Oděv má veskrze praktickou úlohu krýt tělo. A pak je tu móda, která jej povyšuje na společenskou záležitost. Nahrává kastám přirozeně nerovné společnosti. Byť reálně nebo v rámci předstírané iluze. Tím onu praktičnost svršku velmi komplikuje, ale o to víc je přitažlivá a zábavná. Každopádně nabízí kredit - byť leckdy falešný. Dává prostor být jedinečný. Je výpovědí o člověku beze slov. Ať už to respektujeme nebo ne - se všemi možnými následky. Teď v Londýně chodily na mole nahé modelky. Místo oděvu vynesly na přehlídkách trendového oblečení odhalená těla. Až tam prezentace módy zašla. Proč vlastně?

Londýnský týden módy šokoval: Nahota a extravagance

Návrháři v pasti

Úloha módy je od nepaměti stejná. Člověka obléká a nic se na tom dodnes nemění. Jen v posledních desetiletích přestala být diktátorem a dává více na vybranou ve stylu. V poslední době dokonce tak, že se její tendence zdají být ve svém širokém spektru zmatečné. Dvacáté století totiž bylo ve střídání trendů rychlé. Přineslo řadu zásadních a sakra čitelných změn, jimž lze konkurovat pouze tolerancí. Jak také jinak, když revoluční eso chybí v rukávu?

Coco Chanel prosadila kalhotový kostým i ve formálním oblečení, Mary Quant přišla s minisukní. Co tedy dál vymyslet? Móda, na rozdíl od techniky či chemie, zkrátka ztrácí kreativní progres. Dochází jí dech. Všechno už tu bylo. Můžeme jen nápaditě recyklovat. Kreativně jít ke kořenům jako mladý francouzský návrhář Charlie Le Mindu, který na molo poslal nahaté modelky, aby vynesly jeho paruky a klobouky. Sáhl k podobenství Evy v ráji. Bohužel nešťastně.

Le Mindu zřejmě nechtěl ředit pozornost oblečením, když šlo o doplňky. Nahá těla manekýn ale stejně jeho paruky a klobouky upozadila. Čtyřiadvacetiletý návrhář měl však i tak o reklamu postaráno. Byť s pachutí trapného skandálku. Tohle nebyla revoluce, která posunuje módu dál, ale hluchý výkřik do prázdna.

Prezentace návrháře Charlie Le Mindu , který spolupracuje s neméně kontroverzní zpěvačkou Lady GaGa. Nahý věšák na jeho paruky a klobouky. Sofistikovanost hodná deprese.

A co dál?

Francouzi mají nepřeložitelné rčení, které praví: Přestřel, abys dostřelil. Módní přehlídky se jím řídí. Módní přehlídky jsou podívanou, bombastickou show. Efektní stylistickou nadsázkou nositelného. Otázkou je, zda nahota na dřeň k této nadsázce patří. Zda není přídavným, oděv vytěsňujícím efektem.

Módní tvůrce Charlie Le Mindu každopádně nebyl v kontroverzní prezentaci na akci London Fashion Week sám. Zdárně mu mimo jiných sekundovala i Pam Hogg, která ve Scottish Fashion Award zvítězila coby nejperspektivnější designérka roku 2009. Pam Hogg se proslavila tvorbou inspirovanou 80. léty, metalovými legínami, punkem a nyní došla ke kolekci, která si nezadá s modely pro noblesní sado-maso sex. Nutno říci, že řada je sofistikovaná a asexuální stejně jako u Le Mindu.

Sprostá ordinérnost u kontroverzních prezentací na londýnském týdnu módy - nutno říci - chybí. Otázkou zůstává, proč si návrháři na mole nahotou vypomáhají. Zvlášť když je ve výsledku, jak už bylo řečeno, velmi asexuální.

Zapomeňme na prudernost. S tou se móda nepaktuje. Ale pikantnosti, které opepřily London Fashion Week, nelze zcela přehlédnout. Byly totiž součástí přehlídky Olympu módy, který vkus světa s požehnáním ovlivňuje. A to je při vší nadsázce podstatné a poněkud zneklidňující.