5°C
Postaral se, aby se Iveta vrátila do nejvyšších pater showbyznysu. Jenže po roce přišla krize a Iveta cítí potřebu osamostatnit se.
Iveto, máte za sebou vážné zdravotní komplikace. Jak se teď cítíte?
„Je to mnohem lepší. Fyzicky i psychicky. Zase stojím na svých nohou a začínám se osamostatňovat.“
Jak to myslíte?
„No, už nechci, aby mi třeba Jirka dělal řidiče. Takže ráno si sama s radostí odvezu prádlo na mandl a potom vyrazím na zkoušku.“
Jirka ale auto nemá. To jezdí z Uhříněvsi autobusem?
„Buďto jede se mnou, když chce do města, nebo, když je volno ve škole, je s Arturem. A nebo jede autobusem. Na druhé auto zatím nemáme. Na to svoje pořád splácím leasing.“
A jak se na to manžel tváří? Nadšený určitě není…
„Myslím, že mne chápe a respektuje. Pomohli jsme si, když jsme byli oba na dně. A teď je zapotřebí sice se podporovat v manželství a v práci, ale dokázat si jít také každý svou cestou.“
To jako že už nebudete spolu pracovat?
„Ale ne. Některé projekty samozřejmě budeme dělat spolu. Jinak ale každý musí mít svůj job. On je vynikající producent filmů a já ho v tom chci jenom podporovat.“
To ale nebude mít čas na to, aby vám dělal manažera…
„To nebude. Tak si najdu jiného, snad to není problém. Jirku ale omezovat nechci. Koneckonců jsem zvyklá postarat se o sebe sama.“
Iveto, nemáte teď náhodou mezi sebou takovou malou manželskou krizi?
„A kdo ji nemá? To je ale normální, když jsme spolu 24 hodin denně téměř dva roky. To máte najednou pocit, že vám to bere svobodu a vaší osobnost a to je špatně. Pro manželství je určitě lepší ráno se políbit, každý si jít za svým, večer se sejít a vykládat si zážitky z uplynulého dne. Potom nejste tím druhým umlácení a máte na sebe i chuť…“
Aha. Takže potřebujete pocit svobody…
„Jistě. A to se netýká jenom Jirky. Ať jsem byla s kýmkoli, svobodu jsem potřebovala. Byla jsem vždycky a jsem samostatná, pocit svobody potřebuju a skutečně nemám na mysli sex. Jsem zvyklá si vyřizovat svoje věci sama. Odmalička bojuju za svůj život, nepotřebuju někomu brečet na rameni nebo prosit o pomoc. Naopak, pocit, že si život dokážu řídit sama, mi dává náboj žít.“
Samostatné ženy chlapi ale v lásce moc nemají…
„Vím. Proto vedle sebe potřebuji člověka, který to pochopí a přitom se nebude cítit méněcenný. A doufám, že takový Jirka je. Zatím jsem si vybírala stejné typy mužů. Chtěli mě ale jen využít. Jirka je opak všeho. Na druhou stranu se mě ale snaží zase až tak moc chránit, že vlastně nemůžu ani pro to mlíko do krámu. A to mě štve.“
Iveto a milujete ještě Jirku?
„Miluju a moc, ale štve mě často také moc. A já jeho asi taky. Protože ho mám ale opravdu ráda, snažím se mu pomoct, aby se už konečně postavil na vlastní nohy. Má ještě nevyřešené finanční problémy a to ho semílá. On mně v životě neuvěřitelně pomohl, vrátil mě na vrchol. Teď jsem na řadě já…“
Kdybychom vrátili čas, vzala byste si ho znovu?
„Ale určitě. Je to člověk s neuvěřitelně velkým srdcem. Vzali jsme se, mysleli, že všechno bude jen skvělé a teď oba dva z toho opojného ráje jen trochu procitáme. A snažíme se, aby se z nás staly ty správné funkční manželské spojené nádoby. Proto jsem na Jirku začala být trošku tvrdá. Ale protože on je chlap každým coulem, tak se mi zarputile brání.“
Vy ho chcete dostat pod pantofel?
