Zuzana Rosáková: Proč mám slabost pro Araby | Pro ženy | Blesk.cz

Zuzana Rosáková: Proč mám slabost pro Araby

23. července 2010 | 14:20

V šestnácti chodila v kanadách a černě obarvených rozcuchaných vlasech. Teď je Zuzana Rosáková (31), dcera známého moderátora Jana Rosáka (62), žádanou modelkou. Před pár týdny na sebe upoutala pozornost sňatkem. Vdávala se už podruhé a znovu si vzala araba. Tentokrát zámožného majitele cestovní kanceláře Imeda Jeddaie(42).

Jak reagovali rodiče na to, že chodíte s Arabem?
„Zpočátku se jim to moc nelíbilo, ale když mého prvního přítele poznali, už námitky neměli.“

Chodila jste vůbec někdy s Čechem?
„Můj první kluk byl Čech, chodila jsem tehdy na gympl a on na medicínu. Ale vydrželo nám to snad měsíc. Já jsem byla vždycky na alfa samce. Pokaždé si vyberu šéfa klučičí party.“

Ale vážnou známost jste měla jen s araby. Co podle vás českým klukům chybí?
„Asi na nich není nic špatného, jen prostě nejsou tak opálení. Mají třeba jednu super vlastnost, kterou neměl ani můj manžel a neměl ji ani ten bývalý – nechtějí se vázat a chodí rádi pařit. To je životní styl, který mě baví. Jenže kdyby byl takový můj partner, tak bych dopadla špatně.“

Vás manžel drží zkrátka?
„Takhle bych to asi neřekla. Ale je fakt, že si mě hlídá, volá mi, už jsi doma, co piješ, nepiješ moc, kdy přijdeš… Já takovýho chlapa potřebuju.“

Proč jste se vlastně vdávala tak mladá?
„Nechala jsem se ukecat. Byla jsem zamilovaná, a on pořád naléhal... Řekla jsem dobře, tak se vezmeme, ale už mě s tím neotravuj. A byla svatba."

A po deseti letech rozvod.
„Vdávala jsem se hrozně mladá. Osobnost se mi vyvíjela během vztahu a naše cesty se hodně oddělily. Mravenčení v břiše, které provází zamilovanost, po čase vyprchalo. Každý měl své kamarády, svoje zájmy, každý večeřel s někým jiným a když jsme se sešli večer doma, neměli jsme si co říct. Nebyly mezi námi žádné konflikty, ale taky jsme neměli už vůbec nic, co by nás spojovalo.“

Tak jste se jednou ráno vzbudila a řekla si, podám žádost o rozvod?
„Zrálo to dlouho, navíc mě hodně tlačil do dětí a já na ně vůbec neměla pomyšlení. Zrovna se mi dařilo v práci, takže při každé zmínce jsem vyletěla.“

Nedalo se to zachránit?
„Jsem čerstvě vdaná a šťastná. Bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ale může za to i doba - moje generace nemá chuť něco překousávat. Když je to ve vztahu nebaví, tak se rozejdou nebo rozvedou.“

Po rozvodu jste neměla alergii na chlapi?
„To je spíš problém podvedených žen, a to jsem nebyla. Asi rychle zapomínám, někdo zajímavý pak kolem mě projde a je to.“

Ale s Imedem jste se musela už znát, když byl šéf vašeho prvního muže?
„Jasně, že jsme se znali. Taky samozřejmě věděl, že se rozvádíme, takže když jsme se potkali půl roku poté, začali jsme se vídat. Mezi námi to začalo pomalu. Nebylo to žádné rychlé rande.“

Dalo by se říct, že si pořád vybíráte stejné povahy, nebo je Imed úplně jiný, než byl Faycal?

