebe: Nemají tady někde pemprsky? Já se snad po…“
Stalo se už pravidlem, že doma, tedy v Čechách, na Moravě a na Slovensku, máte turné jednou za dva roky. Další vás tedy čeká v roce 2012…
„Možná že už si teď trošičku pospíším a tu prodlevu srazím. Tenoři jsou ty nejjemnější hodinky a co já vím, jak to s tím mým hlasem za dva roky bude. Anebo jestli vůbec budu živ?“
Takže možná poslední turné?
„Dalo by se to tak brát, ale já se jenom té myšlence zuby nehty bráním.“
Měnil byste třeba za baryton nebo jiný hlas, když tenor stárne nejvíc?
„Ani náhodou. Jedině tenor dokáže dostat ženy do té nejvyšší čakry a odpoutat je od zemské přitažlivosti. Že sice sedí, ale už se nadnáší… To mi celý život dělá velké potěšení a vzrušuje mě to.“
Jak si vlastně hlasivky léčíte, když onemocní?
„Tak pokud nemusejí už zasáhnout doktoři obstřiky a kortikoidy, kloktám 15 minut olivový olej se zavřenou pusou. Potom ho vyplivnu a nožem setřu z jazyka ty neduhy, co si olej vytáhl. Je to účinné, akorát v tu inkriminovanou olejovou dobu člověk nemůže vzít telefon a říct Haló. Výborná je také slivovice s medem, uvolní hlas, dezinfikuje jak bejk. Sami foniatři mi jednou přiznali, že lepší než ty jejich léky jsou švestky…“
Po koncertě se podepisujete i několik hodin. Nechcete, aby odešel s prázdnou i ten poslední fanoušek v řadě… Necítíte se už unavený, když před vámi stojí fronta?
„Dávám si na tom záležet, aby ze mě někdy nevyjelo: Promiňte, už nemám čas. Takový člověk by to potom nosil celý život v sobě, že oslovil Gotta a ten byl na něho protivnej. Když jsem byl na koncertě Louise Armstronga v Lucerně, už byl starej a nemocnej. Po koncertě si celý udýchaný a vyčerpaný sedl do šatny. Když slyšel, jak pořadatelé vyhánějí lidi, kteří chtěli podpis, vstal a řekl: Tak moment, tohle ne, jdu tam. A podepisoval se. Důležité na tom je, že mu o náš trh vůbec nešlo, neprodával se tady a nehrozilo, že by znovu přijel. Záleželo mu na tom, aby i poslední fanda odcházel domůspokojenej.“
Kde můžete slyšet Karla Gotta
31. 08. Děčín
1. 10. Pardubice
3. 10. České Budějovice
10. 10. Liberec
20. 10. Karlovy Vary
24. 10. Žilina
25. 10. Ostrava
30. 10. Brno
4. 11. Bratislava
6. 11. Košice
9. 11. Praha
10. 11. Praha
25. 11. Olomouc
