Soutěž SuperStar Anetu Langerovou (22) katapultovala mezi hvězdy českého showbyznysu. „Hrozně mě vyděsily první dva roky, když jsem sesbírala všechny možné ceny a všichni se na mě dívali: A kdo ty seš!? Co tady děláš? Člověk má tendence omlouvat se: Promiňte, že jsem tady,“ vzpomíná Aneta. Obvykle o svém soukromí zarytě mlčí, Blesk magazínu ale například prozradila, zda je zadaná a proč stále odmítá říci, jak je to s její sexuální orientací.

Aneto, 26. listopadu oslavíte 23. narozeniny. Připijete si vínem, nebo šampaňským?
„Kdepak víno, to já nemůžu! Jednou jsem se po něm strašně opila a od té doby ani náhodou. To samé vodka. Nejraději mám whisky! A nejlepší jsou takové ty jednodruhové, jak se říká single!“

Single? Vy jste také single, tedy nezadaná?
(směje se) „Hodně byste mě překvapil, kdybyste se nezeptal. Ne, nejsem sama, mám vztah, velmi šťastný vztah. Jsem spokojený člověk a mám někoho, kdo mě má rád.“

A má vás rád muž, nebo je to žena?
„Záleží na tom? To je přece jedno, ne!? Fascinuje mě, že z toho všichni dělají bublinu, když už je dnes homosexualita úplně běžná věc. Takže když řeknu, že mám vztah, tak by to mělo úplně stačit.“

Když ale takhle mlžíte, není to vlastně přiznání, že máte partnerku?
„To je vaše vysvětlení…a navíc…myslela bych si, že když mám ráda nějakého zpěváka a jeho písničky, tak mě nemusí zajímat, koho má doma, zda je to muž nebo žena…ale bohužel ten tlak je v tomhle směru velký. (Poznámka redakce: V muzikální branži se nahlas mluví o tom, že Aneta Langerová udržuje vztah s ředitelkou Supraphonu Ivou Milerovou).

Tak proč s tím nejdete ven? Bylo by po tlaku!
„Myslíte? Nejsem už naivní a vím, že by se pozornost zaměřila na můj protějšek, což nechci. A také si myslím, že to jednou vyplyne, v nějaké přirozené situaci. Čím větší tlak médií, tím víc se tomu zavírám, je mi zkrátka nepříjemný řešit své soukromí s cizími lidmi takto prvoplánově. To víte, že bych se toho tlaku sama chtěla zbavit.“

Vaše zaměření ale nezajímá jen novináře, ale i vaše posluchače, fanoušky!
„Ti, kteří jsou bystří, poslouchají mé texty a muziku, dávno vědí, jak žiju, a nepotřebují na to ode mne razítko. Dá se to vyčíst mezi řádky, tak nevím proč bych to měla stále komentovat.“

Proč si tak chráníte své soukromí?
„Dělám věci, které mi dávají smysl a aby média probírala moje soukromí, aby se zabývala mými rozchody a příchody (směje se), to mi smysl nedává. Nejsem exhibicionistka, abych všem vyprávěla všechno, co se mi děje ve vztahu.“

Byla jste vždycky, co se týče soukromí, nesdílná?

„Já jsem takový tutlal odjakživa. Nikdy jsem se doma nesvěřovala, s kým chodím, nebo s kým už nechodím. A jasně že známostí nebylo málo.“

Už jste říkala, že nejste žádná naivka. Je to vaše hlavní proměna za pět let, které uplynuly od 20. června 2004, kdy jste zvítězila v SuperStar?
„Tehdy jsem byla sedmnáctileté dítě, plachá, uzavřená, nedobytná. Teď po pěti letech mám pocit, že už jsem zdravě sebevědomá holka. Ale to sebevědomí jsem získala až v posledním roce.“

Chtěla jste to dát najevo i názvem vašeho nového CD »Jsem«?
„Dřív jsem měla problémy se uznat, pořád jsem se shazovala, teď je to už jiné, s každým dalším CD získávám víc sebevědomí.“

Vítězstvím v SuperStar jste ho nezískala?
„Ne. Lidé v muzice tady jsou mnohdy několik desítek let a já najednou přišla a začala se mezi nimi pohybovat. Hrozně mě vyděsily první dva roky, když jsem sesbírala všemožné ceny a všichni se na mě dívali: A kdo ty seš!? Co tady děláš? A člověk má tendence omlouvat: Promiňte, že jsem tady, že vyhrávám.“

Myslela jste si, že si ty ceny nezasloužíte?
„Přesně. Nejraději bych je dala někomu jinému. S tímhle pocitem jsem se musela vypořádat, byl to takový mindrák. Potřebovala jsem dát dalšími deskami najevo, že nejsem jen fenomén SuperStar.“

Ale ta vám přinesla slávu, ne?
„Dala mi šanci, bylo to pro mě takové letiště, ze kterého jsem odstartovala. Ale doufám že to nebyl vrchol mé kariéry.

