Doma má stále vystavenou jeho fotografii. Je Vít skutečně jejím novým milencem? Kdy se v lásce nejvíc zklamala?

Pamatujete si svoji první lásku?

„Poprvé jsem kluka měla asi v patnácti, na žádnou lásku ze školky si nevzpomínám, nejspíš jsem ji asi ani neměla. Pořád od něj mám schované zamilované dopisy. V době, kdy jsme spolu chodili, nastupoval na vojnu a psal mi z ní.“

Jak dlouho jste spolu byli?

„Ani přesně nevím, bylo to takové chaotické, chvíli jsme spolu byli, chvíli ne. Ale plus minus zhruba rok.“

Jaké největší zklamání jste si prožila?

„To souvisí s tímhle. Když mě v těch patnácti nebo šestnácti moje první láska nechala, tak to bylo určitě největší zklamání. Protože jsem si plánovala, jak se vezmeme a budeme spolu celý život! (smích) Byla jsem hrozně nešťastná. Dokonce i moje třídní ve škole mě posílala domů, že se na mě nemůže dívat, jak hrozně vypadám. Celé to zklamání ale trvalo asi tři dny a pak jsem se z toho dostala.“

Byla jste ta, která dává košem, nebo ta, která košem dostává?

„Tak já jsem všehovšudy dosud měla tři partnery. Ten první opustil mě. Toho druhého já, což je možná ještě horší než být opuštěna. A pak už jsem chodila jenom s Radkem.“

Myslíte tři vztahy, nebo tři muže v posteli?

„Tři vztahy…“

S Radovanem jste spolu byli skoro devět let. Byl větší láska než to první zamilování?

„To určitě. Byli jsme spolu opravdu dlouho, začali jsme spolu chodit, když mi bylo devatenáct... Byl první, s kým jsem začala bydlet, s kým jsem něco zažila.“

Proč myslíte, že vám to nevyšlo?

„Největší problém byla vzdálenost mezi námi.“

Co je teď nejtěžší?

„Je to takové paradoxní, protože jsme spolu nejdřív žili a já do Prahy jezdila pracovně jen na otočku. Pak jsem tady trávila čím dál víc času a už jsme spolu tolik času netrávili. Poslední dva roky už v Praze žiju, do Třeboně jsem jezdila jednou za týden čtrnáct dní a ke konci už ani to ne. Takže těžko říct, co je nejtěžší.“

Mnoho missek po vítězství v soutěži přišlo vztah. Myslíte, že tomhle rozchodu se korunka podepsala?

„Vůbec! V Praze jsem bydlela ještě před Miss, takže tam žádná změna nenastala. Kdyby to mělo být kvůli soutěži, tak bychom se rozešli už tehdy, když jsem ještě měla hlavu plnou ideálů. A mrzí mě, když někdo říká, že to tou korunkou je.“

Teď už tedy hlavu plnou ideálů nemáte?

„Většině holek, které Miss vyhrály, bylo osmnáct, dvacet. Měly tak roční vztah a málokterý, který začne takhle brzo, vydrží. Podle mě by konec nastal, i kdyby nevyhrály. Jsem v modelingu od čtrnácti, tušila jsem, co mě čeká, a nakonec to tomu bylo i hodně podobné. Kvůli korunce se ve vztahu nic nezměnilo.“

Poté, co vám Radovan přinesl kytici a plyšáka do kasina, si o vás asi hodně lidí říká, že jste bezcitná potvora, která ho odpálkovala.

„Já si myslím, že jestli něco nejsem, tak bezcitná. Přiznám se, že jsem byla tak v šoku, že ani nevím, co se odehrálo. Měli jsme domluveno, že se sejdeme a popovídáme si. Chtěla jsem trochu času. Nechci nikoho přesvědčovat, že nejsem bezcitná mrcha. Netuším, proč to Ráďa udělal. Možná si myslel, že je to ten správný krok, ale lidi by měli mít své soukromí a tohle je věc, která tam patří.“

Taky se říká, že teď chodíte s Jaroslavem Vítem a byli jste spolu na dovolené v Benátkách…

„Tohle je přesně ta věc, která patří do mého soukromí, o kterém jsme mluvili… Není to tak, že bych šla ze vztahu do vztahu. Poznáváme se.“

Takže si ho dovedete představit jako svého partnera?

„Jak se to říká… Bez komentáře? (smích) Nevím, vídáme se, je mi s ním dobře, nechci se v tom pitvat. Ale nežijeme spolu, nechodíme spolu, prostě občas zajdeme někam na kafe. Potkávám se soukromě i pracovně se spoustou dalších lidí.“

Je vám dvacet sedm, mnoho žen vašeho věku už pomalu zakládá rodinu. Vy ji plánujete kdy?

„Teď je to taková hloupá situace… Těším se na to. Ale kdy a s kým, to je ve hvězdách. Nejlepší byla maminka. Když jsem jí řekla, jak to s Radovanem je, reagovala slovy: No, sice už nejseš nejmladší, ale třeba si ještě někoho najdeš! To jsem se musela smát. Říkám si, že to tak asi má být. Po takhle dlouhém vztahu se prý lidi mají vzít, nebo rozejít. Ale uvidíme, jak to všechno bude. Já myslím, že zdaleka ne všechno je vyřešené, jak by mělo.“

Takže připouštíte, že byste se k sobě ještě mohli vrátit?

„Dala jsem si prázdniny se vším všudy. Nechci nic řešit, nechci nad ničím přemýšlet, starosti nechám být. Věřím na osud, že všechno dopadne, jak dopadnout má.“

Vy byste se k němu chtěla vrátit?

„Nemyslím si, že je možné, abychom se k sobě vrátili, ani jestli by to bylo správné.“