„Ale tak se to snad ani říct nedá. A i kdybych chtěla, u Pomeje to nejde.“
Co Jirka a Artur?
„Tam vznikl překrásný vztah. Rozumí si a jsou spolu rádi. Když nejsem doma, Jirka Arturovi, a samozřejmě i mně, vaří. S Arturem se učí a dělá z toho takovou „školu hrou“. Chodí s ním sportovat, do kina, prostě Artur v něm získal kámoše. V Jirkovi je obrovský kus otcovství, proto bych s ním ráda měla dítě. A už jenom pro tohle by nám nemělo to manželství krachnout. A o to se teď snažím.“
A co Artur a jeho otec Ladislav Štaidl?
„Tam je problém. Artur se na něho nějak naštval a zabejčil se. Nezvedá mu telefony, neodpovídá na sms. Nelíbí se mi to, už se neviděli a neslyšeli přes tři měsíce. Snažím se Artura přesvědčit, ať tátovi ten telefon vezme, že ho má rád.“
Láďa si ale myslí, že to jste vy, kdo s Arturem manipuluje tak, že nechce s ním být.
„To je ale velká hloupost. Tu chybu jsme neudělali my, ale on. Až to pochopí, získá syna zpátky. Láďa se naštval na mě a schytal to Artur. Tak to je. Artur má pocit, že by se mu táta měl omluvit. Tak mu říkám: Jak se ti má omluvit, když mu nebereš telefon? Třeba se omluvit opravdu chce a nemá šanci.“
A jak na to syn reaguje?
„Artur mi na to řekne: Mami, kdyby to chtěl udělat, tak se může omluvit přes sms. Tak nevím, kdo z nich bude rozumnější a udělá první krok. Blíží se Vánoce a byla bych moc ráda, kdyby to do té doby bylo mezi nimi v pořádku.“
Máte pocit, že teď zvládáte život?
„Myslím, že ano. Když mě pustili z Kroměříže, všechno na mě bylo moc rychlý. Udělat ze sebe novou Ivetu, zhubnout, nasmlouvat si kšefty, přišel Jirka, svatba. Tou si z nás každý splnil svůj sen a potom se roztočil pracovní kolotoč. Rozhodně jsem si ale jista, že mám to nejhorší v životě za sebou. Víte, já jsem si myslela, že si život vždycky zvládnu sama. Zvládnu. Teď ale navíc vím, že když bude nejhůř, nejsem sama. Protože mám vedle sebe člověka, o kterého se mohu opřít. A tahle jistota je moc důležitá. Velmi nerada bych o ni přišla.“
Iveto, kam teď nejvíc napřahujete síly?
„Na Děti ráje. Je to moje první muzikálová premiéra v životě. Navíc v tom scénáři se vracím do svých nejlepších let, které jsem si prožila. Dokonce si myslím, že Sagvan možná udělal chybu. Ta moje postava by se měla jmenovat Iveta, je skutečně o mně.“
Proto jste do toho šla?
„To ne. Kvůli Sagvanovi, kterého znám léta, jsme kamarádi, kteří kdysi byli sousedé, neustále se navštěvovali a užili si spoustu legrace. Miluju také hudbu Michala Davida a Lukáš Vaculík je neuvěřitelně fantastickej člověk, máme se rádi. No a potom producent Viktor Mráz. Vlastně ten měl u mě rozhodující slovo. Je to kvalitní, nezáludný, schopný a hodný člověk.“
A co říkáte tomu, že se rozešel s Mahulenou Bočanovou?
„Byl to pro mě šok.“
Proč? Marta Jandová vám nesedí? Máte s ní špatné zkušenosti?
„Ano a nechci o tom mluvit.“
A s Mahulenou Bočanovou? S tou asi také ne. Když jste žila s Láďou Śtaidlem, měli spolu techtle mechtle…
„Těch je víc, se kterými měl pan Štaidl při mně techtle mechtle. Vážně tohle téma už nechci rozvíjet.“
Ještě otázka. Spoluproducentem Dětí ráje je Michal Běloušek, se kterým jste dokonce žila. Nebojíte se, že to bude dělat neplechu?