„Stejné je, že jsou oba arabové, ale mají každý  jinou povahu. Imed je otevřenější a víc mě vnímá,  rozumí mi. Je mnohem empatičtější.“

Na svatbu jste odjeli do Kartága, vy jste měla šaty jako princezna, cítila jste se tak?
„Úplně jako princezna. Přitom to bylo všechno  hrozně narychlo. Můj muž nikdy nic neplánuje a najednou přišel s tím, že bude svatba. Tak jsem si koupila v butiku šaty. Jenže on mi začal nenápadně naznačovat, že jeho rodina by mi ráda svatební šaty nabídla jako dárek. Když jsme pak přišli do butiku v Kartágu a já viděla, z čeho si mám vybírat, řekla jsem si dobře, když už, tak už. Vybrala jsem si ty nejvíc princeznovské šaty, které tam visely.“

Prozradíte kolik stály?
„Byly od místního designéra, ale nevím kolik stály a ani to vědět nechci. Byl to dárek.“

Co s nimi budete teď dělat?
„Zatím jsou stejně jako svatební dary, fotky a video pořád v Tunisku. Zaskočila jste mě, nevím, co se s takovými šaty může dělat dál, budu to muset pořešit.“

Jde v Tunisu uspořádat svatbu jako řemen, když se tam nepije alkohol?
„Jde, ale jinak. Byla to krásná svatba, na kterou přišlo snad 400 lidí, skoro samí Tunisani, ze kterých jsem znala tak čtyři lidi. Ti samozřejmě nepili, jediný alkoholický stůl byl ten český. Zvyky, které jsou u nás tak populární, se tam taky nedodržují. Kdyby někdo unesl nevěstu, tak se mezi sebou pozabíjejí. Hudba a zpěváci samozřejmě nechybí, to je podobné jako u nás, jen výrazně víc nahlas.“

Uvažujete o stěhování do Tuniska?
„Proč ne? Až budeme starší, za dvacet, třicet let, tak plánujeme být půl roku tady, půl v Tunisu.“

Přizpůsobit se tamnímu životu ale podle mě není snadné, zvlášť pro modelku?
„U manželovy rodiny jsem to nějak zvlášť nepociťovala. Nosit minisukně a výstřihy se mi příčí i tady v Česku, takže bych je logicky nenosila ani tam.“

K islámu jste ale zatím nepřešla, nebo ano?
„Já v Boha nedokážu uvěřit, i když jsem se o to snažila už kolem 16."

V arabském světe je běžné, že muž chce mít ženu v domácnosti. Vydržela byste to?
„Znám tady spoustu Imedových přátel z Tunisu a všechny jejich manželky normálně chodí do práce. Kdybych měla být doma a dělat všechny domácí práce, tak to bych nemohla. Ale kdyby mi manžel dopřál být doma a přitom po mně takové věci nechtěl, tak to bych brala. Četla bych knížky, chodila bych na cvičák s pejsky. Jen cvičák zabere tři hodiny času.“

Pak jich ale zbývá dalších deset…
„Taky si musím fénovat vlasy, lakovat nehty (rozesměje se, pozn. red.), to si dělám srandu. Je spousta věcí, které by mě bavilo dělat a nemám na ně čas. Když nemusíte dělat nic, tak si to všechno můžete splnit.“

Pořád nechcete děti?
„S Imedem děti chci, už se na to pomalu připravujeme. Velmi pomalu.“

Imed zní tak tvrdě, jak mu říkáte, když jste spolu sami?
„Říkám mu Bobí.“

Nevadí mu, že jste modelka?
„Proč by mělo. Možná, kdybych se nechala fotit do playboye, tak by asi protestoval, ale to bych stejně nikdy neudělala. Mně je nepříjemné být sexuálním  objektem někoho, koho jsem si sama nevybrala.“

Jaká by musela být nabídka, aby jste se svlékla?
„To bych musela být vystěhovaná na ulici, bez bydlení, bez peněz a musela by být hodně vysoká… jinak fakt ne. O mě se to o mně ví, takže mi to ani nikdy nikdo nenabídl.“

Pracujete teď hodně, nebo si víc vybíráte?