Stala se z vás zpěvačka, jste na volné noze, žádné ranní vstávání, píchačky na vrátnici…
„Díky Bohu! Zaměstnávám se sama, což je velká výhoda. Že bych ráno přišla někam do práce, každý den od osmi do osmi, to si nedokážu představit. To by mě asi zabilo, to bych se radši přestěhovala na chalupu a tam pěstovala brambory.“

A mohla byste je sama prodávat, když máte vystudovanou obchodní akademii, ne?! Prý jste měla dost problémů ji dodělat!
„Když jsem vyhrála SuperStar, vůbec jsem nestíhala dodělat třetí ročník. Ale dost problémů jsem neměla, byl jediný, a to se k tomu dokopat a udělat si na to čas. Tak jsem si řekla dost, 60 dní jsem se úplně stáhla z hudební scény, dodělala jsem i ročník a odmaturovala.“

Nebyla to nějaká plzeňská rychlovka?
(směje se) „To určitě ne, doktorát za čtyři měsíce, to ne, já jsem snad o tom už za ty čtyři roky něco věděla!“

Proč jste chtěla za každou cenu udělat maturitu?
„Mně přišlo škoda nechat to rok před koncem. Člověk by měl mít dodělanou nějakou školu. A moje účetní mi vždycky říkala: Aspoň o tobě nikdo neřekne, že jsi blbá, když máš nějakou školu!“ (smích)

Stále se točíme kolem SuperStar, do které vás přihlásil táta. Tušíte, jak byste dnes žila, kdyby to neudělali?
„S muzikou bych snad měla něco společného, ale určitě by to nebylo takhle velký. Nevím, jestli bych našla odvahu a drzost protlouci se sama.“

Proč jste odmítla nabídky vystupovat v muzikálech, což by byl jistý zdroj příjmů?
„Tenhle žánr není pro mě. S výjimkou hostování v Kudykamovi, což ale není muzikál, jsem to nikdy nevzala. Mám ráda post sólisty na pódiu, kde jsem jen já a moje kytara, a kapela.“

A proč většinou odmítáte televizní estrády?
„Vystupuju v pořadech, kde se dá zpívat na živo a které i mě něčím obohatí. Třeba letos, vystoupím na Slavících, nebo Silvestru, který má mít jiný kabát, než dřív.“

Jak často koncertujete, aby vás to uživilo?
„Loni jsme jich měli opravdu hodně a na příští rok chystám velké turné. Neříkám, že vždycky bylo úplně vyprodáno, ale například v Praze dorazilo kolem 4 tisíc lidí a v Brně 2,5 tisíce. To je na dnešní počty dost, no a v menších to bylo kolem 500 lidí.“

Stalo se vám někdy, že jste měli poloprázdno?
„Zrušili jsme akorát koncert na Slovensku, kde jsme měli ve dvou městech prodáno 200 lístků a nevyplatilo se nám tam s celým týmem jet, protože by to nepokrylo dost vysoké náklady. Jo a stalo se mi jednou, ještě před SuperStar, že jsme s bigbítovou kapelou jeli do Harrachova a přišel na nás jeden člověk!“ (směje se)

Někde jste řekla, že jste se konečně hudebně našla, co to znamená?
„Našla jsem se v poprocku a písničkářství. To znamená, když mohu hrát na kytaru a k tomu zpívat, jak nejlíp umím. Nějaký srozumitelný texty, které si buď napíšu sama, nebo mně je napíší lidi kolem mě.“

Není to trochu ústup z toho obrazu rockery, který vykreslila SuperStar?
„Tak mě zaškatulkovali, ale já jsem nikdy nebyla žádný metalový expert, i když jsem měla ráda rockové věci, Nirvanou počínaje.

Když zmiňujete Nirvanu, myslíte určitě i Kurta Cobaina. Ten byl sice geniální, ale dal se na drogy a ty se mu staly osudné…
„Určitě se nepovažuju za geniální. A nechtěla bych skončit v takové depresi a pesimismu, který vede třeba k drogám. Já se snažím být optimisticky naladěna a chci směřovat ke štěstí. Ráda bych svou muziku dělala bez ovlivnění drog.“

Říkáte to tak nejistě, jakoby se ve vás rvala tvůrčí muka jako v nešťastném Cobainovi!
„To ne, u mě se spolu perou jen extrovert a introvert. To jsou takový dvě osoby a já se je pořád snažím seznámit a oni ne a ne si vyjít vstříc.“

Takhle začíná schizofrenie, rozdvojení osobnosti…
„Jasně, ale takhle daleko ještě nejsem. Spíš mluvím trochu v obrazech, jde tam spíš o povahu než o dvě osoby.“

V jednom mají ale »ti dva u vás uvnitř« jasno, nejíte maso!
„Ano, jsem vegetariánka, nejím maso. Kvůli hlasivkám se se občas donutím sníst kousek lososa, to je ale z masa všechno. Mám problém s tím, že kousnu do něčeho živého…“

Aneta Langerová
Narodila se v Benešově 26. listopadu 1986, dnes žije v Říčanech. V osmi letech se začala učit hrát na kytaru. Začala k tomu zpívat, prvními učitelkami jí byly máma a sestra. Stala se členkou říčanského sboru Bardáček. Zpívali sbory pro různá nahrávací studia, dabovali pohádky. Ve čtrnácti letech se stala členkou skupiny SPB. To byla velká škola. Na konci roku 2003, bylo jí 16 let, ji otec přihlásil do SuperStar. V noci 20. června 2004 se stala vítězkou prvního českého ročníku. Změnil se jí život. Natočila tři alba, získala několik hudebních cen, pravidelně koncertuje.