„Ne. Jsme přece rozumní lidé. Jde o práci.“
Dobře. Říkala jste, že Děti ráje jsou vaše první muzikálová premiéra. Vždyť jste ale hrála v samých muzikálech?
„To ano, v šesti. Ale vždycky jsem do nich jenom naskakovala, když už byly rozjeté. Vlastně jsem zachraňovala průšvihy. Někdo odešel a tak se zavolala Iveta Bartošová, o které věděli, že lístky na její obličej vždycky prodají.“
A co Pomáda?
„Tu nepočítám, ta se hrála v Bratislavě.“
A Dracula?
„Tam mě Karel Svoboda chtěl až poté, co mu dala košem Lucie Bílá. Vzala jsem roli po Leoně Machálkové, která převzala roli po Bílé. Vlastně jsem to Karlovo dílo zachraňovala.“
A Monte Christo? Tam vám přece Karel Svoboda ušil roli na míru…
„To ano. Potom mi ji ale zase vzal. Dal jí Leoně a já hrála druhé housle a premiéra byla ta tam.“
Protože začal mít s Leonou Machálkovou intimní poměr, že ano?
„Ano. Takový Karel byl.“
A Johanka z Arcu?
„Odešla z ní Lucie Bílá a šéf divadla Ta Fantastika Petr Kratochvíl potřeboval prodávat lístky na zvučné jméno zpěvačky, tak oslovil mě. Brala jsem to jako výzvu a tři měsíce jsem se drtila scénář. Dokonce jsem se nechala oškubat na hlavě jako Johanka. Ta role mě vzala za srdce.“
A co tedy bylo špatně?
„Že jsem odehrála 11 představení a v Johance skončila. A místo pěkného honoráře jsem byla v minusu 280 tisíc korun.“
Tomu nerozumím…
„Chtěli jako propagaci k Johance natočit videoklip. Nebyly peníze a tak jsem se nabídla, že ho zaplatím. S tím, že mi to samozřejmě vrátí. Riskla jsem to. Do Johanky jsem se vžila. Jen co jsem ale klip natočila, zaplatila, tak mne z Johanky vyhodili. Vrátila se Lucka Bílá. Byla jsem takový levný záskok.“
A kdy vám peníze za klip vrátili?
„Nikdy. Už je to promlčené.“
A co Miss Saigon?
„O tom mi ani nemluvte. Udělali ze mě opilou feťačku. Kolega mi špatně na jevišti držel žebřík a já z něho sletěla a už se to v tisku rozjelo. A už, prosím, dost u muzikálech. Příběh Mony Lisy znáte.“
Známe. Režisér Vaculík vám věnoval vložky… Tak proto ta touha mít konečně premiéru v muzikálu. Jenže pak jste onemocněla, producenti se dokonce obávali, že to vzdáte a raději si za vás našli náhradu. To vás neurazilo?
„Bylo mi to líto. O to víc, že jsem fakt byla nemocná. Potrat, zánět ledvin, otrava krve a operace cysty opravdu žádná legrace nebyla. Byla jsem proti tomu bezmocná. Navíc tu cystu jsem si nechala operovat jenom kvůli Dětem ráje. Časem by se možná ztratila. Protože ale v muzikálu tancuji, mohla by prasknout a způsobit mi vnitřní krvácení nebo se zauzlit. Tak šla ven.“
Docházíte stále na kapačky?
„Už jenom jednou týdně, před tím to bylo dvakrát na čtyři hodiny. Byla jsem moc slabá.“
Iveto, jak se vůbec hodnotíte jako zpěvačka?
„Hlas Lucky Bílé určitě nemám. Ta ho má od Pána Boha. Já ho mám slabší a zdaleka nevyzpívám to, co ona. Jsem průměr, ona nadprůměr.“
To nezní moc sebevědomě.
„Jsem realistka. Myslím si ale, že dobrá zpěvačka tkví hlavně v tom, že do toho, co zpívá, dává všechno, cit a samu sebe. Že to dělá s láskou pro svoje publikum. A jestli dostane Slavíka nebo jinou cenu, už je druhotné.“