„Pracuju v zahraničí, tam jsou honoráře mnohem zajímavější. Za pět stovek malou přehlídku v Česku nevezmu. Navíc v zahraničí se mi líbí, že nikoho nezajímá, jak se jmenuju.“

Kolik si vyděláte za jednu přehlídku?
„Dejme tomu, že 10 000 Kč je normální honorář.“

Pomohlo vám známé příjmení v práci?
„Mockrát a kdo říká, že ne, tak lže. Otvírá to dveře.“

Tak to by vám mohla pomoci i soutěž miss. Přihlásila jste se do ní někdy?
„To fakt ne, ale máma tam přihlášku tajně poslala. Nikam jsem nešla.

Našla jste si mezi svými kolegyněmi taky přátele?
„Mám kamarádky modelky, dokonce s jednou podnikám a máme spolu modelingovou agenturu. Ale moje jednoznačně nejlepší kamarádka je moje o pět let mladší sestra.“

Co říkal doma na to, že chcete být modelka?
„Tátovi to bylo fuk. „Jsi modelka, aha, tak fajn.“ Kdyby se objevil nějaký skandál, tak by to začal řešit, ale já nejsem ten typ. Máma se mě do modelingu snažila natlačit už na gymplu. Nosila jsem rozcuchané vlasy obarvené na černo a kanady, a jí se to moc nelíbilo. Chtěla ze mě mít ženskou, takže když jsem pak na vysoké škole měla víc času, zkusila jsem to. Člověka to prostředí rychle pohltí, takže jsem začala řešit nehty, vlasy a co na sebe.“

Jak se může holka v kanadách tak rychle změnit v barbie?
„Snad to se mnou není tak hrozné. Za Barbie se opravdu nepovažuju. Na gymplu jsem ulomený nehet asi neřešila, dneska bez nalakovaných nehtů nikam nejdu. Musím být pořád upravená…“

Zůstalo ve vás vůbec něco z té holky v kanadách?
„Hospoda. Hrozně ráda chodím do obyčejné hospody, není to žádná posh restaurace. Nasadím kapsáče a obyčejné triko a jdu se ségrou nebo kamarádkama na pivo a nakládaný hermelín. To miluju. Když se nenačančám, je ze mě normální holka.“

Co chcete dělat, až jednou s předváděním skončíte?
„Agentura mě baví, máme zakázky hlavně v Německu, kde jsem nasbírala dobré kontakty. Takovou budoucnost si dovedu představit.“

Antropologie, obor který jste vystudovala na Filosofické fakultě vás neláká?

„Koketovala jsem s myšlenkou, že bych šla pracovat do agenury jako je Člověk v tísni. Asi by mě to bavilo, ale peníze se tak vydělat nedají.“

Táta mě rozmazloval

Když Zuzana vyrůstala, její táta Jan Rosák byl zrovna na vrcholu popularity. „Byl to super táta. Nekonfliktní, rozmazlovací – kupoval nám dárky a když nás se ségrou hlídal, tak si ani nevšiml, že nemáme vyčištěné zuby. Prostě skvělý,“ vzpomíná modelka a pokračuje, že ani tolik nevadilo, že byl často pryč. „Vynahrazoval nám to, když se vrátil. A nejen nám dětem, ale i mámě. Klidně uvařil a s něčím pomohl. Nenechal to všechno jen na ní,“ pokračuje modelka, která krásu zdědila po mamince. Po tátovi má povahu. „Stejně jako on nic moc neřeším. Mám ráda, když to někdo řídí za mě. Hlavně když já nemusím nic dělat.“

Dnes považuje známé jméno za výhodu, ale dříve ho občas tajila. „Když mě třeba chytil revizor bez jízdenky, řekla jsem, že je to shoda jmen, abych nedělala tátovi ostudu. Děti na mě občas řvaly slečno Magion. Tátovy pořadu v televizi mě bavily, tak proč se stydět?“

Autor: Alena Němečková